Vymezením lokalit SAC celý proces teprve začíná. Směrnice zdůrazňuje (čl. 2.3), že Natura 2000 musí být vytvářena s přihlédnutím k socioekonomickým, regionálním a lokálním požadavkům. Nejnovější rozsudek Evropského soudního dvora proti Velké Británii tento požadavek vyložil tak, že je naprosto nepřípustné politicky či ekonomicky omezovat počet a polohu lokalit SAC, lze však s klíčovými vlastníky, uživateli a obcemi v území dohodnout vymezení lokalit v terénu, vymezení tzv. předmětu ochrany a především plán péče, závazný dokument, podle něhož bude území spravováno. Tato péče (management) bývá zajišťována většinou smluvně a stát za ni vlastníkům platí. Členské státy EU doporučují pěti- a desetileté smlouvy uzavírat ještě před vznikem soustavy Natura 2000. Ty státy, které již absolvovaly řízení u Evropského soudního dvora, rovněž doporučují projednat návrhy území SAC pokud možno se všemi vlastníky a uživateli. Toto projednání vyžaduje velké množství kvalifikovaných asertivních “vyjednavačů” schopných odborné, ale i sociálně a ekonomicky relevantní argumentace a značné množství času. Příklady některých členských zemí EU (např. Rakouska) ukazují, že opomenutí projednání území s vlastníky a uživateli má za následek zpochybnění celé soustavy. Dodatečné projednávání a přesvědčování je řádově dražší a vyžaduje daleko větší úsilí.

Plnění směrnic v EU

Mezinárodní organizace WWF zveřejnila prohlášení, podle něhož by členské země EU měly nahlásit o 30 % lokalit více (tedy navíc kolem 2 300 území), než dosud učinily. WWF totiž vytváří tzv. stínové seznamy lokalit a ty pak oficiálně veřejně předává Evropské komisi v rámci oponentury oficiálních vládních návrhů.

Situace není příliš optimistická: 12 členských zemí čelí hrozbě pokut ze strany Evropského soudního dvora za nedostatečné plnění směrnice o ptácích; u směrnice o stanovištích je tento počet ještě o jednu vyšší. Evropská komise byla nucena konstatovat, že směrnice o stanovištích není v roce 2000 úspěšně implementována v žádném z 15 členských států. Podívejme se na příklady některých chyb, kterých se členské státy dopustily a dopouštějí.

Návrh seznamu podle směrnice o stanovištích je nedostatečný. Belgie nezahrnula vlastníky pozemků do procesu přípravy soustavy Natura 2000. Transpozice legislativy je nedostatečná, ve Valonsku a bruselském regionu dokonce nulová.

Komisi vadilo nerovnoměrné rozložení lokalit na území státu, převaha území leží v řídce osídleném Laponsku. Legislativa není plně transponována, doba lovu některých druhů jde nad povolený rámec.

Seznam území dle směrnice o stanovištích přes poctivý a odborně podložený přístup je nedostatečný (po politickém zásahu do odborného procesu).

Seznam SPA i SCI je velmi nedostatečný, země patří mezi členy EU s nejpomalejší realizací obou směrnic. Irské nevládní organizace tvrdí, že vláda navrhla pouze 60 % lokalit splňujících kritéria. Soudní řízení proti Irsku, probíhající již delší dobu, proto pokračuje.

Ač zakládající stát EU, k plnění obou směrnic přistoupila SRN nejhůře ze všech členských zemí. SPA je vyhlášeno kolem 60 % požadovaného počtu. Národní seznam, postoupený na jaře 2000 s pětiletým zpožděním Bruselu, je evidentně nedostatečný. Federální struktura státu celý proces výrazně brzdí, není však omluvou, neboť jiné federativní státy povinnosti plní podstatně lépe.

Chybí ochrana 25 % typů stanovišť a 40 % druhů.

Návrhy jak SPA, tak i SCI jsou nedostatečné. Rakousko postrádá spolkový zákon na ochranu přírody, proto musí být evropská legislativa transponována do práva všech devíti spolkových zemí, což se dosud většinou nestalo.

Seznamy SPA i SCI jsou nedostatečné, lokality jsou navíc velmi malé a chybí řada povinných odborných údajů pro jejich popis. Legislativní transpozice, přes obrovský rozsah nové legislativy, není úplná.

Směrnice o ptácích je zajištěna zcela nedostatečně. Španělsko má velké problémy vzhledem k tradičnímu pojídání zpěvného ptactva (ročně několik milionů jedinců!), které není v souladu s požadavkem směrnice na ochranu všech druhů ptáků. Národní legislativa není dostatečná zejména z pohledu druhové ochrany.

RNDr. Mojmír Vlašín – odborný pracovník ZO ČSOP Veronica, koordinátor Natury 2000 v ČSOP

Literatura:

Kolektiv, 2003: Progress on Preperation for Natura 2000 in Future Memeber States, WWF, Wien 2003.

Marhoul, P., Hora, J., 2002: Natura 2000 v ČR – Návrh ptačích oblastí, Praha 2002.

Nahoru

Natura 2000:
Realizace evropské záchranné sítě pro přírodu v kandidátských zemích EU

Andreas Beckmann

Směrnice o stanovištích (92/43/EEC) a její sesterská směrnice o ptácích představují základní kameny evropské politiky ochrany přírody. Směrnice o stanovištích, která byla vydána v roce 1992 jako reakce na pokračující poškozování evropského přírodního dědictví, prosazuje vytvoření celoevropské sítě chráněných oblastí s názvem Natura 2000 a také ochranu ohrožených druhů v jejich přirozeném rozšíření. V současnosti tato evropská “záchranná síť pro přírodu” pokrývá asi 18 % území států evropské patnáctky.

Síť Natura 2000 se nyní rozšiřuje o 12 příštích členských zemí EU, v nichž se nalézá mnoho nejcennějších přírodních oblastí Evropy, včetně posledních rozsáhlých území divočiny tohoto kontinentu a mnoha hodnotných kulturních krajin. Směrnice o stanovištích bude poskytovat těmto oblastem nejen právní ochranu, zakotvenou v legislativě EU, ale také by měla zajišťovat jejich vhodnou správu, včetně poskytování odpovídajících finančních prostředků.

Sladění národních legislativ s požadavky EU

Aby mohly vstoupit do EU, musí kandidátské země transponovat požadavky Směrnice o stanovištích do svých národních legislativ a připravit se na vytvoření sítě Natura 2000 na svém území. Tyto země se zavázaly předložit Evropské komisi seznam navržených stanovišť evropského významu (proposed Sites of Community Interest – pSCI) do data svého přijetí do EU – tj. do května 2004 v případě České republiky, Kypru, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska, a pravděpodobně do roku 2007 v případě Bulharska a Rumunska (Turecko se dle očekávání zúčastní jednání o přijetí v roce 2004 a Chorvatsko podalo svoji žádost o členství na počátku tohoto roku).

Bohaté zkušenosti s realizací sítě Natura 2000 v zemích evropské patnáctky ukázaly, že ačkoli se vychází z konkrétního cíle a vědeckých kritérií, vytváření sítě Natura 2000 je silně politickým procesem a může vzniknout široká propast mezi původním legislativním záměrem a realitou. Výběr stanovišť v zemích evropské patnáctky byl poskvrněn nedostatkem politické odpovědnosti a obtížemi, které vedly ke značným průtahům.

Je velmi důležité, aby se tato zkušenost neopakovala v kandidátských zemích, kde je mnoho významných přírodních hodnot již dnes ohroženo dopravní infrastrukturou a investičními záměry. Včasná, úplná a účinná realizace sítě Natura 2000 v kandidátských zemích je nejlepším způsobem, jak zajistit, aby cenné oblasti, jako je například soutěska Kresna v Bulharsku, ohrožená plánovanou stavbou dálnice Struma, nebo Biebrzaské mokřady v Polsku, čelící plánům výstavby dálnice Via Baltica, byly skutečně chráněny před tlakem rozvoje, který se nevyhnutelně zvyšuje jako důsledek integrace ekonomik kandidátských zemí do společného evropského trhu.

Aby se neopakovaly minulé chyby, WWF a partnerské organizace ve všech kandidátských zemích (včetně ZO ČSOP Veronica v České republice) vypracovávají série zpráv o pokrocích v realizaci sítě Natura 2000. První zpráva, publikovaná v lednu 2003 (zprávu v plném znění, včetně syntézy a zpráv jednotlivých zemí v angličtině, je možné si stáhnout z internetu na adrese www.panda.org/accession – viz sekce Ochrana přírody na straně pro stahování pozičních referátů), zahrnuje všechny současné kandidátské země kromě Kypru a zabývá se širokou problematikou, včetně obecného přístupu k výběru stanovišť, kvality vědeckých informací, administrativní a institucionální kapacity, dostupnosti finančních zdrojů, mezer v legislativě, zvyšování environmentálního povědomí a informovanosti a také zapojení nevládních organizací do přípravných prací.

Rozdílná míra připravenosti kandidátských zemí

Přípravy pro vytvoření sítě Natura 2000 v kandidátských zemích jsou celkově ve velmi pokročilém stavu. Zdá se, že všechny země první vlny rozšíření EU budou schopny předložit seznam navrhovaných stanovišť do data svého vstupu do EU v květnu příštího roku. Kvalita seznamů a dalších příprav pro realizaci sítě Natura 2000 je však v jednotlivých zemích rozdílná.

V Litvě byl předběžný seznam stanovišť dokončen již v září 2001 a byly započaty rozhovory se zainteresovanými subjekty, týkající se označení navrhovaných stanovišť sítě Natura 2000, která ještě nepožívají oficiální ochrany. Přípravy v České republice a na Slovensku jsou poměrně důkladné a centrálně organizované – v České republice je řídí Agentura ochrany přírody a krajiny, na Slovensku skupina nevládních organizací vedená Institutem aplikované ekologie Daphne.

Naproti tomu v Polsku je hlavní část práce odváděna na úrovni vojvodství a centrální koordinace, kterou vykonává Nadace pro ochranu životního prostředí, je poměrně omezená. Podobně je tomu v Estonsku, kde byly environmentální odbory jednotlivých okresů pověřeny přípravou seznamů, a celý proces je volně koordinován ministerstvem životního prostředí. Tento silně decentralizovaný přístup přináší velmi různorodé výsledky, odrážející úroveň kompentence a znalostí místních odborníků ochrany přírody. Navíc nelze zajistit, aby kritéria pro výběr stanovišť byla použita souvisle a stejným způsobem v celé zemi.

Některé země také sdílejí tendenci omezit, nebo alespoň prozatím zaměřit výběr potenciálních stanovišť sítě na oblasti, které již mají statut chráněných území. Například v Lotyšsku byl připraven seznam pSCI na základě stávajících chráněných území, a vůbec nebyla ekologicky zohledněna tato země jako celek. Takový přístup není v souladu se směrnicí o stanovištích a bude vyžadovat následnou revizi.

Nedostatek vědeckých informací

Všechny země, snad s výjimkou Malty, hlásí výrazné mezery ve vědeckých informacích, ačkoli šíře těchto mezer je velmi rozdílná. Například Česká republika začíná na relativně dobré úrovni znalostí o stanovištích a druzích na svém území, kdežto v Rumunsku jsou o rozsáhlých oblastech a mnohých druzích k dispozici jen základní informace. Snahy zaplnit tyto mezery jsou také rozdílné. V České republice se asi 800 odborníků účastní mapování a shromažďování chybějících údajů. Proces vytváření sítě Natura 2000 také nutí k rozšiřování a uspořádání existujících databází, například databáze hmyzu. Slovensko také mobilizovalo, byť se zahraniční podporou, rozsáhlou síť odborníků, kteří v celé zemi provádějí kompletní mapování. V obou zemích budou příští rok předloženy předběžné seznamy, které bude zřejmě třeba následně doplnit o údaje z dalšího vegetačního období.

Nasazení lidských a finančních zdrojů je v jednotlivých zemích také rozdílné. Většině zemí se nezdařilo poskytnout dostatečné nové zdroje pro uskutečnění obrovské výzvy, kterou představuje síť Natura 2000. Mnohé spoléhají z valné části na stávající kapacitu ministerstev životního prostředí, agentur ochrany přírody a krajských nebo okresních samospráv. Podpora z ciziny, například prostřednictvím dánského programu Dancee, holandského programu Matra nebo programu EU Phare, byla také výrazná, zejména v pobaltských zemích, na Slovensku a v Bulharsku. Česká vláda v roce 2002 poskytla 65 milionů Kč (cca 2,08 milionu EUR); o cca 79 milionů Kč (2,2 mil. EUR) z rozpočtu pro rok 2003 bylo zažádáno. Naproti tomu Polsko – země pětkrát větší než Česká republika – poskytlo pouze 80 000 EUR na dodatečnou podporu.

Jak Bulharsko, tak Rumunsko jsou z hlediska příprav pro síť Natura 2000 zvláštními případy. Jako země druhé vlny mají před sebou o několik let více, až do roku 2007, na to, aby připravily seznamy stanovišť. Tento úkol však pro ně bude velkou výzvou a vyžaduje rychlé jednání vzhledem k nedostatku informací a neodpovídající úrovni regionálních struktur. V Rumunsku chybí údaje o mnohých stanovištích a druzích uvedených v přílohách směrnice o stanovištích. V Bulharsku by měl být výběr stanovišť zahájen brzy, díky projektu podporovanému Dancee, který je koordinován společným úsilím nevládních organizací.

Význam nevládních organizací

Zkušenosti z členských států EU ukazují, jak důležitou úlohu musí hrát nevládní organizace v přípravách pro Naturu 2000. Jsou zdroji odborných informací a poradenství, poskytují praktickou podporu, vzdělávání a osvětu, vychovávají odborníky, a také vykonávají tlak na efektivní uplatnění Směrnice. V některých kandidátských zemích vlády velmi spoléhají na nevládní organizace jako na zdroj odborných informací a technické pomoci. Na Slovensku pracuje koalice nevládních organizací vedená Institutem aplikované ekologie Daphne z pověření Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky na přípravě seznamu navržených stanovišť sítě Natura 2000 v této zemi. Partneři BirdLife přispívají informacemi o ptácích například v Maďarsku a v České republice. Spolupráce s nevládními organizacemi by se měla zlepšit ve většině zemí – například v Estonsku je málo zapojen Estonský fond pro přírodu, který vlastní některé z nejlepších databází v této zemi.

Existuje také množství regionálních iniciativ – mnohé z nich jsou podporovány nevládními organizacemi, které nabízejí cenné informace využitelné v procesu realizace sítě Natura 2000. V rámci iniciativ, jako je například Iniciativa pro karpatský ekoregion nebo Iniciativa pro velké masožravce, byly shromážděny, zpracovány a analyzovány údaje o biodiverzitě zahrnující distribuci druhů, informace o stanovištích, oblastech vyžadujících prioritní ochranu a biokoridorech. Tyto informace jsou často k dispozici v ihned použitelné formě, jako je např. GIS a databáze. Navzdory svému významu na ekoregionální (nebo biogeografické) úrovni jsou takové informace zřídkakdy brány v potaz orgány státní správy.

Nevládní organizace hrají důležitou roli nezávisle na oficiálních procesech. Byly vytvořeny koalice NGO, které podporují uskutečnění sítě Natura 2000 v Maďarsku, na Slovensku a v České republice (včetně ZO ČSOP Veronica zastupující ČSOP, České ornitologické společnosti – BirdLife Czech Republic a Arniky). Mnohé z nich řeší individuální projekty zaměřené zejména na vzdělávání a osvětu na téma Natura 2000.

Osvěta a vzdělávání

Zkušenosti z členských zemí EU potvrdily, jak je důležité začít s těmito snahami co nejdříve, aby se rozšířilo povědomí a znalosti o síti Natura 2000 mezi klíčovými politickými, ekonomickými a občanskými zainteresovanými subjekty a mezi orgány veřejné správy na národní a místní úrovni. Mnohé problémy spojené se zaváděním sítě Natura 2000 v členských zemích EU byly důsledkem nedorozumění a z velké části neopodstatněných obav týkajících se realizace sítě Natura 2000. Všechny kandidátské země hlásí vážné problémy s nedostatečnou informovaností a pochopením pro síť Natura 2000 u zainteresovaných subjektů, dokonce i u orgánů ochrany přírody. Ve všech zemích byly započaty snahy čelit této situaci, mnohé z nich podnikly nevládní organizace. V mnoha zemích byly vydány postery a brožurky o síti Natura 2000. V Litvě a v České republice existují zvláštní internetové stránky zabývající se problematikou Natury 2000. Národní konference, semináře a workshopy věnované diskusím o Natuře 2000 a vysvětlování této problematiky byly zahájeny v Maďarsku, na Slovensku a v České republice.

Tyto snahy jsou cenným přínosem zejména pro osvětu a networking klíčových zainteresovaných stran. Co však stale chybí, jsou kampaně na osvětu široké veřejnosti, jejíž drtivá většina nikdy o Natuře 2000 neslyšela. Česká republika nyní plánuje, že učiní první krok: Agentura pro ochranu přírody a krajiny ČR, která zodpovídá za přípravu podkladů pro vytvoření sítě Natura 2000, požádala o 18 milionů Kč ze státního rozpočtu na rok 2003, aby mohla uskutečnit série setkání se zainteresovanými subjekty v místech, kde byla navržena stanoviště sítě Natura 2000, a také paralelně probíhající širokou osvětovou kampaň, které by byla vedena profesionální reklamní agenturou.

Všechny země přijaly novou legislativu pro transpozici ustanovení směrnic o ptácích a stanovištích do svých národních legislativ, ačkoli v některých zemích existují stale ještě určité nesrovnalosti. Závažnějším problémem je nedostatek koordinace a integrace projektu Natura 2000 do politiky využití půdy a do sektorových legislativ, zejména v oblasti zemědělství, rozvoje venkova a dopravy. Navíc úroveň informovanosti ministerstev zodpovědných za sektory, které mohou mít negativní dopad na tuto síť, jako je ministerstvo zemědělství, ministerstvo pro rozvoj regionů a ministerstvo dopravy, o politice ochrany přírody v Evropské unii se zdá být velmi nízká.

Jedním z praktických důsledků zmíněného nedostatku koordinace a informovanosti v jednotlivých zemích je ohrožení nenahraditelných přírodních hodnot, které by určitě měly být zahrnuty v síti Natura 2000. V Bulharsku hrozí plánovaná dálnice Struma zničit soutěsku Kresna s její unikátní bohatou biodiverzitou. Lze nalézt i příklady bližší k domovu, jako je například plánovaná dálnice přes České středohoří nebo plány na výstavbu kanálu Dunaj–Odra–Labe. Takové projekty by měly přímý dopad na mnoho stanovišť sítě Natura 2000, a jsou v rozporu s legislativou Evropské unie na ochranu přírody.

Andreas Beckmann – odborný pracovník WWF, koordinátor programu kandidátských zemí

Nahoru

Oblasti ochrany ptáků a jejich ohrožení rozvojem dopravní infrastruktury

Václav Hlaváč

Česká republika prochází v současné době obdobím prudkého růstu intenzity dopravy. Navazující rychlý rozvoj dopravní infrastruktury přichází právě v době, kdy se v souvislosti s očekávaným vstupem do EU připravujeme také na přijetí evropské legislativy v ochraně přírody. Jde především o přijetí dvou základních směrnic – směrnice 79/409/EEC o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a směrnice 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích), které společně vytvářejí základ soustavy Natura 2000. Vzhledem k tomu, že obě směrnice zavádějí ochranu i naší legislativou dosud nechráněných druhů a území, přináší tato změna zákonitě v souvislosti s připravovaným rozvojem dopravní sítě řadu problémů. Projekty dosud připravované v souladu s národní legislativou ochrany přírody (někdy jde již o stavby územně či stavebně povolené) se totiž mohou dostávat do významných konfliktů s nově vymezovanými územími soustavy Natura 2000. Jako nejvýznamnější se tento střet jeví právě v souvislosti s navrhovanými oblastmi ochrany ptáků. Na rozdíl od území SAC (Special areas of conservation), navrhovaných podle směrnice o stanovištích, jsou oblasti ochrany ptáků (SPA – Special protected areas podle směrnice o ptácích) relativně rozsáhlá území, která jsou v řadě případů ohrožena stavbami nových dopravních cest všech druhů a kategorií, tedy plánovanými silnicemi a dálnicemi, ale také novými železnicemi (především připravovanými koridory železničních rychlotratí) a v neposlední řadě též plánovanými novými vodními cestami (konkrétně především plavebním kanálem Dunaj–Odra–Labe).

Z mapy je patrné, že novými dálnicemi a rychlostními silnicemi jsou ohrožené oblasti Komárov, Východní Krušné hory, Doupovské hory, Heřmanský stav – Odra – Poolzí a Bzenecká Doubrava. Stavbami a rekonstrukcemi silnic I. třídy je dále ohroženo dalších několik území, například Novodomské rašeliniště – Kovářská, Českobudějovické rybníky, Bohdanečský rybník a Šumava. V některých případech může být oblast ochrany ptáků ohrožena pouze rušivými vlivy komunikace, procházející v blízkosti hranice zájmového území, většina zmíněných případů však představuje přímý územní střet. V případě průchodu dopravní cesty územím může jít pochopitelně o konflikt různé intenzity. V některých případech bude možné vhodnými opatřeními vliv komunikace minimalizovat tak, že se nepředpokládá ohrožení předmětu ochrany. Jsou však i území, kde jde o významný konflikt – tedy případy, kdy nelze plánovanou stavbu realizovat bez výrazného poškození hodnot území. Pokud je trasa komunikace již územně pravomocně fixovaná, jde o významný problém, který může být vyřešen buď zastavením přípravy stavby nebo faktickou likvidací oblasti ochrany ptáků. K územím, které se blíží posledně popsanému typu, patří například navrhovaná oblast ochrany ptáků Komárov.

Z přehledu je patrné, že rozvoj dopravní sítě je faktorem, který může významně ovlivnit přírodní poměry řady oblastí ochrany ptáků. Abychom byli schopni poškození těchto území minimalizovat, je nutné znát celý rozsah možných negativních vlivů dopravních staveb na přírodu a zejména způsoby, jak nepříznivým účinkům předcházet.

K hlavním negativním vlivů dopravních staveb patří

1. přímé ničení přírodních stanovišť
2. fragmentace prostředí způsobená bariérovým účinkem stavby
3. usmrcování živočichů vozidly
4. rušení a znečištění
5. druhotné vlivy (nárůst dalších rušivých aktivit doprovázejících stavbu)

K minimalizaci negativních účinků je možné obecně využít následujících postupů (sestupně podle účinnosti)

1. vyhnutí se oblasti (jde o optimální řešení); vyhnout se zájmové oblasti je v principu možné buď situačně (návrh jiné trasy), nebo vertikálně (vyhnutí se tunelem při zachování navrženého situačního vedení trasy)
2. realizace zmírňujících opatření (rušivý vliv lze omezit například protihlukovými stěnami, vhodnou výsadbou, zřízením průchodů nad i pod dopravní cestou apod.)
3. kompenzace (nahrazení území znehodnoceného stavbou nově vytvořeným prvkem obdobné ekologické hodnoty)

O způsobech omezování negativních vlivů připravovaných staveb je nutné vždy rozhodovat podle konkrétních podmínek. Hodnotit je nutné především

1. přírodní podmínky dané lokality (které negativní vlivy se budou v lokalitě uplatňovat, které skupiny druhů nebo jaká stanoviště mohou být ohrožená)
2. technické podmínky a parametry (u silnic a železnic výška náspů, zářezů, šířka bariéry, svodidla, ploty, druh a frekvence dopravy, u umělých vodních cest šířka, charakter břehů atd.)
3. stupeň přípravy stavby (jiné možnosti vznášení požadavků jsou ve stadiu vyhledávacích studií, jiné jsou v rámci dokumentace pro stavební povolení)

Vedle směrového odchýlení trasy mimo přírodně cenná území je v Evropě stále častěji používaným řešením odchýlení vertikální, tedy “podjezd” exponovaného území tunelem. Je pochopitelné, že jde o mimořádně finančně náročné řešení, které lze uplatnit jen v území se skutečně nejvyšší prioritou. V Evropě bylo realizováno již několik staveb, kde je dálnice vedena pod chráněným územím i několik kilometrů dlouhým tunelem.

Jedním z významných opatření k omezení negativních účinků na avifaunu může být vhodná výsadba zeleně. Zeleň by však neměla plnit pouze funkci začlenění stavby do krajiny, ale v ornitologicky významných územích je nutné její skladbu podřídit funkci – tedy ochraně ptáků. Při navrhování výsadeb je nutné brát v úvahu charakter území a skladbu ptačích společenstev. V určitých oblastech, např. v mokřadech s výskytem bahňáků, může doprovodná zeleň omezovat střety ptáků s vozidly tím, že ptáci jsou nuceni při přeletu komunikace zvýšit výšku letu. Stejný typ zeleně může však v jiných oblastech naopak lákat přeletující ptáky k usednutí a následným nízkým přeletům nad silnicí. Množství usmrcených ptáků se může zvyšovat také v úsecích, kde jsou k výsadbě použity dřeviny, které lákají ptáky nabídkou semen či plodů. Místa s častými úhyny ptáků jsou často vyhledávána predátory, což může rozšířit spektrum dopravou ohrožených druhů. Z jižního Španělska jsou známé situace, kdy na takových místech docházelo k tak častým úhynům luňáků hnědých, že to způsobilo ohrožení místních populací tohoto druhu.

Jako funkčně spolehlivější se z tohoto pohledu jeví instalace protihlukových stěn, které téměř vylučují úhyny ptáků a zároveň silně omezují rušivý účinek provozu. Méně vhodné je toto řešení z hlediska krajinářského, výsledek je však možné zlepšit např. výsadbou popínavých rostlin, eventuelně další vyšší výsadbou vně stěn.

Velmi často užívaným řešením v místech s častými přelety ptáků jsou prosklené stěny. Oproti protihlukovým stěnám jde z hlediska ochrany ptáků o méně vhodné řešení. Důvodem je především výrazně nižší účinnost v omezování rušivých vlivů (hlukových i vizuálních), ale i skutečnost, že průhledné plochy jsou velmi častou příčinou úhynů ptáků nárazem do skla. Při použití skleněných stěn je nutné vždy dbát na dostatečné optické zvýraznění překážky (dostatečně husté signalizační obrazce, husté svislé pruhy atd.). Zcela nevhodné je používání skleněných tabulí v blízkosti stromů a keřů. Úhynům zde obvykle nezabrání ani často používané siluety dravců.

Opatřeními, která významně omezují bariérový účinek liniových staveb, jsou různé typy průchodů. Podle typu lze průchody rozlišit na podchody (živočichové mohou komunikaci bezpečně překonat spodem) a nadchody (živočichové mohou komunikaci bezpečně překonat vrchem). Nadchody i podchody mohou být budovány buď jako jednoúčelové stavby určené k zajištění migrací živočichů, nebo mohou tuto funkci plnit mosty, které jsou budovány prvořadě pro jiný účel (překonání vodních toků, údolí atd.). Z hlediska ptáků budou podstatné především mosty přes vodní toky, které by měly být řešeny tak, aby umožňovaly průlet ptáků pod mostem. V našich podmínkách může jít o problém řady druhů, např. ledňáčka, skorce, konipasů, ale i dalších druhů, které svým výskytem nebo při tahu často provázejí vodní toky. Pokud mosty nesplňují minimální rozměrové parametry, ptáci přeletují silnici vrchem. Při vyšších hustotách provozu mohou být takováto místa zdrojem velkého množství střetů ptáků s vozidly.

Speciální nadchody pro faunu jsou obvykle určeny především pro nelétající skupiny živočichů. Studie prováděné v Holandsku však prokazují, že netopýři využívají k přeletům dálnice většinou právě tyto nadchody pro faunu. Pro ptáky však mohou mít význam především nadchody s velkou šířkou, které mají charakter tunelů.

Z přehledu je patrné, že konflikt mezi oblastmi ochrany ptáků a rozvojem dopravní infrastruktury v ČR existuje a je nutné ho vnímat jako významný. V příspěvku jsem se pokusil stručně nastínit možnosti technických opatření ke zmírnění vlivu dopravních staveb na přírodovědně cenná území. Je ale pochopitelné, že cestou k minimalizování problémů je především vyhnutí se územním střetům dopravních staveb s oblastmi ochrany ptáků. Toho lze dosáhnout především spoluprací obou resortů (dopravy a OP) a včasným předáváním informací již ve stadiu vyhledávacích studií tras dopravních staveb.

Ing. Václav Hlaváč – pracovník Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Havlíčkův Brod

Nahoru

Myslivost, Natura 2000 a ochrana druhů podle evropských směrnic

Petr Roth

V České republice, stejně jako v ostatních státech střední a východní Evropy, kterým se 1. května příštího roku mají otevřít brány Evropské unie, se intenzivně připravuje soustava chráněných území evropského významu, nazvaná v roce 1992 nepříliš povedeně Natura 2000. Nechme však otázku původu názvu stranou a podívejme se, co je za ním. Tato celoevropská soustava je vytvářena podle dvou stěžejních předpisů EU v oblasti ochrany přírody – tzv. směrnice o ptácích (79/409/EEC) a směrnice o stanovištích (92/43/EEC). Tyto směrnice ovšem zdaleka neobsahují jen ustanovení o Natuře 2000. Další, objemem i významem srovnatelná ustanovení se týkají ochrany rostlinných a živočišných druhů. Tato skutečnost bývá opomíjena, a tak se na jedné straně šíří často nepodložené fámy o důsledcích soustavy Natura 2000 na lesní a zemědělské hospodaření, rybářství a myslivost, zatímco na straně druhé si jen málokdo uvědomuje, jaké dopady na tyto oblasti budou mít ustanovení o druhové ochraně.

Cílem tohoto příspěvku je upozornit na dopady implementace obou evropských směrnic alespoň na jeden z uvedených oborů – na myslivost – i z pohledu druhové ochrany.

Natura 2000 a myslivost

Natura 2000 se u některých našich sousedů (zejména v Rakousku), ale i v jiných zemích EU, stala nástrojem na zastrašování veřejnosti a její konfrontaci s ochranou přírody. Vděčným a běžně zneužívaným tématem byla a je právě myslivost. Nežli bude dán i u nás naplno průchod fámám a často i záměrně šířeným dezinformacím, podívejme se na to, jaký doopravdy může být vztah Natury 2000 a myslivosti v podmínkách České republiky, optikou skutečných (nezkreslených) požadavků uvedených směrnic, zákona o myslivosti (č. 449/2001 Sb.) i novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, projednávané od počátku letošního roku v Parlamentu ČR.

Zrekapitulujme si velmi zjednodušeně, co je Natura 2000. Je to evropská soustava chráněných území dvou typů – lokalit, vyhlašovaných podle směrnice o ptácích na ochranu předepsaných druhů ptáků (v návrhu novely zákona č. 114/1992 Sb. nazývaných oblasti ochrany ptactva), a dále oblastí vyhlašovaných pro typy přírodních stanovišť a pro lokality výskytu určitých druhů rostlin a živočichů předepsaných v přílohách směrnice o stanovištích (tzv. evropsky významných lokalit). Na každé lokalitě musí být přesně definováno, pro které typy stanovišť a/nebo pro které druhy je vyhlašována. Ze směrnic potom pro stát plyne základní povinnost: zajistit, aby stav těchto stanovišť a populací těchto druhů byl na každé lokalitě stejný nebo lepší než v okamžiku vyhlášení. Cesty, které budou zvoleny pro dosažení této základní povinnosti, jsou plně v kompetenci každého členského státu; u nás budou obsaženy v citované novele zákona č. 114/1992 Sb.

U oblastí ochrany ptactva nevznikne z hlediska druhů, pro něž musí být vyhlášeny, žádná kolize s myslivostí, neboť tyto druhy se vůbec nekryjí s druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem (§ 2 písm. d zákona o myslivosti). Jediné případné omezení určitých činností v rámci výkonu práva myslivosti přichází v úvahu při naplňování povinnosti uchovávat populace druhů, pro něž jsou konkrétní ptačí oblasti vyhlašovány, v dobrém stavu z hlediska ochrany přírody; mohlo by se týkat doby lovu i jiných druhů ptáků vyskytujících se v těchto oblastech (zabránění rušení druhů “klíčových”) a např. omezení přikrmování zvěře (opět zejména kvůli zabránění rušení). V návrhu novely zákona č. 114/1992 Sb. se právě za tímto účelem navrhuje, aby orgány ochrany přírody mohly v oblastech ochrany ptactva v odůvodněných případech omezit výkon práva myslivosti. Počítá se s tím, že tato omezení budou stanovena předem (již při vyhlašování oblastí ochrany ptactva), aby bylo od samého počátku jasné, jaká jsou “pravidla hry”. Pokud jde o evropsky významné lokality, je z pohledu druhů, pro něž budou vyhlašovány, situace stejná – opět se žádný z nich nekryje s druhy zvěře, vyjmenovanými v § 2 písm. d zákona o myslivosti. V bližších ochranných podmínkách každé lokality mohou být stanovena omezení, týkající se konkrétních druhů zvěře, není však příliš pravděpodobné, že to bude reálně nastávat.

Přesto určité dopady soustavy Natura 2000 na myslivost vzniknout mohou. Většina z nich se bude týkat škod způsobovaných zvěří na lesních porostech; teoreticky přichází v úvahu ještě místně velmi destruktivní působení prasete divokého. Oč se bude jednat? Jak již bylo uvedeno, jedinou, o to však složitější povinností každého členského státu EU je udržovat veškeré lokality soustavy Natura 2000 ve stavu stejném nebo lepším než v době vyhlášení (vztaženo k předmětům ochrany, nikoli k území jako celku). To na jednu stranu jasně říká, že činnosti, které předmět ochrany nepoškozují, nejen že nebudou zakazovány, ale nebudou ani nijak dotčeny, protože pro to není žádný zákonný důvod – což se zejména může týkat myslivosti. Na druhé straně však existuje povinnost zabránit zhoršování stavu a v případě, že tímto požadavkem vznikne vlastníkům pozemků (neboť Natura 2000 zdaleka nebude soustavou státem vlastněných přísných rezervací, ale většinou obhospodařovanou lesní i nelesní krajinou) újma, bude ji stát muset kompenzovat. Z hlediska ochrany zájmů daňových poplatníků – a to jsme my všichni – je samozřejmě žádoucí, aby dopady na státní rozpočet byly co nejmenší. Jakým způsobem ale co nejvíce omezit vyplácení náhrad újmy?

V zásadě jsou dvě cesty: buď neuznávat oprávněné nároky, nebo se snažit celkové nároky minimalizovat tím, že co nejvíce finančních dopadů předem vyloučíme. Představme si nyní hypotetickou situaci, kdy v lokalitě Natury 2000 bude ležet např. kvalitní acidofilní bučina. Stoupnou-li stavy zvěře, dojde k likvidaci přirozeného zmlazení. Tím se zhorší stav předmětu ochrany (bučiny) a stát bude povinen tento stav napravit (mimo jiné i proto, že bude z Bruselu kontrolován). Bude mít dvě možnosti: buď nákladné oplocení celého lesního porostu, nebo snížení skutečných stavů zvěře na stavy minimální, případně až zrušení chovu určitého druhu zvěře. Je zřejmé, že první možnost nebude mít dopady na myslivost, zato však závažné finanční dopady na stát. Druhá bude pochopitelně pro stát výhodnější. Z hlediska zákona ovšem uplatnění takového zájmu státu nebude ničím novým: ustanovení § 31 odst. 5 a zejména § 39 zákona o myslivosti takový postup umožňuje již dnes. Podobných případů ve skutečnosti zřejmě nebude mnoho, ale jejich vznik nelze vyloučit.

Škody na lesních porostech způsobené zvěří vinou nadměrných stavů a nerovnoměrného rozšíření jednotlivých druhů jsou tématem dostatečně známým, bolestivým na území celé republiky a jistě nejen kvůli Natuře 2000 se bude stále prohlubovat snaha lesníků i myslivců o řešení tohoto problému v souladu s potřebami naší přírody i současnými evropskými trendy.

Myslivost a Natura 2000 se mohou protnout ještě i v dalším bodě. Jde o vytváření oblastí chovu zvěře (§ 3 odst. 3 zákona). Směrnice o stanovištích totiž stanoví, že jakýkoli projekt nebo plán, který by mohl mít závažný vliv na jednu či více lokalit Natury 2000, musí být posouzen speciálním postupem, velmi podobným procesu EIA (posuzování vlivů na životní prostředí). Tato povinnost se vztahuje skutečně na veškeré plány a projekty – tedy nikoli jen na ty, které povinně pod proces EIA spadají (např. velké investiční stavby) – a nelze vyloučit, že právě vytváření oblastí chovu zvěře je typem činností, které určité dopady na Naturu 2000 mít mohou. Dnešní znění § 3 zákona o myslivosti na zajištění uvedených požadavků nestačí.

Poslední okruh dopadů na myslivost může představovat časový horizont. Podobně jako předchozí, i dnešní zákon o myslivosti operuje s desetiletými intervaly, v nichž fungují oblasti chovu a honitby. Je zřejmé, že náš vstup do EU bude spadat do již probíhající desetileté periody. Ustanovení směrnic týkající se Natury 2000 budou platit ihned od okamžiku vstupu. Nelze proto vyloučit, že například některé oblasti chovu zvěře bude nutné přehodnotit právě v tomto mezidobí.

Myslivost a druhová ochrana

Na celém území České republiky budou po vstupu do EU platit ustanovení obou směrnic upravující ochranu druhů. Na jednu stranu nepůjde v naší ochraně přírody o nic nového – druhová ochrana byla a je dnes v zákoně o ochraně přírody upravena. Rozdíly, a to značné, však přesto nastanou, a to zejména u ptáků.

Směrnice o ptácích zavádí přísnou ochranu všech druhů ptáků. Zakazuje se mnoho činností vysloveně škodlivých, ale i takových, na které v našem právním řádu dosud nenarazíme. Jejich výčet, zakončený zákazem sběru vajec, a to i prázdných, je obsažen v článku 5 směrnice. Na prvním místě je pochopitelně zákaz úmyslného zabíjení ptáků.

Lov ptáků samozřejmě vyloučen není. Směrnice obsahuje přílohu II/1, která přináší seznam volně lovitelných druhů (s běžnými omezeními, jako je např. zákaz lovu v době rozmnožování, vodění mláďat apod.), a přílohu II/2, v níž jsou uvedeny druhy lovitelné v určitých státech EU. Lze říci, že z hlediska myslivosti jsou do této přílohy zařazeny všechny druhy pernaté zvěře, uvedené v ustanovení § 2 písm. d zákona o myslivosti (s výjimkou špačka), takže by teoreticky neměl vznikat “lovecký” problém. Co však s druhy, které nejsou podle této přílohy lovitelnou zvěří a jejichž stavy je nutné snižovat z jiných než loveckých důvodů (např. kormorán, volavka či uvedený špaček)?

Zde se dostáváme k tomu, co lze nazvat “pastí” zákona o myslivosti. Řešení totiž přímo v evropských směrnicích existuje; konstrukce našeho zákona o myslivosti je však neumožňuje efektivně využít.

Evropská legislativa totiž nezná pojem “myslivost” a striktně rozlišuje mezi “rekreačním lovem” (recreational hunting) a “obhospodařováním zvěře” (game management). Zatímco lov je považován za zábavu, kterou lze povolit jen u vybraných druhů, kde nehrozí porušení přírodní rovnováhy (což jsou druhy z přílohy II směrnice o ptácích), obhospodařování zvěře je považováno za aktivitu, pro niž lze použít institutu tzv. odchylky podle článku 9 směrnice. Podle tohoto ustanovení je možné, aby se v závažných případech, mezi něž vedle bezpečnosti leteckého provozu a podobných klíčových situací patří např. i hrozba škody na majetku, úrodě, zdraví lidí a podobně, mohlo postupovat odchylně od ostatních ustanovení směrnice. A právě toto ustanovení se týká obhospodařování zvěře. Podle ustanovení o lovu nelze např. ani u lovitelných druhů snižovat jejich stavy v době hájení; to však lze realizovat využitím institutu odchylky. Přesně to byl důvod, proč Evropská komise nevyhověla žádosti ČR o zařazení kormorána, ale např. ani sojky, mezi lovitelné druhy ptáků: u těchto druhů nejde o lov, ale o obhospodařování druhů, a obhospodařování druhů nelze řešit přes ustanovení o lovu. Evropská komise tedy nebude nic namítat, pokud si regulaci stavů kormoránů upravíme na národní úrovni – naopak s tím počítá, pokud zajistíme dodržování podmínek vyjmenovaných v článku 9 směrnice. A právě tady se dostáváme k “pasti” obsažené v zákoně o myslivosti: ten již terminologicky postupuje přesně proti trendu současné Evropy a v § 2 písm. d vyjmenovává “druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem” – ačkoli podle výčtu jde právě a jedině o druhy, které lze nikoli obhospodařovat, ale docela obyčejně lovit. Druhy obhospodařovatelné lovem na základě odchylek podle článku 9 směrnice o ptácích jsou všechny ostatní druhy zvěře, uvedené v § 2 písm. c – tj. druhy, které lovit nelze. A jsme v pasti: čeští myslivci podle tohoto zákona budou smět pouze rekreačně lovit (tj. střílet pro radost), nebudou však smět provádět právě to, s čím se s nimi počítá při péči o zvěř a čím se mnozí právem pyšní – tedy regulovat její stavy v zájmu ochrany přírody, ochrany lesa, zabránění škod na úrodě a podobně. Je evidentní, že bez novely zákona o myslivosti nastane paradoxní stav – ochrana přírody by např. již nyní chtěla ve spolupráci s resortem zemědělství připravit předpis o odchylce o regulaci kormoránů a volavek, za současného stavu však nebude, kdo by takovou odchylku naplňoval – neboť ti, kdož to umějí a mají k tomu vybavení (myslivci), to podle vlastního zákona nebudou smět provádět.

Podobná bude situace i u směrnice o stanovištích, která z hlediska druhové ochrany ošetřuje “zbytek” živé přírody mimo ptáky – z pohledu myslivosti tedy savce. Tato směrnice je sice relativně mírnější, protože nezavádí přísnou ochranu všech druhů živočichů, vztah mezi zvěří “lovnou” a “obhospodařovatelnou lovem” je zde však podobný jako u ptáků a zcela analogický je i způsob zajištění péče o zvěř prostřednictvím institutu odchylky (v tomto případě podle článku 16, jehož znění je téměř identické s článkem 9 směrnice o ptácích). Popisovaná “past” mysliveckého zákona platí plně i v tomto případě.

Na tomto místě není možné popsat celou problematiku ochrany druhů vyčerpávajícím způsobem; považuji však za nutné na tyto naprosto zásadní problémy upozornit v době, kdy je ještě relativně dost času na jejich odstranění.

Zákon o myslivosti a EU

Popsaný problém v zákoně o myslivosti, byť je možná nejdůležitější, není jediný. Zákon obsahuje i další ustanovení, která jsou již na první pohled v rozporu s evropskou legislativou; v rámci transpozice evropských předpisů je Česká republika povinna taková ustanovení odstranit či změnit ještě před vstupem do EU. Následující výčet není úplný a nesnaží se nahradit právní rozbor; jeho cílem je pouze upozornit na problémy, které by se měly začít okamžitě řešit, abychom se přímo od “brány do EU” neodebrali k Evropskému soudnímu dvoru:

• § 3 odst. 3 – oblasti chovu zvěře vymezuje rozhodnutím orgán státní správy myslivosti, aniž by měl povinnost získat vyjádření orgánu ochrany přírody; při rušení oblastí chovu (§ 39) již tuto povinnost má, což je ovšem nelogické;
• § 31 odst. 5 – orgán státní správy myslivosti může rozhodovat o změně minimálních nebo normovaných stavů zvěře bez povinnosti získat vyjádření či souhlas orgánu ochrany přírody;
• § 40 – povolení mimo dobu lovu – ustanovení nemůže nahradit institut odchylek, který bude upraven v zákonu o ochraně přírody a krajiny; toto ustanovení potom bude nutné zrušit;
• § 41 – povolení lovu na nehonebních pozemcích – ustanovení je v dané podobě v přímém rozporu s čl. 9 směrnice o ptácích a čl. 16 směrnice o stanovištích;
• § 45 odst. 2 – zakázané způsoby lovu – oprávnění orgánu státní správy myslivosti povolit některé zakázané způsoby lovu je ve stávající podobě v rozporu se směrnicemi.

Nutnost vzájemné spolupráce

Transpozice a provádění evropského práva ochrany přírody bude pro naši myslivost znamenat významné změny. Ty budou vyplývat ani ne tak ze soustavy Natura 2000, jako z ustanovení o druhové ochraně. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny tak, jak je navržena, dává prostor k řešení těchto nových situací, ovšem za jedné nutné podmínky – že bude doplněna novelizovaným zákonem o myslivosti. V tomto případě není míč na hřišti ochrany přírody; ta je však připravena od samého počátku partnerským způsobem spolupracovat. Důvod je jednoduchý: i když mezi ochranou přírody a myslivostí existují některé ideové rozdíly, které pravděpodobně nelze překonat, mají obě skupiny bezesporu společný cíl – zachovat naši přírodu, která je o řád bohatší než ve vyspělých státech EU, našim potomkům alespoň v takovém stavu, v jakém je dnes. Pokud dvě skupiny usilují o jeden cíl, není efektivnější cesty k jeho dosažení, než vzájemná spolupráce. A v daném případě je skutečně rozhodující tento cíl, nikoli fakt, že k jedné skupině patří sto padesát tisíc lidí a ke druhé jen pouhých pár tisícovek; v demokratických poměrech totiž početní převaha nemusí vždy znamenat výhodu.

RNDr. Petr Roth, CSc. – ředitel odboru mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP

Nahoru

Příprava soustavy NATURA 2000 pro ryby a mihulovce

Martin Dušek

V souvislosti s přípravou vstupu České republiky do Evropské unie probíhá i transpozice právních předpisů Evropských společenství (ES) do národní legislativy. Základními předpisy uplatňovanými v EU pro oblast ochrany přírody jsou dvě směrnice, a to směrnice č. 79/409/EEC o ochraně volně žijících ptáků (tzv. směrnice o ptácích) a směrnice č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stanovištích), Hora (1998), Hora a kol. (1999). Z těchto směrnic vyplývá pro členské státy EU povinnost vytvořit soustavu chráněných území Natura 2000. V rámci této soustavy jsou vyhlašována nejvýznamnější území pro ochranu cílových druhů ptáků podle směrnice o ptácích (tzv. ptačí oblasti – Special Protected Areas = SPA) a nejcennější území s výskytem vybraných typů přírodních stanovišť a území s výskytem druhů rostlin a živočichů uvedených v přílohách směrnice o stanovištích (tzv. oblasti zvláštní ochrany – Special Areas of Conservation = SAC). Všechna území navrhovaná dle směrnice o stanovištích jsou označována před svým vyhlášením jako pSCI (potential Sites of Community Interest) území. Území pSCI se z hlediska různých předmětů ochrany (stanoviště, jednotlivé druhy) mohou překrývat či být totožná. Tato území (označená jako pSCI) budou po schálení Evropskou komisí označována jako území SCI a po jejich vyhlášení již jako vlastní SAC a stanou se součástí evropské soustavy Natura 2000.

Problematika sladění evropských norem týkajících se ochrany ryb s národní legislativou ČR byla či je již obsahem některých publikací. Lusk a kol. (2000) se pokusili aplikovat směrnice EU na rybí biotu v povodí Orlice. Hanel, Lusk (2000) pojednávají o výběru lokalit pro soustavu Natura 2000 pro mihule. Tato problematika byla také široce řešena při konferenci Biodiverzita ichtyofauny ČR (IV), např. Dušek, Lusk (2002) nebo Lusk a kol. (2002). V tomto příspěvku je prezentován současný stav příprav na vyhlášení soustavy Natura 2000 pro ryby a mihulovce.

Příprava návrhu území pSCI pro ryby a mihulovce

Ochrany ryb a dalších vodních živočichů se týká směrnice o stanovištích. Vzhledem k typům stanovišť uvedeným v příloze I této směrnice je zřejmé, že v našich podmínkách se uplatní ochrana vodních stanovišť na základě výskytu populací druhů mihulí a ryb uvedených v příloze II. Návrhy území pSCI se připravují jednak pro ty druhy mihulí a ryb vyskytujících se na území ČR, které jsou uvedeny v příloze č. II směrnice o stanovištích, a jednak pro druhy ryb do této přílohy navrhované kandidátskými zeměmi. Tyto navrhované druhy však ještě musejí být schváleny Evropskou komisí a následně všemi členskými státy EU. Po konzultacích s komisí EU byly předběžně schváleny další tři druhy ryb vyskytující se na území ČR, které jsou mapovány a pro něž se připravuje návrh pSCI území.

Druhy uvedené v příloze II směrnice o stanovištích vyskytující se v ČR:

mihule potoční (Lampetra planeri)

mihule ukrajinská (Eudontomyzon mariae)

losos obecný (Salmo salar)

bolen dravý (Aspius aspius)

hrouzek běloploutvý (Gobio albipinnatus)

hořavka duhová (Rhodeus sericeus)

sekavec písečný (Cobitis taenia)

piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis)

sekavčík horský (Sabanejewia balcanica)

ježdík žlutý (Gymnocephalus schraetzer)

drsek větší (Zingel zingel)

vranka obecná (Cottus gobio)

Druhy navrhované kandidátskými státy EU do přílohy II směrnice o stanovištích vyskytující se v ČR:

hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri)

ostrucha křivočará (Pelecus cultratus)

ježdík dunajský (Gymnocephalus baloni)

Z uvedeného přehledu je zřejmé, že výběr druhů významných z hlediska EU se do značné míry překrývá s výběrem chráněných druhů v naší národní legislativě (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, resp. prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III). Některé v ČR ohrožené a podle uvedených předpisů chráněné druhy však v příloze II směrnice o stanovištích chybějí, např. střevle potoční (Phoxinus phoxinus), ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus) nebo vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus). Ochrana druhů, které jsou pouze v zájmu ČR, bude řešena v rámci národní legislativy ČR s tím rozdílem, že pro tyto druhy nebudou vymezována chráněná území v soustavě Natura 2000 jako pro druhy uvedené v příloze II směrnice o stanovištích.

Určitým problémem je uvedení sekavce písečného, neboť v době zpracování přílohy II směrnice o stanovištích v roce 1992 bylo pro tento druh uvažováno prakticky celoevropské rozšíření. Teprve výzkumy v posledních letech vedly ke zjištění, že na území ČR se vyskytuje příbuzný druh sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) a případně hybridní kompley s dalšími druhy C. taenia a C. tanaitika (Ráb a kol. 2000, Lusk a kol. 2000). Vzhledem k výskytu různě ploidních forem tohoto komplexu na území ČR i na území řady členských států EU se jeví jako jediný možný přístup ochrana všech druhů rodu Cobitis a jejich hybridů. Určité problémy mohou vznikat při ochraně druhu, který je v konkrétním státě běžně rozšířeným, a přesto musí být splněny podmínky jeho ochrany. Tento problém se bude týkat především nových členů EU. V podmínkách ČR je takovým případem bolen dravý. Tento druh je v důsledku vysazování obecně rozšířený, přičemž se ale většinou nejedná o původní populace.

Mapování druhů a výběr pSCI území

Výskyt všech vybraných druhů, pro které je nutno vymezit území ochrany, bylo potřeba podrobně zmapovat. Koordinací přípravy a sestavením návrhu národního seznamu území (pSCI) pro soustavu Natura 2000 byla pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Pro identifikaci a výběr lokalit (populací) předmětných druhů mihulí a ryb byly použity ověřené informace o výskytu od roku 1995. Využity byly především údaje a poznatky odborníků – ichtyologů a krajských územních svazů ČRS a MRS. V letech 2000 až 2002 dále také probíhala cílená sledování v terénu.

Výsledky mapování druhů ryb a mihulovců jako podklad pro přípravu návrhu území pSCI pro národní seznam České republiky

druh počet zjištěných lokalit

mihule potoční (Lampetra planeri) 212

mihule ukrajinská (Eudontomyzon mariae) 1

losos obecný (Salmo salar) 3

bolen dravý (Aspius aspius) 147

hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri) 1

hrouzek běloploutvý (Gobio albipinnatus) 3

ostrucha křivočará (Pelecus cultratus) 1

hořavka duhová (Rhodeus sericeus) 66

rod sekavec (Cobitis spp.) 6

sekavčík horský (Sabanejewia aurata) 1

piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) 69

ježdík žlutý (Gymnocephalus schraetzer) 1

ježdík dunajský (Gymnocephalus baloni) 1

drsek větší (Zingel zingel) 1

vranka obecná (Cottus gobio) 231

Výsledky mapování výskytu populací cílových druhů tvoří podkladový materiál, na základě kterého je možné zpracovat návrh území pSCI pro jednotlivé druhy. Výběr lokalit do národního seznamu se liší v rámci biogeografických oblastí, tzn. kontinentální a panonské. Důvodem je rozdílná rozloha obou oblastí v České republice, která neumožňuje aplikovat jednotná kritéria, protože panonský bioregion (3 407 km²) pokrývá jen 4,3 % rozlohy České republiky. Některé principy jsou však přesto pro oba bioregiony shodné.

Shodné principy výběru lokalit pro obě biogeografické oblasti:

1. Posuzování pouze lokalit se stabilním výskytem druhu. Rozumí se tím každoročně zjištěné pozorování druhu na lokalitě, u některých obtížně zachytitelných druhů výskyt zjištěný v letech 1995–2002 za předpokladu, že se charakter lokality od doby nálezu výrazně nezměnil. Z posuzování a výběru jsou tak vyloučeny lokality s náhodným zjištěním druhu.

2. Stanovení významnosti lokality pro daný druh. V souladu s kritérii uvedenými v příloze III směrnice o stanovištích se lokalita pro daný druh hodnotí z hlediska:

1. početnosti a hustoty populace druhu vzhledem k celkové populaci,
2. stupně zachování charakteristik stanoviště, které je důležité pro daný druh,
3. stupně izolovanosti daného druhu vzhledem k přirozenému rozšíření druhu,
4. celkovému přínosu lokality k ochraně daného druhu.

Pro vlastní výběr pSCI lokalit se nejvíce přihlíží ke kategoriím a) a b). Pro druhy, u nichž lze zjistit nebo odhadnout velikost populace na lokalitě, se významnost lokality posuzuje podle počtu jedinců, kteří se zde vyskytují (kritérium a)). U obtížně zachytitelných druhů je významné kritérium b) – zachovalost a rozloha biotopu. Při výběru lokalit se přihlíží i k negativním faktorům ohrožujícím lokalitu, a to i potenciálním.

3. Velikost navrhovaného pSCI. Rozloha pSCI lokalit se může v rámci jednotlivých druhů i velmi výrazně lišit. Základním principem je navržení tak velkého území, aby zajistilo podmínky dlouhodobého výskytu životaschopné populace druhu. Velikost navrhovaného území je daná:

1. rozlohou vhodného biotopu pro daný druh, který musí být víceméně souvislý,
2. mobilitou druhu,
3. snahou o vyloučení bezprostředních ohrožujících faktorů.

4. Specifika některých druhů. Bolen dravý patří k hojným druhům ryb, který obývá většinu řek v České republice. Početnost bolena je do značné míry ovlivňována vypouštěním uměle odchovaných jedinců. S ohledem na článek 4(1) směrnice o stanovištích budou pro bolena navrhovány pouze lokality, na kterých se bolen přirozeně rozmnožuje.

5. Procento pokrytí. Pro všechny posuzované druhy jsou stanovena procenta populace, která musí být pokryta navrženými pSCI. Druhy jsou rozděleny do čtyř skupin podle vzácnosti a typičnosti pro daný bioregion. Prioritním druhům je věnována zvýšená pozornost. Procenta pokrytí se stanovují pro každou biogeografickou oblast samostatně:

1. druh je hojně rozšířený, bez ohledu na biogeografickou oblast,
2. druh je hojný, typický pro daný bioregion,
3. druh je vzácný, těžiště rozšíření není v tomto bioregionu,
4. druh je vzácný, typický pro daný bioregion.

Procenta populací druhů, která musí být pokryta navrženými pSCI

skupina neprioritní druh prioritní druh

a) 20 % 20 %

b) 40 % 50 %

c) 60 % 70 %

d) 80 % 90 %

Kontinentální biogeografická oblast

1. U druhů, které mají v kontinentálním bioregionu v ČR deset a méně lokalit se stabilním výskytem, se do národního seznamu navrhují všechny lokality.

2. Pro druhy s více než sto lokalitami se stabilním výskytem se vybírá pět nejcennějších v rámci bioregionu. Dále se pro tyto druhy území kontinentálního bioregionu rozdělí na vhodné oblasti s ohledem na vzájemnou izolovanost jednotlivých populací a v každé oblasti se vybírají 1–3 nejcennější lokality. Pokud není dostatečně velké procento populace druhu pokryto pSCI územími navrženými podle předcházejícího postupu, přidávají se ze zbývajících lokalit sestupně podle významnosti v rámci bioregionu.

3. Pro druhy, které mají na území kontinentálního bioregionu více než deset a méně než sto lokalit, nebo druhy, u kterých je charakter rozšíření souvislý (a obtížně se tak vymezují konkrétní lokality), se určuje 1–5 lokalit v centru rozšíření a mohou být vymezeny 1–3 lokality ve vhodných oblastech s ohledem na vzájemnou izolovanost jednotlivých populací.

Panonská biogeografická oblast

1. U druhů, které mají v panonském bioregionu pět a méně lokalit se stabilním výskytem, se do národního seznamu navrhují všechny lokality.

2. Pro druhy s více než pěti lokalitami se stabilním výskytem nebo pro druhy, u kterých je charakter rozšíření souvislý (a obtížně se tak vymezují konkrétní lokality), se vybírají lokality sestupně podle jejich významnosti až do stanoveného procenta pokrytí populace.

Rozdělení ČR na vhodné regiony je v případě ryb navrženo podle dílčích povodí včetně aspektu migrační prostupnosti: horní Labe a Orlice, střední Labe, dolní Labe a dolní Vltava, Ohře, Sázava, Berounka, Lužnice, Otava, horní Vltava, Dyje (Svratka), dolní Dyje a dolní Morava, střední Morava, Bečva, horní Morava, Odra (Olše, Opava, Odra), viz Lusk a kol. (2002).

Další postup

Odborný návrh pSCI území pro ryby a mihulovce by měl být definitivně dokončen v prvním čtvrtletí roku 2003 pro panonskou oblast, pro kontinentální potom do konce roku 2003. Po definitivním výběru pSCI území pro ryby a mihulovce bude možné přistoupit k dalším fázím nutným pro vyhlášení soustavy chráněných území Natura 2000, a těmi jsou především vzájemné propojení území pSCI pro všechny chráněné druhy a typy přírodních stanovišť na lokalitách a poté vytvoření plánů péče pro daná území a jejich nezbytné projednání se všemi dotčenými subjekty, kterými v případě vodních toků a souvisejících vodních ekosystémů budou především správci vodních toků, hospodařící rybářské organizace a orgány ochrany přírody.

Režim území Natura 2000 z pohledu uživatelů

Ochrana území Natura 2000 by měla vycházet nikoliv z přísného režimu zákazů, ale z vymezení vhodného (a lze říci, že v naprosté většině případů ze současného) způsobu hospodaření a managementu, kdy se na ochraně území bude podílet ochrana přírody i vlastník či uživatel pozemků za přispění vhodných dotačních titulů. V případě vodních ekosystémů to bude znamenat zachování současného rybářského hospodaření v rybářských revírech, případně hospodářského využívání rybničních lokalit (sekavec, piskoř pruhovaný aj.). Společným zájmem rybářů a ochrany přírody potom bude zcela jistě ochrana těchto lokalit před negativními zásahy do biotopu předmětných druhů, kterými mohou být technické úpravy koryt, nadměrné odběry vody z toků, znečištění apod.

Ing. Martin Dušek – zoolog Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Praha

Literatura:

Dušek, M., Lusk, S., 2002: Soustava chráněných území Natura 2000 ve vztahu k ichtyofauně České republiky. Sborník Biodiverzita ichtyofauny ČR (IV), Ústav biologie obratlovců AV ČR: 29–34.

Hanel, L., Lusk, S., 2002: Ochrana populací mihule potoční (Lamptera planeri) a mihule ukrajinské (Eudontomyzon mariae) v České republice s ohledem na soustavu Natura 2000. Sborník Biodiverzita ichtyofauny ČR (IV), Ústav biologie obratlovců AV ČR: 35–44.

Hora, J. (ed.), 1998: Legislativa EU a ochrana přírody. Česká společnost ornitologická, Praha. 96 str.

Hora, J., Kučera, T., Plesník, J., 1999: Ochrana přírody v Evropské unii. Česká společnost ornitologická, Praha. 16 str.

Lusk, S., Halačka, K., Lusková, V., Lohniský, K., 2000: Aplikace některých směrnic EU na rybí biotu v povodí Orlice. Sborník z konference Orlice 2000: 121–126.

Lusk, S., Hanel, L., 2000: Červený seznam mihulí a ryb České republiky – verze 2000. Sborník Biodiverzita ichtyofauny ČR (III), Ústav biologie obratlovců AV ČR: 5–13.

Lusk, S., Lusková, V., Dušek, M., 2002: Biodiverzita ichtyofauny České republiky a problematika její ochrany. Sborník Biodiverzita ichtyofauny ČR (IV), Ústav biologie obratlovců AV ČR: 45–48.

Lusk, S., Lusková, V., Halačka, K., Lojkásek, B., 2000: Změny v druhové skladbě ichtyofauny na území České republiky po roce 1990. Sborník Biodiverzita ichtyofauny ČR (III), Ústav biologie obratlovců AV ČR: 21–28.

Ráb, P., Lusk, S., Bohlen, J., Boroň, A., Nalbant, T.T., Vasiljeva, E.D., Lusková, V., Šlechtová, V., Šlechta, V., Halačka, K., 2000: Současný pohled na diverzitu sekavců rodu Cobitis v České republice a ve střední Evropě. Sborník Biodiverzita ichtyofauny ČR (III), Ústav biologie obratlovců AV ČR: 15–20.

Nahoru

Posuzování plánů a projektů, které by mohly ohrozit území Natury 2000

Vlastimil Karlík

Z evropských směrnic o ochraně přírody jednoznačně vyplývá pro členské státy Evropské unie závazek zajistit, aby nedošlo k degradaci přírodních hodnot chráněných v rámci soustavy Natura 2000. Každého, kdo jen trochu sleduje problémy ochrany přírody v České republice, okamžitě napadne: “A co když se někdo rozhodne přes území Natury postavit dálnici, plavební kanál, nebo v něm zřídit průmyslovou zónu?” V tomto článku se dozvíte, jaký postup směrnice stanoví a jak vykládá směrnici Evropská komise, která sleduje její dodržování členskými státy.

Pravidla pro posuzování plánů a projektů, které by mohly mít významný negativní vliv na území Natury 2000, určují odstavce 2, 3 a 4 článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (92/43/EEC). Článek 7 téže směrnice určuje, že se příslušná ustanovení článku 6 vztahují i na území vyznačená podle směrnice o ochraně volně žijících ptáků (79/409/EEC). Zjednodušíme-li text a výklad směrnice, můžeme pravidla pro posuzování plánů a projektů formulovat takto:

Předmět posuzování

Předmětem posuzování jsou plány a projekty, které mohou mít, samostatně, nebo v kombinaci s jinými, významný negativní vliv na cíle ochrany lokality Natura 2000, a to včetně těch, které jsou lokalizovány mimo tato území. Během posouzení se zjišťuje i existence alternativních řešení a možnost kompenzačních opatření.

Každé zvýrazněné slovo zde má velký význam, a proto se u nich zastavíme.

Evropská komise doporučuje pojmy “plán a projekt” vykládat v co nejširším smyslu. Mezi projekty tak patří nejen klasické stavby, ale i např. záměr na zintenzivnění zemědělské výroby. Mezi plány, které by měly být posouzeny z hlediska dopadu na území Natury 2000, uvádí Evropská komise výslovně územní plány a sektorové operační programy. U sektorových programových dokumentů (dopravní politika, zemědělská politika) se uvádí, že mají být posouzeny v tom rozsahu, v jakém mohou ovlivnit konkrétní území Natury 2000.

Zde je uplatněn princip předběžné opatrnosti. Tíha důkazu leží na nositeli záměru, nikoli na ochraně přírody! Povolit lze bez dalšího zkoumání jen projekt nebo plán, který s vysokou pravděpodobností nebude mít významný negativní vliv na území Natury 2000.

Při posuzování je nutné vzít v úvahu kumulativní efekty s jinými plány a projekty (těmi, které byly navrženy a jsou tedy známy).

Pojem významný sice není ve směrnici blíže určen, dle výkladu Evropské komise je však nutno ho vždy vztahovat k cíli ochrany území.

je uveden ve standardním datovém formuláři území – představuje jej zachování těch přírodních fenoménů, pro které bylo území vytvořeno. Příklad – negativní vliv na 20 ha bukového lesa může být z hlediska ochrany území nevýznamný, zatímco vliv na 20 čtverečních metrů orchidejové louky naopak zásadní.

může být jiná lokalizace, rozsah, technické řešení. Při posuzování by ekonomická hlediska neměla být rozhodující, nelze tedy alternativní řešení opominout jen proto, že je dražší.

můžeme rozdělit na zmírňující a na kompenzační v užším smyslu. Rozdíl mezi nimi je ten, že zmírňující opatření omezují či eliminují vliv projektu na dotčenou lokalitu, kompenzační opatření v užším smyslu spočívají ve vytvoření náhradního biotopu (případně zvýšení kvality stávajícího, nebo, ve výjimečném případě, vyhlášení nové lokality Natury 2000). Při rozhodování o povolení záměru by měla být vzata v úvahu pouze zmírňující opatření! Teprve když je rozhodnuto, zda projekt realizovat nebo ne, je nutné kompenzační opatření dopracovat. Nelze se tedy domáhat schválení projektu jen na základě možnosti kompenzačních opatření.

Forma posuzování

Evropská komise doporučuje, aby forma posuzování odpovídala směrnici 85/337/EEC (EIA). V případech, kdy tomu tak není, musí být posouzení zaznamenáno, ospravedlněno a musí časově předcházet schválení projektu.

Co musí být splněno, aby plán nebo projekt mohl být uskutečněn i v případě, že může mít významný negativní vliv na lokalitu Natury 2000? Následující dvě pravidla uvádím tučně, protože se dá očekávat, že pro budoucí případy střetu ochrany a přírody v územích Natury 2000 s rozvojovými záměry budou klíčová.

Neexistuje alternativní řešení s menším dopadem na území Natury 2000.

Existuje veřejný zájem převažující nad zájmy ochrany přírody.

Obě podmínky přitom musí být splněny najednou. Jinými slovy, existuje-li alternativní řešení, pak ani převažující veřejný zájem nemůže ospravedlnit zásah do území Natury 2000.

Projekt nesmí ohrozit integritu soustavy Natura 2000 jako celku, proto musí stát navíc podniknout opatření, kompenzující negativní dopad projektu. Platí zásada, že kompenzační opatření musí být realizována ještě předtím, než je území poškozeno nebo zničeno. Pouze v případě, kdy je nad veškerou pochybnost prokázáno, že kompenzační opatření budou úspěšná a že dočasným snížením rozsahu soustavy Natura 2000 nebude ohrožena integrita území Natury 2000 ani soustavy Natura 2000 jako celku, je možné kompenzační opatření provést později.

Pokud jsou na ohroženém území Natury 2000 chráněny prioritní druhy nebo stanoviště, platí navíc, že převažujícím veřejným zájmem může být ochrana lidského zdraví nebo veřejného bezpečí, mimořádný přínos pro životní prostředí. Důvodem může být i jiný veřejný zájem, v takovém případě je však možno rozhodnout až po vyjádření Evropské komise (v ostatních případech rozhodují kompetentní orgány členského státu, na jejich postup je však možno podat stížnost Evropské komisi).

Konečných rozhodnutí Evropské komise a rozsudků soudního dvora v případech střetu Natury 2000 dosud není mnoho. Významné je rozhodnutí Komise v případě dálnice A20 v Německu, která protínala dvě území SPA a hrozila snížením jejich rozlohy a významným nepřímým vlivem na prioritní stanoviště.

Původně byla zvažována trasa míjející obě SPA, ukázalo se však, že by prodloužila celkovou trasu o 50 km, což bylo z hlediska nákladů nepřijatelné. SRN požádala EK o stanovisko, zda v tomto případě převažuje veřejný zájem (snížení nezaměstnanosti) nad zájmy ochrany přírody. Po prošetření případu požádala EK vládu o navržení dalších alternativních tras, nakonec v rámci posouzení byla vybrána nová trasa v blízkosti původně navržené (mírně snižující dopady na SPA) a požadována další opatření, a poté Komise rozhodla, že z důvodu mimořádně špatných sociálně-ekonomických podmínek je v tomto případě možné nepříznivé dopady ospravedlnit existencí převažujícího ekonomického zájmu.

Proces rozhodování je velmi ilustrativní. Evropská komise rozhodovala na základě porovnání skutečnosti, že dopad na prioritní stanoviště byl pouze nepřímý, a na základě podrobné ekonomické studie, beroucí v úvahu např. rozdíl hrubého produktu a míry nezaměstnanosti “starých” a “nových” spolkových zemí, které tato dálnice propojí. Případ zároveň ukazuje, že se nositeli záměru vyplatí otevřený postup respektující směrnice. Případy, kdy se členský stát pokusil lokalitu zatajit, nevyhlásit, obejít proces posuzování vlivů apod., skončily odsouzením členského státu Evropským soudním dvorem. Vstřícný postup a respektování směrnic se naopak ministerstvu dopravy Německa vyplatil.

Řada dalších případů je projednávána jak Evropskou komisí, tak Evropským soudním dvorem. Zvláště rozsudky Evropského soudního dvora budou mít stěžejní význam, neboť právo EU je precedentní. Vyplatí se je proto bedlivě sledovat.

Ing. Vlastimil Karlík – sdružení Arnika, koordinátor Koalice nevládních organizací pro Naturu 2000

Literatura:

Assessment of plans and projects significantly affecting Natura 2000 sites. Methodological guidance on the provisions of Article 6(3) and (4) of the Habitats Directive 92/43/EEC, Evropská komise, Luxembourg, 2001.

European Commission DG XI’s Nature Newsletter, Issue 2 December 1996.

Managing Natura 2000 Sites – The Provisions of Art. 6 of Habitat Directive, Evropská komise, Luxembourg, 2000.

Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (92/43/EEC).

Směrnice o ochraně volně žijících ptáků (79/409/EEC).

Nahoru