Doprava
V roce 1829 George Stephenson poprvé v Anglii předvedl svoji parní lokomotivu. V roce 1885 Carl Friedrich Benz poprvé sestrojil vůz se spalovacím motorem. V roce 1897 Rudolf Diesel poprvé zkonstruoval naftový motor. V roce 1903 bratří Wrightové poprvé vyzkoušeli své motorové letadlo. Jistě nikdo netušil, že jejich vynálezy se ve dvacátém století stanou hrozbou pro životní prostředí, ale i pro člověka samotného. Že ve dvacátém prvním století zatím zároveň přemýšlíme, jak omezit jejich dopad, škodlivost, a zároveň stále budujeme další dálnice a nové přistávací dráhy pro letadla, létáme více a více, takže problém se stále zvětšuje.
Doprava, obzvláště silniční, má zásadní vliv na znečišťování a devastaci krajiny, na zdraví obyvatel. Je velmi náročná na spotřebu primární energie (spotřebuje polovinu na světě vytěžené ropy). Základním produktem spalování je oxid uhličitý (CO2), hlavní trvanlivý skleníkový plyn, takže doprava je významným přispěvatelem globálních klimatických změn.
Průměrný automobil každoročně vypustí do atmosféry tolik oxidu uhličitého, že to více než 4× přesahuje jeho vlastní hmotnost. Průměrný český i moravský osobní automobil jezdí méně, každoročně způsobí exhalace zhruba 1,7 tuny oxidu uhličitého. Své emise můžeme spočítat poměrně snadno: vynásobíme každý litr benzinu, který spotřebujeme, číslem 2,29, respektive 2,60 v případě nafty, a dostaneme svůj příspěvek ke znečištění v kilogramech CO2.
Pro srovnání: během hodiny dokáže listnatý strom odebrat z ovzduší asi třicet gramů oxidu uhličitého (a uložit ve formě ligninu, celulózy a jiných cukrů), člověk naopak stejné množství CO2 při trávení jídla během hodiny vytvoří, kdežto auto uvolní za hodinu jízdy deset až dvacet kilogramů oxidu uhličitého – a to z uhlíku, který by jinak zůstal bezpečně uložený ve formě ropy hluboko v zemi.
Doprava dále zamořuje ovzduší oxidem uhelnatým, oxidy dusíku, uhlovodíky a polétavým prachem. Podílí se na tvorbě tzv. fotochemického smogu. Moderní katalyzátory sice snižují množství emisí, ale pouze u zahřátého motoru. Například pokud automobil urazí cestu kratší než asi 4 km, nepracuje katalyzátor tak, jak by měl. Právě v městském provozu je přibližně čtvrtina cest kratší než tato vzdálenost, a katalyzátor tak není dobrým nástrojem na snižování emisí. Dnešní benziny jsou bezolovnaté, ale zase obsahují více jiných škodlivých látek. Tabulka uvádí škodliviny vznikající při automobilové dopravě a jejich negativní vlivy. Více o účincích výfukových plynů na zdraví.
Dvacet až třicet procent obyvatel, především ve městech, je vystaveno nadlimitní hladině hluku (65 dB). Škody způsobené hlukem se v rámci Evropské unie odhadují na desítky miliard eur vinou snížené schopnosti pracovat, nemocí a úmrtí. Hluk však znamená i riziko pro jiné živočichy.
Auto zabere na parkovišti místo pro cca 10–14 kol. Při výrobě auta se spotřebuje takové množství energie, které je potřeba pro výrobu 70–100 jízdních kol. Ročně zemře na následky dopravních nehod kolem 1 milionu lidí. Zdraví lidí ničí i polétavý prach a oxidy dusíku, které rovněž pocházejí z výfuků aut.
Pro zajímavost tři čísla: V roce 1960 bylo v Brně zaregistrováno 9000 vozidel, v roce 1993 už 140 000 automobilů, v roce 2021 již 280 000 vozidel.
Letecká doprava je nejvíce poškozující způsob dopravy. Letadla kromě CO2 vypouští další látky, které v součtu způsobují, že klimatické dopady letectví jsou nejméně dvakrát vyšší než účinek samotného vypouštěného CO2. Mezi další negativní dopady patří hluk, polétavý prach, zábor půdy z rozšiřování letišť, zvýšená doprav v okolí letišť, zdravotní problémy lidí bydlící poblíž letišť.
Pohyb nám prospívá
Našim líným a rozmazleným tělům i duším trápeným každodenními starostmi prospívá aktivní záměrný pohyb – běh, plavání, bruslení, jízda na kole, či dokonce na koni, ale i častější nebo raději pravidelná turistika. Mnohem důležitější, přirozenější a možná i prospěšnější je ale pohyb velmi obyčejný, totiž hojná chůze „za prací“. Tou lidé dříve trávili denně celé hodiny.
Chodíme pěšky
Záměrně se vyhýbáme tlačenicím, frontám a čekání na hromadnou dopravu. Zvláště je-li to jen několik zastávek, jdeme raději pěšky. Chůze do práce či do školy a zpět je velmi dobrým způsobem využití času. Spěcháme-li, můžeme chvílemi běžet, není se na to potřeba převlékat „do sportovního“. Jen u velkých dálek, nebo když výjimečně spěcháme ještě více, je vhodnější jet na kole.
Jezdíme na kole
Cyklistika je způsob individuální městské dopravy, proti kterému ani nejpřísnější ekolog nemůže mít výhrady. Podporujeme a prosazujeme proto nejen budování cyklistických stezek z center na okraje měst, ale i plnohodnotnou plošnou integraci prvků cyklistické infrastruktury a zklidňování dopravy v zastavěném území. Podobně jezdíme na kole i na vesnicích a malých městech, kde beztak hromadná doprava není. Jiná věc je ježdění zbytečné, jen pro zábavu, v chráněných územích, ale i jinde, kde cyklisté ruší, ba ohrožují chodce, kteří tam přišli za klidem, odpočinkem, přírodou. Může také vadit přírodě samé. Přinejmenším pokyny státní ochrany přírody musíme respektovat. Kola patří spíše na silnici než na horské chodníčky, tam ostatně ani velkou výhodu oproti chůzi nemají.
Společně – vlakem!
Nejvhodnějším druhem veřejné dopravy je vlak. Naše železniční síť patří zatím k nejhustším v Evropě, stojí za to její rozsah zachovat a postupně modernizovat. To můžeme podpořit třebas tím, že pokud je to možné, jezdíme raději vlakem.
Je auto opravdu tak levné?
Osobní automobily, autobusy, nákladní vozidla (mnohdy zcela nesmyslně převážející zboží z jednoho konce republiky či Evropy na druhý a prakticky stejné zboží směrem opačným) i motorky vypouštějí své výfukové škodliviny do přízemních vrstev atmosféry, kde škodí všemu živému. Nemůžeme-li se bez motorového vozidla obejít, měli bychom být aspoň ohleduplní vůči ostatním živým tvorům tím, že naše vozidlo bude mít dobře seřízené spalování (zejména má-li vstřikovací čerpadlo). Ostatně, to znamená také úspornější provoz. A ovšem i tím, že se snažíme jezdit s co nejmenší spotřebou. Tedy pomalu (podstatně klesá odpor vzduchu), na odpovídající rychlostní stupeň (spotřeba je dána i dráhou, kterou urazí písty ve válcích), s co nejvíce nahuštěnými pneumatikami a ovšem s vypínáním motoru, kdykoliv není zrovna potřeba pro pohon auta. A také tím, že auto řádně vytížíme, pasažéry nebo nákladem, ať se jiné jízdy ušetří.
Nebojme se položit sami sobě provokativní otázky a spravedlivě si na ně odpovědět: není pro nás naše vozidlo spíše přítěží než pomocníkem? Musíme ho opravdu vlastnit? Nepoužíváme vozidlo ve městě jen pro své vlastní pohodlí? Nemohlo by tohle naše rodinné vozidlo být už naším posledním? Kolik utratíme ročně za provoz, údržbu, pojištění, dálniční známku, parkovné, splácení půjček, ale i opotřebení vozidla? Opravdu si myslíme, že jediným nákladem na provoz je cena benzinu? A když hudrujeme, že cesta autem je ve třech lidech levnější než vlakem, zahrnujeme do našich úvah i další, výše zmíněné náklady?
Používáme veřejnou městskou dopravu
Kam se dá dojet městskou dopravou, používejme ji místo vlastních motorových vozidel přednostně. Ve většině měst se právě auta nejvíce podílejí na znečištění životního prostředí. Lokálně jsou nejhorší jemné prachové částice a za letních dnů též ozon vznikající vinou emitovaných oxidů dusíku atd. Přemíra aut kromě toho dopravu ve městě zpomaluje až znemožňuje, nejen tu hromadnou, ale i např. průjezd sanitek.
Dáváme přednost virtuálním schůzkám
Pokud je to možné, dáváme v práci přednost virtuálním schůzkám, konferencím přes počítač, telefony, videokonferenční hovory. Osobní kontakt je sice nenahraditelný, ale často se už nemusíme sjíždět přes celý kraj či přes celou republiku. V nejjednodušším případě můžeme mít v počítači program (zadarmo), díky kterému můžeme navzájem diskutovat z několika míst vzdálených od sebe libovolně daleko. Máme-li malou webovou kameru, můžeme přenášet i obraz. K dispozici jsou i zařízení s převodem obrazu na velkou promítací plochu a dokonalým zvukem. Pro většinu z nás stačí pořídit si program do počítače a mikrofon a nebo si jen snadno nastavit náš chytrý telefon.
Žádné vozidlo není neškodné
I kdyby naše vozidlo nevypouštělo skoro žádné škodliviny, skoro žádné emise CO2, stále zůstává řada negativních dopadů – bariérovost (fragmentace prostoru – města i krajiny), hluk, ohrožení lidí a zvířat (srážky se zvířaty, úmrtí při dopravních nehodách), zábor přírodních míst na stavbu nových silnic, dálnic, obchvatů, narušení migračních tras (koridorů) zvěře v souvislosti se stavbou nových silnic, energie a materiály potřebné na výrobu aut atd. Z těchto důvodů nemůžeme nikdy o žádném vozidle říci, že je ekologické, můžeme pouze porovnávat, které je více či méně škodlivé.
Když auto, tak ve více lidech
Okouzlení z vlastnictví auta je u nás zatím pořád silné. Zkusme všem, kteří se bez automobilu z nejrůznějších důvodů (alespoň občas) neobejdou, doporučit řešení, které je k životnímu prostředí přece jen ohleduplnější než běžné jízdy soukromým vozidlem. Mnohdy skutečně nevystačíme s pěším a cyklistickým provozem, městskou hromadnou dopravou nebo s využitím regionálního integrovaného dopravního systému. Kromě těchto zřejmých pilířů dopravy šetrné k životnímu prostředí je tu ještě jeden – sdílení vozidel, tzv. car-sharing, který nám umožní zažívat luxus života bez vlastnictví auta a přitom požívat jeho výhod. Přibližme si princip fungování car-sharingu v jeho německé podobě: Poskytovatel (a současně majitel nebo společní majitelé auta) je zodpovědný za technický stav vozidla, jeho údržbu i úhradu všech potřebných poplatků včetně pojištění. Zákazník si auto půjčuje za pevný poplatek na základě uživatelské smlouvy a vyzvedává si ho i vrací na tzv. car-sharingové stanici, jejichž síť by měla být patřičně hustá. Vyzvednutí i vrácení aut probíhá na tomtéž místě, kde odpadají problémy s parkováním, neboť jsou zde pro tyto účely rezervovaná parkovací místa.
V České republice už úspěšně funguje našem prostředí více společností. Sdružení Autonapůl (www.autonapul.org) má na svém webu kalkulačku, která spočítá skutečné náklady na provoz auta, a na základě toho lze snadno říci, od kolika ujetých kilometrů se vyplatí připojit se. Sluší se podotknout, že nejjednodušší formou car-sharingu je spolujízda, zejména do práce a zpět. I tahle zdánlivá drobnost je vůči životnímu prostředí rozhodně ohleduplnější než sólová jízda nebo-li „jednoválec“ (v autě se válí pouze jeden – řidič jako jediný pasažér). Vždyť doprava do zaměstnání tvoří podstatnou část našich přesunů.
Provozujeme spolujízdu
Při pravidelných i jednorázových cestách praktikujeme spolujízdu. Při pravidelném dojíždění například do práce jsme domluveni se sousedkami, sousedy či kolegy a jedeme, tam, kde není veřejná doprava, společně. Družný hovor nám třeba i zpříjemní cestu. Kromě toho, že nemusí vyjet více aut, ušetří každý z nás peníze za dopravu. Pokud jedeme jednorázově na delší vzdálenost u nás či do ciziny, nabídneme například prostřednictvím některého serveru volné místo ve vozidle, například www.blablacar.cz či www.autostop.cz, popř. speciální skupiny na sociální síti, která je určena jen jedné konkrétní trase třeba Praha-Brno. Kromě společnice či společníka získáme zpět i část peněz, které doprava stojí. Spolujízda je na rozdíl od autostopu zpoplatněna, ale přesto je výhodná.
Když auto, tak elektromobil
Při provozu auta se spalovacím motorem přichází většina energie obsažené v palivu nazmar, uniká jako teplo do ovzduší. Pokud se ale napájí elektřinou, ta může pocházet výhradně z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika, vítr, biomasa, menší vodní elektrárny). Popř. může být vyrobena v teplárnách, které teplo místo do vzduchu posílají do potrubních sítí. Pro současnost a budoucnost není jiný než elektrický pohon myslitelný. Elektromobily mohou navíc vyrovnávat výkyvy spotřeby elektřiny – nabíjet se, když je jí přebytek, vracet ji, když je o ni nouze a je drahá. Nejnovější výpočty ukazují, že průměrný elektromobil v Evropské unii je z hlediska dopadu na klima již dnes téměř třikrát lepší než ekvivalentní konvenční automobil.
Uhlíková stopa elektromobilu: Je elektromobil ekologičtější
Otázky a odpovědi k elektromobilitě
Když auto, tak ve správném stavu
A teď jen pro ty, kteří se zatím bez auta se spalovacím motorem nedokáží obejít: Motorové vozidlo nepoužíváme na krátké vzdálenosti; studený motor spotřebuje o 40 % paliva více než motor zahřátý na provozní teplotu, plodí mnohem více škodlivin a více se opotřebuje. Jezdíme přiměřenou rychlostí, optimální rychlost je z hlediska bezpečnosti, spotřeby paliva i výfukových plynů 40 až 70 km/h na volné silnici. Auto, které jede rychlostí 110 km/h, spotřebuje aspoň o čtvrtinu více paliva než vůz jedoucí osmdesátkou.
Olejové filtry a filtry pohonných hmot, stejně jako všechny obaly, hadry, papíry a autosoučástky znečištěné minerálními oleji, organickými rozpouštědly atd. je třeba pokládat za problémové látky a zacházet s nimi s nejvyšší opatrností. Z důvodu ochrany životního prostředí by měly být všechny servisní práce včetně výměny olejů, konzervování a mazání podvozků, mytí karoserií i motorů prováděny ve specializovaných firmách vybavených náležitou technikou včetně recyklace užitkové vody. Rychlý rozvoj soukromých autoservisů nám umožňuje vybrat si služby tam, kde pamatují na šetrnost vůči životnímu prostředí.
Časté používání autokosmetiky je zcela zbytečné. I při ojedinělém čištění skvrn od asfaltu, politurování a leštění karoserie musíme být opatrní. Pokud tuto údržbu považujeme za nutnou, svěřujeme ji raději rovněž odborné firmě, stejně jako výměnu a doplňování brzdové kapaliny, která je z hlediska životního prostředí rizikovou látkou, obdobně jako vyjetý motorový a převodový olej.
Cesta do garáže – nevydlaždičkovaná
Rozhodujeme-li se o způsobu vybudování příjezdové cesty ke garáži či do dvora na vlastním pozemku, můžeme zvolit vegetační dlažbu např. z betonových prefabrikátů. Výhodou takto zbudovaných ploch je jejich menší nákladnost i nižší spotřeba materiálů, snadná možnost otevření určité části plochy podle vzniklé potřeby apod. Vegetační dlažba je přírodě bližší a na pohled příjemnější než zámková nebo jiná dlažba, či dokonce vyasfaltovaný chodník. Umožňuje také plynulé zasakování srážkové vody, ale i jiných kapalin, což je důvodem k větší opatrnosti při nakládání s provozními tekutinami i čisticími prostředky.
Omezujeme spotřebu paliva
Spotřeba paliva je závislá také na správném nahuštění pneumatik, na rychlosti jízdy a na technice jízdy. Snažíme se jezdit plynule (nikoliv způsobem „brzda–plyn“) a dbát doporučení uváděných výrobcem. Pneumatiky máme vždy hodně nahuštěné.
Bráníme se hluku z dopravy
Dlouhodobá expozice nadměrnému hluku způsobuje hypertenzi (vysoký krevní tlak), poškození srdce včetně zvýšení rizika infarktu, snížení imunity organismu, chronickou únavu a nespavost. Výzkumy prokázaly, že výskyt civilizačních chorob přímo vzrůstá s hlučností daného prostředí.
Proti nadměrnému hluku z dopravy se můžeme bránit. Na místní úrovni má hluk na starosti Krajská hygienická stanice. Jejím úkolem je dohlížet na dodržování hlukových limitů a řešit případy, kdy dojde k jejich překročení. V takovém případě může buď uložit sankce, pozastavit provoz zdroje hluku, nebo na žádost původce hluku udělit časově omezenou výjimku. První krokem obrany může být tedy dopis adresovaný Krajské hygienické stanici, který bude stížností a zároveň žádostí o změření hluku. Informací např. na webu Frank Bolda.
Nelétáme, ani když jsou letenky „za korunu“
Čas od času není problém v rámci různých marketingových akcí sehnat levnou letenku již za jednu korunu. Odoláme tomuto pokušení a volíme jiný druh veřejné dopravy. Letecká doprava znečišťuje ovzduší škodlivinami vznikajícími při spalování leteckého paliva, způsobuje nebezpečný hluk a vibrace, znečišťuje vodu a půdu v okolí letišť. Bohužel má navíc významný přínos ke globálnímu oteplování. Za rok 2019 byly „naše“ národní emise samotného CO2 z letecké dopravy více než milion tun CO2 (zdroj: Cenia), asi 6 % všech emisí oxidu uhličitého z dopravy. Celkový klimatický dopad dálkového letu je kolem 200 až 320 g ekv. CO2 na kilometr a osobu. Tj. například zpáteční let Praha–New York znamená dopad cca 2,8 tuny ekv. CO2 na jednoho pasažéra (zdroj: La Fondation GoodPlanet), srovnejte s ročním provozem chladničky, který znamená přibližně 0,05 až 0,2 tuny CO2. Při uvažování časových výhod letadel beru do úvahy nejen dobu letu, kterou se chlubí prospekty leteckých kanceláří, ale i čas strávený na letišti před odletem, odbavení při příletu, zdržení při vyzvedávání zavazadel, cestu z centra na letiště a z letiště do města. Do řady míst v Evropě se dá dostat vlakem podobně rychle. Pokud mi jednání začíná dopoledne, musím vyletět stejně o den dříve, strávit noc v hotelu (pokud neletím v noci) a noční lůžkový vlak v některých z těchto případů vítězí – časem i cenou, bez ohledu na úvahy o zátěži životního prostředí.
Podepište náš manifest Nelétám.czDalší čtení
Environmentální dopady letectví