Nové číslo časopisu Veronica o Šumavě
Nové číslo časopisu Veronica, který vychází v těchto dnech, má jako hlavní téma Šumavu a aktuální situaci na ní. Z obsahu:
Chceme národní park - Škůdce nebo léčitel? - Podivná politika - Jak v NP sladit ochranu přírody a potřeby místních? - Jak se malují Lesy - Říční dřevo - Bezpečné školní pomůcky - Pro předplatitele příloha o NPR Lovoš
Anotace hlavních článků
Kdo seje horskou smrčinu, sklízí vítr (Pavel Šamonil)
Chceme-li národní park, chceme také přírodní procesy a bezzásahovost na velkých plochách. Pokud v tom někdo nevidí příčinný vztah, a přesto hlásá touhu po národním parku, pak má jiné zájmy a neměl by mást veřejnost. Otázky spojené s rozvojem regionu nebo managementem kulturní krajiny pochopitelně také vyžadují pozornost, jejich řešení ale musí respektovat mezinárodní význam chráněného území přírody.
Horské smrčiny se rychle změnily. Jezerní hora v NP Šumava. Foto Pavel Hubený
Zatracovaný liečiteľ lesa. Lykožrút smrekový (Rastislav Jakuš)
Z hľadiska klasického lesníctva 20. storočia je lykožrút smrekový najvýznamnejší biotický škodca smrekových lesov. Celé generácie lesníkov s ním bojovali všetkými možnými prostriedkami. Napriek tomuto úsiliu tu máme, aj mimo prísne chránených území, rozsiahle plochy lesa, ktoré odumreli aj jeho zásluhou. Európska ochrana prírody naproti tomu chápe lykožrúta ako prirodzenú súčasť lesného ekosystému a ako kľúčový druh pre obnovu biodiverzity.
Rašelinné smrčiny a problematika jejich ochrany (Ivana Bufková)
Na Šumavě značný podíl rašelinných smrčin prodělává stadium rozpadu v důsledku extrémního přemnožení kůrovce, porosty jsou ponechány samovolnému vývoji a zpravidla dobře regenerují. K velkým problémům a poškození porostů dochází mimo bezzásahová území, kde jsou prováděny plošné asanace napadených stromů.
Kompenzace újem v národních parcích (Vladimír Dolejský a Martin Bílý)
Lesy v národních parcích se od lesních porostů na většině území ČR v mnohém liší, jde i o rozdíly právní. Na jejich majitele jsou kladeny nároky nad rámec zákona o lesích, které výrazně snižují možné zisky. Vzhledem k tomu, že pro majitele lesa představují finanční ztrátu, mají podle zákona o ochraně přírody a krajiny nárok na náhradu za ztížení lesního hospodaření.
Mrtvé dřevo je nezbytným zdrojem živin pro nový les. Foto Pavel Šamonil
Divočina - okno do přírody (Mojmír Vlašín)
Často nám bylo podkládáno, že chceme namnožit kůrovce a že chceme, aby uschla celá Šumava. To je samozřejmě nesmysl, naopak my prosazujeme, aby se (zejména na okrajích parku) kácely nebo nastojato loupaly úplně všechny kůrovcem napadené stromy a vytvořilo se pásmo, přes které se kůrovec nemůže dál šířit.
Podivná politika (Dana Zajoncová)
Spor o zasahování či nezasahování v národním parku Šumava probíhá v podstatě od začátku jeho existence. Vedle názorové neshody mezi lesníky a přírodovědci, kteří se už v 90. letech přeli o způsob managementu a jeho pravidla, se během posledního čtvrt roku vyostřil a zcela zviditelnil politický zájem, který ve sporu dlouhodobě figuruje.
Ptačí potok z ptačí perspektivy, srpen 2011. Foto Jaroslav Valůch
Komu by se hodila padesátá léta? (Jaroslav Valůch)
Každý z nás se stává médiem: s mobilem, foťákem, sociálními sítěmi, přístupem k celé řadě dat a informací k utvoření si poučeného názoru. Můžeme se mobilizovat rychleji a účinněji tak, abychom zabránili protiprávnímu jednání v době, kdy to má ještě smysl. Dovedu si představit, že to u některých vzbuzuje pocit ohrožení.
Druhé desetiletí sporů o lesy v národním parku Šumava (Antonín Buček)
Myslím, že všichni, kdož mají horské lesy rádi, doufají, že se podaří zastavit další velkoplošný rozpad šumavských smrčin. Lýkožroutu smrkovému vyhubení nehrozí, vždy byl a i v budoucnu zůstane přirozenou součástí horských lesů se smrkem.
Jaké vlastně jsou ty šumavské lesy (Pavel Hubený)
Spočetl jsem stáří u zhruba 12 500 pařezů po celé Šumavě. Plných 12 % pařezů patřilo stromům starším 150 let a 2 % dokonce stromům starším 200 let. Většina stromů, které jsou dnes káceny, vyklíčila v průběhu 19. století.
Muž, ktorý nosil drevo do lesa (Juraj Lukáč)
„Strejcu, tož vítej!“ ozvalo sa vždy, keď som zaklopal na dvere veľkého dreveného baráku na beskydskej samote Muchovice, skrytej v lesoch celkom blízko rušnej cesty a mestečka Ostravice. Návšteva Muchovic bol pre mňa výlet do rozprávkového sveta plného oviec, koní, mačiek, usmievavej Šárky a ukecaného, charizmatického Leoša. Muža so svietiacimi očami.
Podrobné informace k celému číslu na webu časopisu Veronica.
