Praha (27. června 2006) - Včera večer udělila Nadace Partnerství a Nadace Charty 77 v Lapidáriu Národního muzea jubilejní desátou Cenu Josefa Vavrouška. Ta se uděluje za aktivní prosazování udržitelného rozvoje, tedy řešení vzájemně spjatých ekologických, sociálních a ekonomických problémů. Letošními držiteli ceny se stal nedávno zesnulý propagátor pražské cyklistiky Jan Bouchal a ředitelka Ekologické poradny Veronica v Brně Yvonna Gaillyová.

"Josef Vavroušek byl jako federální ministr životního prostředí jedním z hlavních protagonistů konceptu trvale udržitelného rozvoje nejen u nás, ale i v rámci celé Evropy. Jako vůbec první například uspořádal setkání evropských ministrů jeho rezortu. Rádi bychom proto využili jeho odkaz k propagaci většího respektu vůči životnímu prostředí u širší veřejnosti," vysvětluje Miroslav Kundrata, ředitel Nadace Partnerství.

Osud Josefa Vavrouška, který tragicky zahynul i se svou dcerou ve Vysokých Tatrách, se bohužel podobá i životní pouti letošního držitele ceny. Jan Bouchal byl po dlouhou dobu ikonou pražských cyklistů a systematicky upozorňoval na nedostatečnou péči pražské radnice o bezpečnost a další rozvoj cyklistické dopravy. Je ironií osudu, že Jan Bouchal zahynul letos na jaře poté, co ho srazilo auto, když se vracel na kole domů. Čtenáři časopisu Ekolist si ho také pamatují jako schopného redaktora, mnozí pak jako člověka, který upozorňoval na střety zájmů pražských politiků.

Druhou Cenu Josefa Vavrouška si odnesla ředitelka ekologické poradny Veronica v Brně Yvonna Gaillyová zejména za své zásluhy při přenosu zkušeností ze západní Evropy a zavedení ekologického poradenství v ČR. Veronica mimo jiné buduje Centrum modelových projektů v obci Hostětín v Bílých Karpatech, kde byla realizována již řada ojedinělých projektů: výstavba kořenové čistírny odpadních vod, instalace solárních kolektorů, stavební izolace slámou, obnova tradiční moštárny apod. Hostětín se tak především její zásluhou stává unikátní obcí nejen v České republice, ale i v Evropě, o čemž svědčí četné zahraniční návštěvy a ocenění.

Jiří Kulich (laureát ceny za rok 2004): Laudatio na Yvonnu Gailly

Předpokládám, že při udělování letošní Ceny Josefa Vavrouška se bude nebo by se alespoň mělo připíjet biomoštem z Hostětína. Hostětínský mošt mi už dlouho připadá nejen jako chutná a užitečná věc, ale hlavně jako úžasná metafora. Žijeme totiž v době, kdy se kdekdo snaží uchopit, pochopit, podpořit, rozšířit, naplnit, vysvětlit, implementovat, využít, zneužít zpochybnit či zneškodnit udržitelný rozvoj. A jde to často těžce, protože představa takového rozvoje je sice nadějná, ale natolik komplexní a na lidské vlastnosti náročná, že je obtížné vystihnout její podstatu bez rozpliznutí do mlhavého nanicovata, zamotání se do spleti souvislostí či naopak upadnutí do pasti klišé a sloganů. A tady najednou máme zcela hmatatelně a bez velkých řečí „v jedné jediné lahvi" udržitelný rozvoj, který skrze produkci venkovské moštárny pomáhá zachraňovat staré odrůdy ovocných stromů a udržovat krajinu, vytvářet pracovní příležitosti, prosadit se do regálů nejen prodejen biopotravin, ale i supermarketů, dodat vesnici a okolním horám vědomí své vlastní hodnoty a svého já.

Hostětín, bělokarpatskou obec s 200 obyvateli bez školy či pošty, dnes nejen díky moštu, ale i řadě dalších projektů udržitelného rozvoje (třeba vytápění kotelnou na biomasu a solárními kolektory či kořenová čistírna) zná jako Centrum modelových ekologických projektů určitě většina lidí v tomto sále.

Stejně tak dnes patří (a asi již nejen v této společnosti) k obecnému povědomí ekologické poradenství, ekologičtí poradci a ekologické poradny. Když se řekne ekologické poradenství, mnozí z nás si je spojí automaticky se sítí STEP. Pokud bychom měli vzpomenout na některou ekologickou poradnu, asi se nemýlím, že většinu z nás napadne jako první brněnská Veronica. A pokud máme jmenovat lidi, které bychom označili jako příklad ekologického poradce, myslím, že by personifikace byla nejen u mne velmi jasná - společně nás asi napadne člověk, který stál u zrodu toho všeho, o čem zde hovořím, tedy Yvonna Gailly!

Jedním z významných počinů, jimiž Yvonna položila základy českého ekoporadenství, bylo před pár lety zorganizování studia pro ekologické poradce. Pamatuji se, že tehdy jsem se prostřednictvím mé ženy, která se studia účastnila, poprvé setkal s myšlenkou, která mi nejen v souvislosti s Yvonninou prací, ale i celým jejím životem připadá klíčová: Hlavní úlohou ekologického poradce není, jak se lidé okolo většinou domnívají, být odborníkem na prací prášky, organické zemědělství, nakládání s odpady či na správní řízení, ale především být mediátorem - tedy tím, kdo zprostředkuje, propojuje, umožňuje sdílení. A příkladem právě takového zprostředkovatele myslím Yvonna v mnoha ohledech bytostně a především je.

Jako člověk, který se dostal od aspirantury na katedře fyziky pevných látek a disertační práce o optice pevných látek k poradenství pro veřejnost, včetně založení první české ekoporadny v roce 1991 či brněnského „Zeleného telefonu", k přípravě vyhlášky o „pracích prášcích" či k práci v radě pro ekologicky šetrné výrobky i jako manželka astrofyzika Jana Hollana, má Yvonna nesporně všechny předpoklady být výtečným prostředníkem mezi vědou a praxí. Věnuje se celé řadě témat - ekologickému a energeticky úspornému stavění, využívání obnovitelných zdrojů energie, látkám obsaženým v pracích prostředcích a jejich vlivu na životní prostředí, propagaci regionálních produktů a produktů ekologického zemědělství...

Vnímám ji však také jako prostředníka mezi velkými vizemi a každodenností. Dosvědčují mi to projekty, které se před pár lety mohly zdát snílkovstvím či vzdušným zámkem, ale dnes patří k běžné realitě - založení nezávislého Ekologického institutu Veronica, výstavba pasivních domů, prosazení myšlenky ekologicky šetrného provozu úřadů a jiných veřejných institucí do praxe či instalace solárních kolektorů do vesnic Bílých Karpat „ve velkém". Příznačný je i případ již zmiňovaného Hostětína - Yvonna přebírá cenu Josefa Vavrouška ve chvíli, kdy se po mnoha letech plánů a příprav začal měnit v denní lopotu další z Yvonniných snů - v Hostětíně se právě staví budova centra, která bude zázemím veškerých hostětínských aktivit a Yvonna střídá péči o systémové a procesní poradenství a ředitelování Veronicy s řešením toho, kam složit hlínu, jaká jsou nejlepší okna či na kolik procent si vzít úvěr na dostavbu. A ještě jeden příklad za všechny: Díky působení Yvonny a jejích kolegů zavedla ekologicky šetrný provoz brněnská Kancelář veřejného ochránce práv - začala využívat recyklovaný papír, třídit odpady, včetně odpadů kompostovatelných, využívá především vratné obaly, upřednostňuje ekologicky šetrné výrobky, šetří vodou a energií, minimalizuje vznik odpadů a v závodní jídelně nabízí na výběr i jídlo z produktů ekologického zemědělství. Tato inspirace se nyní šíří po dalších ústředních, krajských i obecních úřadech.

Určitě je však Yvonna také propojovatelem mezi lidmi. Lidé z brněnských ekologických organizací k sobě mají blízko nejen po profesní stránce, ale i lidsky. Jejich divadelní představení, posezení a poskočení u vlastní cimbálovky či jenom to, co o sobě navzájem vědí a říkají, jsou příznakem, že tvoří opravdovou komunitu. Že Yvonna v tom má nezastupitelnou roli, jsem si intenzivně uvědomil při rozhovorech s jejími kolegy jako je Jaroslav Ungermann či Hana Chalupská právě při přípravě tohoto laudatia. Snad díky tomuto výjimečnému brněnskému zázemí mezilidských vztahů, je Yvonna propojovatelem lidí i mnohde jinde. Důsledkem tohoto jejího působení je určitě vznik sítě ekologických poraden STEP propojující dnes lidi s podobným snažením po celé České republice. Stejně tak patří k jejím zásluhám intenzivní kontakt českého ekoporadenství s rakouským, ale i celkově evropským - již patnáct let jsou české ekoporadny členem Evropské asociace ekologických poraden a tucet let slouží Yvonna v jejím předsednictvu.

S tím úzce souvisí i role zprostředkovatele mezi občany a veřejnou správou (nebo, chcete-li, politikou). Zastupitelka městské části, členka poradních sborů, pracovních skupin a rad na ministerstvu životního prostředí či Rady vlády pro neziskové organizace - i to je Yvonna Gailly!

A ještě jednu významnou propojovací roli Yvonny je nezbytné zmínit. Při vší své brněnské, jihomoravské, celorepublikové, přeshraniční i evropské činorodosti, udržuje vzorově potřebné předivo vztahů a vazeb i v komunitě nejužší - ve své rodině. Pečuje o manžela a dva syny - Matěje a Tadeáše a dokáže nacházet rovnováhu mezi prací a osobním, rodinným životem - navzdory době, která takové rovnováze mnohdy příliš nepřeje, a navzdory tomu, že nejen ona, ale i manžel pracují v oborech, které jsou jim zároveň velkým koníčkem. Největším indikátorem udržitelnosti v tomto směru jsou asi jejich synové a to, že v mnohém kráčejí ve šlépějích svých rodičů.

V této poslední roli se pak se svým manželem Janem Hollanem stali v jistém smyslu i prostředníkem mezi oblohou a zemí. Jeník se jako správný astrofyzik stará o hvězdy, aby svítily, a o jiné nekaždodenní záležitosti - je to nejen hvězdář, ale i propagátor energetických alternativ a ekologického stavění, ochránce tmy kvůli čemuž je po okolí znám také coby „brněnský „tmář", snad nejlépe by se to vše dalo shrnout pojmenováním myslitel či „brněnský Leonardo da Vinci". Jak dosvědčují lidé z jejich okolí, tato nesporná osobnost by se ale asi brzy úplně vznesla do oblak, kdyby ji někdo neustále trochu nepřidržoval za nohavici o kousek blíže k zemi. A tuhle roli po léta plní právě Yvonna, ač sama také není člověkem, který by se držel úplně při zemi. Společně pak oba vytvářejí s Jeníkovou hlavou v oblacích a s Yvonninýma nohama na zemi propojení mezi světem, který nás přesahuje a našimi životy.

A kvůli všemu tomuto sdílení je letošní cena Josefa Vavrouška určena nejen pro Yvonnu, ale i pro lidi kolem ní. Především pro Jana Hollana, s nímž tvoří neodmyslitelnou dvojici. Dále pro kolegy na Veronice v Brně i Hostětíně, pro brněnskou ekologickou komunitu, pro všechny české a snad i evropské ekoporadce. A konečně i pro všechny ostatní, kdo mají podobné směřování a snažení jako ona.

Nejen hluboká odborná erudice, ale i zprostředkovatelská role v mnoha různých rovinách a směrech charakterizují Yvonnu Gailly. Chcete-li tedy na vlastní oči vidět, jakými vlastnostmi a schopnostmi má být nadán ekologický poradce - tedy ten, kdo umí zprostředkovat způsoby, jak se chovat šetrněji a udržitelněji vůči světu kolem nás, vězte, že živoucí příklad stojí před vámi. Při setkáních s Yvonnou a lidmi kolem ní to člověk pochopí stejně přirozeně a bez velkých řečí jako smysl udržitelného rozvoje u lahve hostětínského biomoštu.