Mám se bát večer svítit LED světlem?

V internetovém pořadu ADOST! Nebezpečné LED osvětlení  jsem viděla, že když máme doma všude ve světlech LEDky tak sice ušetříme elektřinu, ale brzy umřeme na modré světlo. Tak co s tím? Máme vyměnit LEDky za teplé úsporné zářivky? Svítíme převážně večer, ve dne je světlo i tak.

Video správně upozorňuje na to, že se modrá složka světla je po setmění nezdravá, ale pak už bohužel říká „blbosti“.

Pokud nějaké světlo již od začátku vnímáme jako vlastně bílé, pak samozřejmě nemalou modrou složku má, to se týká i všech žárovek, nejsou-li velice podžhavené. Aby se začal tvořit melatonin tak pěkně, jako v přírodní noci, musí být světla především co nejméně, vadí totiž i složka zelená, i když zdaleka ne tak moc, jako ta modrá (viz křivka níže).

Diodovky(to je vhodný název, nesvítí žárem) mohou mít modrou složku hodně velkou, to jsou prostě ty, co pěkně doplňují či nahrazují denní světlo, svítí skoro stejnou „barvou“, totiž bíle, jako zatažená zimní obloha. Ve dne jsou pro svícení výborné.

Večer a v noci se ale užívat nemají, pokud nesvítí hodně slabě a jen třeba odrazem od stropu - aby světla bylo jen zlomky luxu, jako je tomu venku při úplňku (ten dává nejvíc čtvrt luxu, a to už zřejmě u lidí tvorbu melatoninu nesnižuje, i když u krys ano). Ostatně v noci jsou ty silně svítící „studeně bílé“ diodovky, ale též obdobné zářivky, většině lidí nepříjemné, právem. („Studeně bílé“ se ale vyjadřuje tak, že mají vysokou barevnou teplotu, nad 4 tisíce stupňů).

Odfiltrování modré složky se provede snadno tím, že se světlu do cesty dá žlutá průsvitná fólie. Zelená a červená složka světla dohromady, to je právě ta žlutá barva. Oranžovou dostaneme až tím, že trochu potlačíme i složku zelenou, aby červená převažovala. Pokud se to filtrování dělá tak, že ubírá té zelené hlavně ze strany kratších vln (pod 550 nm), tak je to ideální. I deset luxů takového filtrovaného světla je zřejmě neškodných, pokud jde o nenarušenou tvorbu melatoninu. Žlutě filtrovat „studeně bílou“ LED či zářivku ale nedává příjemný výsledek, neb červená složka oněch světel je příliš slabá, čili výsledek je takový zelenkavý, nezvyklý. Na noc je prostě potřeba mít zdroj světla s vydatnější červenou komponentou.

Pro vidění je světlo s potlačenou krátkovlnnou složkou (modrou téměř k nule, zelenou aspoň trochu) naprosto vyhovující, dokonce zlepšuje ostrost vidění (neprojevuje se tolik tzv. barevná vada, vlastní každé jednoduché čočce). Není samozřejmě praktické při prohlížení barevných grafů či přípravě jídla, jehož suroviny by mohly být zčásti zkažené. V jiných případech je pohodlné, oči za chvíli téměř přestanou jeho barvu vnímat, protože se mu citlivosti jednotlivých typů buněk na sítnici přizpůsobí. Je to podobné jako za soumraku a bezoblačného nebe - tehdy je naopak světlo v přírodě velice modré, ale my vnímáme krajinu kolem sebe jako normální, citlivost těch „červenou vnímajících“ buněk sítnice totiž vzroste řádově více než těch, co jsou citlivé na modrou.

Tam, kde se umělé svícení nepoužíván především jako doplněk denního světla ve dne, mají být jen světelné zdroje s velmi slabou modrou složkou. Čili ty, které zprvu vnímáme jako „teple bílé“ či lépe jako žluté až oranžové. Rozhodně s onou „barevnou teplotou“ pod 3000 K. A nemají být o nic silnější, než je nezbytně potřeba. Cílová plocha může být osvětlena vydatněji, ale úhrn světla přicházejícího do očí má být co nejmenší. To právě skvěle umějí diodovky opatřené čočkami, žárovky ne - svítí všude dokola. Diodovkou lze svítit do stropu, aby v místnosti bylo všechno vidět, a jinou si případně, ale nijak silně, posvítit na stůl či na knížku.

Ideální jsou sytě žlutě až oranžově (jantarově = amber) svítící LEDky. Ty přímo jantarové dávají už jen omezené rozlišování zelené a červené barvy, ale na čtení bezbarvých textů jsou skvělé. Bohužel téměř nejsou k dostání.

Je-li potřeba barvy vidět skoro jako ve dne, pak se hodí ty teple bílé diodovky, na něž ale na noc přilepíme žlutou foliovou samolepku. Dá se kdykoliv poodlepit, pokud potřebujeme rozeznat modré odstíny, a pak znovu přilepit. Žlutý filtr taky nemusí zakrývat celou diodovku, trochu nefiltrovaného světla se dá ponechat, tím zůstane možnost úplného rozlišování barev zachovaná, viz ten příklad s modrým stmíváním.

Diodovky s diodami R, G a B, pokud u nich lze nejen volit odstín (čili poměry oněch tří složek), ale i regulovat svítivost, jsou samozřemě pro svícení velmi vhodné. Ale tlumitelné jantarové či teple bílé jsou postačující, neužívají-li se především ve dne pro nenápadné přimíchávání ke světlu z oken.

Pro svícení po setmění se hodí stejnosměrný 12 V rozvod místo střídavého rozvodu 240 V. Diodovky na 12 V jsou totiž menší a instalovat je můžou i děti, jde o bezpečné napětí. Kromě toho svítí spojitě, svícení není přerušované s frekvencí 100 Hz. Méně to unavuje zrak a je to bezpečné pro epileptiky. 12V diodovky lze také snáze tlumit - třeba jen malým, teplotně odolným reostatem, lépe nějakým hi-tech zařízením, které umí snižovat napětí.

Leckdy se svítí v noci zbyteně silně jen proto, aby člověk viděl ostře, i když už jeho oči neumí dobře přeostřovat z dálky na blízko - čili když už je vetchozraký, jako jsou po padesátce všichni. Aby měl v tom silném světle malé zorničky. Je to obdoba toho, když má fotoaparát nastavenou velkou clonu.

Místo silného světla mají lidé užívat patřičné brýle, pro každou vzdálenost, na niž dlouho hledí, jiné. Čili, u těch, co v mládí nebyli krátkozrací ani dalekozrací, mít aspoň brýle 1 D, 2 D, 3 D, 4 D. Ty poslední jsou na čtení, když člověk má text před sebou ve vzdálenosti čtvrt metru. V samoobsluze se takové brýle dostanou i za cenu jednoho piva. Pověru, že se slabým světlem kazí oči, lékaři nikdy nepodporovali, je to pověra naprosto absurdní (to by měla celá příroda zkažené oči, hlavně rys ostrovid).

Teple bílé LEDky s „barevnou teplotou“ pod 3000 K jsou na tom, pokud jde o modrou složku, podobně jako obdobně teple bíle svítící zářivky a žárovky. Nejsou ale horké, a tak se na ně dá bez omezení aplikovat žlutá plastová fólie. A tím, že ty, co nenapodobují žárovky a zářivky, svítí směrově, umožňují ubrat celkového osvětlení, aniž by bylo nedostatek světla tam, kde potřebujeme vidět drobné detaily. A aniž bychom viděli zdroj světla samý - ten jen oslňuje, což nejen zbytečně zvyšuje úhrn světla do očí (zdraví škodlivý), ale také zhoršuje viditelnost všeho ostatního.

Přečtěte ti jen stručnou podobu vysvětlujícího textu.

Jsou pro Vás informace užitečné? Přispějte na jejich další zkvalitňování.

 nebo

 Kč

Kategorie dotazů