Jaké náklady to bude znamenat?
Nesvítit vodorovně, to musejí být svítidla hustěji?
Osvětlit kostel směrem shora dolů přece nejde?
Nemohla by ta pravidla být jednodušší?
Jak se ty hodnoty budou ověřovat?
Nestačilo by dát taková pravidla do technické normy?
Nechrání nás ale světlo proti trestným činům?
Nezhoršuje se tím dále prostředí pro podnikání?
Je to proto, že hlavní pravidla nejsou retroaktivní. Přestat používat „lejzry“ nestojí nic, jen to omezí nekalou konkurenci, což je dobře. Zastínit ojedinělé lampy svítící silně do rezervací nebo návštěvníkům hvězdáren do očí stojí do tisíce korun na kus, a takových lamp je velmi málo, méně než tisíc pro celé české území, to proto, že limit, který mají splnit, je velmi dosti volný. Proti běžné ochraně přírody je to zanedbatelná položka, která ale přinese velkou úlevu.
Splnit pravidla při rekonstrukcích a nových instalacích je dobře možné, ostatně je některé osvětlovací firmy plní i bez přinucení, protože je to výhodné. Pokud to někdy znamená vyšší investice, je možno realizovat méně investičních akcí, nikdo k nim není nucen. Osvětlovat kvalitněji a úsporněji může být obtížnější a vyžadovat rekvalifikaci profesionálů, kteří se tím zabývají, ale rozhodně se to vyplatí.
Vodorovné svícení nepřináší žádný užitek. Svícení o chlup níže než vodorovně je podobně oslňující a zhoršující viditelnost, jakkoliv se takové světlo dobře odráží do dáli od asfaltu, tedy formálně „zlepšuje“ viditelnost vozovky. Je to světelné znečištění, kterému je potřeba se vyhnout, zejména s ohledem na starší spoluobčany, kteří oslněním zvláště trpí. Velké rozestupy svítidel lze docílit tím, že veškeré světlo je optimálně směrováno zrcadly právě jen na cestu, a to sice hlavně do dáli, ale ne tak „naplacato“, že už velmi oslňuje. Taková svítidla existují, jen po nich sáhnout, oni je pak začnou nabízet všichni výrobci.
Svítidla, která pošlou světlo právě jen tam, kde je potřeba, mívají nižší účinnost než nová svítidla směrující nevalně, tím spíše než holé výbojky (jen ty mají účinnost 100%). Přesto s nimi lze osvětlit danou plochu při menší spotřebě. To světlo, které z nich nevyjde ven, je právě ušetřené světlené znečištění.
Klíč k úspěchu je v tom, aby při pohledech na budovu, kterou chceme zdůraznit, vůbec žádná svítidla v popředí či v okolí nerušila, aby jediné světlo jdoucí do očí diváka bylo právě jen z osvětlované budovy. Pak jej stačí velice málo a lze použít malá, nenápadná a trvanlivá zařízení. Např. světlovody nebo svítící diody. Není přitom nutné zalít celou stavbu světlem, tak ji přece vídáme ve dne. Lze osvětlit jen vybraná místa.
Osvětlení zespodu je často kontraproduktivní. Budova může nabýt morbidního vzhledu, v ovzduší nad ní se objevují rušivé světelné ohony. Směrovat světlo tak dokonale, aby žádné budovu neminulo, je vždy možné, ale může to být těžší, než ji osvětlit shora.
Vždy stojí za to zvážit, jestli po úpravě prostředí tak, aby výhled na budovu nebyl ničím rušen, není nakonec taková stavba majestátnější jako temná silueta rýsující se na hvězdném nebi. Jako je tomu u většiny věží v Benátkách. Tam si to lidé zřejmě uvědomili. Na kráse Benátek totiž závisejí i jejich příjmy.
Mnozí lidé se vskutku žaluziemi, roletami nebo těžkými závěsy chrání. Je zvláštní, že musí z vlastních prostředků napravovat nedbalost, ba bezohlednost jiných. Bohužel, žaluzie ani závěsy nebývají tak nepropustné, aby uvnitř vytvořily normální noční prostředí. A pokud nějaké zařízení tak účinné je, zcela zamaskuje ranní svítání a den, takže se lidé nebudí přirozeně, jak to je mimo dobu nejdelších nocí v neznečištěném prostředí možné. Celý rok je probouzí budík ve tmě. I to je nezdravé a nepříjemné. Stmívání, tma, svítání a denní světlo jsou pro zdraví potřebné a každý na ně má právo.
Cokoliv z nich vypustit by znamenalo mezeru, jejíž vinou znečištění nočního ovzduší dále poroste, tak, jako je tomu v řadě případů neúčinné legislativy jinde na světě. Nikdo ze světových expertů žádné zjednodušení našeho minimálního souboru neuměl navrhnout. Bylo by snad možné vypustit požadavky na urychlenou provizorní nápravu v okolí přírodních rezervací, ale byla by to škoda. Ona ta ojedinělá silná necloněná světla opravdu hodně vadí, a zbytečně.
Ostatně běžní občané či starostové se o ně moc nemusejí starat. Pravidlo „svítit výhradně dolů“ stačí všem, co mají dobrou vůli, kontrola je prostá, stačí se v noci podívat shora. Číselné vyjádření je jen pojistkou proti nabídkám svítidel, které svítí vodorovně a nahoru nezanedbatelně (povinnost deklarovat soulad s uvedeným limitem je totiž na dodavatelích, ne uživatelích), i proti námitkám, že svítidlo nelze namířit dolů s nekonečnou přesností. Obdobná formulace je ve všech zákonech účinně regulujících noční osvětlování.
10 luxů v pravidlu limitujícím množství světla je tak mnoho, že je lze změřit i nejlevnějším luxmetrem. Kdo osvětlení navrhuje či instaluje, dobře ví, kolik světla jím chce docílit, návrh umí udělat podle toho, a také výsledek na místě ověřit. Alternativu měření (či výpočtu) jasu cílové plochy rozhodně nemusí užívat nikdo, kdo neví, jak na to (jeden způsob je, že plocha by čidlo luxmetru držené v její blízkosti měla osvětlit nejvýše třemi luxy).
Další čísla jsou uvedena až ve výjimkách. Tu první, pro slabé světelné zdroje, obec vůbec nemusí využívat. Pokud ji použije, tj. instaluje např. necloněné žárovky s příkonem pod sto wattů nebo zářivky s příkonem pod 25 W, stačí, aby nebyly více než tři pohromadě. Pak vyzařují nanejvýš 4500 lumenů a nahoru jen polovinu z toho, tj. uvedených 2250 lm. Pokud výjimku použije někdo jiný, je na něm, aby vysvětlil, že uvedené hodnoty nepřekračuje. Je snadné dát k dispozici vodítka pro různé případy (např. 25W žárovek může být pohromadě až patnáct).
Dodržení výjimky pro billboardy je potřeba zkoumat jen tehdy, když jsou osvětleny světelnými zdroji silnějšími než 1500 lumenů. Stačí ověření pomocí luxmetru, ve vzdálenosti deseti metrů by neměl billboard způsobit větší výchylku než dva luxy (či tři, resp. až pět luxů pro větší plochy).
Poslední číslo je uvedeno pro rezervace a hvězdárny. Tam je ověření zvláště prosté, svítidla nemají být na pohled jasnější než svíčka ve vzdálenosti třiceti metrů.
Úředním měřením světla se zabývají všechny hygienické stanice, na ně se v konkrétních případech lze obrátit v případě pochybností.
Normy jsou nezávazné, jen obtížně dostupné, a jsou vytvářeny ke zcela jiným účelům. Doporučují minimální hodnoty, ale nekladou meze osvětlování silnějšímu. Netvoří je volení zástupci veřejnosti, ale spíše zástupci daného technického odvětví. Ti, při veškeré úctě, mají většinou jiné zájmy.
Dosavadní normy osvětlování vůbec nijak neomezovaly a vývoj za poslední století tomu odpovídá. Obsahují sice občas parametry, které mají limitovat oslňování, ale těm v praxi málokdo rozumí a většinou jsou zcela ignorovány. Kromě toho jsou neúčinné, protože i tehdy, když např. samo uliční osvětlení moc neoslňuje, další světlomety či reklamní plochy mohou oslňovat velice, na ty se daná norma nevztahuje. Ani nové evropské normy se v tomto ohledu nijak zřetelně neliší.
Cílem ochrany životního prostředí, v tomto případě ovzduší, není jen mírně, a kdoví jestli účinně, přibrzdit růst znečištění. Je nutné růst zastavit a pak noci postupně navrátit její někdejší kvality, při zachování veškerého komfortu, na nějž jsme si zvykli. Zákony to dokáží, to se již ukázalo v řadě míst na světě. Dokážeme to i v České republice.
Normy ale nejsou irelevantní, mnohá jejich doporučení jsou rozumná, a návrh příslušné části zákona se na ně odvolává. To tehdy, když jde o množství světla. Jde-li o osvětlení, jehož účelem je zvýšení bezpečnosti dopravy, nechť je až tak silné, jak norma doporučuje. Pro případy, které žádná norma považovatelná za bezpečnostní neošetřuje, pak zákon musí obsahovat nějaký obecný limit, ten je v návrhu obsažen.
Takřka všichni se skutečně cítí bezpečněji v prostředí silněji osvětleném. Je to ale falešný pocit bezpečnosti. Přes veškerou snahu osvětlovacího průmyslu dokázat, že více světla pomáhá, se to nikdy nepovedlo. Příslušné „výzkumy“ dotované tímto průmyslem jsou neobyčejně chabé a obsahují hrubé chyby. Britské ministerstvo vnitra nyní uznalo, že jimi bylo uvedeno v omyl.
Známe řadu silných náznaků, že kriminalita s intenzitou osvětlení roste a naopak, že zločinnost klesá, pokud je světla méně. Vypnutím osvětlení se ji místy daří takřka eliminovat (přinejmenším krádeže a vandalismus). Nedávné výpadky elektřiny v USA to ostatně potvrdily. I ty, které na maloměstě trvaly několik dní, takže je už lidé nevnímali jako náhlou katastrofu, při které si musejí pomáhat.
Myšlenkový zkrat mezi neosvětleným prostředím a nebezpečím je zčásti způsoben tím, že neosvětlená místa bývají ta odlehlá. V nich vskutku možná riziko trestných činů roste, kvůli menší možnosti dopadení pachatelů (tak to alespoň uvádějí sami pachatelé v rozsáhlé britské studii). Odlehlá jsou ale ve dne stejně jako v noci.
Hlavní důvod pověry, že svícení nás ochrání, je asi zakotven hluboko v nás. Světlo totiž zaplaší duchy. Tma je jich plná, ale stačí rozsvítit, a vidíte, už tu nejsou. Na duchy většina z nás ale nevěří (nebo se k tomu nepřizná), a tak si je nahrazujeme postavami z reálného světa. Ze tmy se zkrátka líhnou násilníci, zloději, lupiči a vrahové. Jenže oni jsou to také lidé jako my, kteří se často bojí tmy. A na pěkně osvětleném „pracovišti“ se jim působí lépe.
Proces, než většina veřejnosti pochopí, že zalívat vše celou noc světlem (čím silnějším, tím lépe) ničemu neprospívá, bude jistě trvat léta. Proto lze stěží někoho nutit, aby pozdě v noci osvětlení vypnul. Můžeme jen požadovat, aby nebylo pořád tak silné. Strašidla jak známo zaplaší už svítání, a tak je i méně silné světlo jistě udrží v patřičné vzdálenosti od lidských obydlí.
Zmaření dosavadních investic a soudní spory, které by prý návrh znamenal, zmínil ve druhém čtení pan poslanec Sehoř. Mohl mít na mysli pouze jediný požadavek, totiž konec provozu reklamních světlometů („lejzrů“), jejichž kužele dnes leckde krouží po nebi. Ono ale takových podnikatelů, kterých se zastřeně zastává, je naštěstí málo. Mnohem víc je těch, kteří zákazníky lákají decentnějšími způsoby. A ještě víc je občanů, které skybeamery obtěžují.
Jejich investice vniveč nepřijdou, takové světlomety jsou přenosné. Mohou je klidně užívat ve svých interiérech.