Ekologický institut Veronica používá soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i k anonymnímu monitorování návštěvnosti našich webových stránek. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ souhlasíte s využívaním cookies pro účely sledování návštěvnosti. Více informací o ochraně osobních údajů.
Rubrika „ekologická poradna“ z časopisu Veronica. Zobrazte si všechny poradenské články.
Jako UV filtry jsou označovány látky, které chrání (především lidskou pokožku) před ultrafialovou složkou slunečního záření. Z hlediska mechanismu jejich působení je lze rozdělit na ty, které způsobují jeho odraz, rozptyl nebo absorpci.
Podle vyjádření Americké agentury pro potraviny a léčiva (FDA) z roku 2011 doposud chybí jednoznačné důkazy, že použití opalovacích krémů zabraňuje vzniku rakoviny kůže. Některé studie dokonce uvádějí vyšší výskyt zhoubného melanomu u lidí používajících UV filtry v porovnání s těmi, kteří opalovací krémy nepoužívají. To naznačuje možnou souvislost mezi používáním opalovacích prostředků a zvýšeným výskytem rakoviny kůže. Byla také formulována hypotéza, že by příčinou mohly být volné radikály uvolňující se působením UV záření na chemické látky v opalovacích přípravcích. Nicméně je pravděpodobné, že uživatelé UV filtrů zřejmě častěji a déle pobývají na slunci a jejich kůže absorbovala více slunečního záření, což může být příčinou vzniku rakoviny kůže.
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) doporučuje, aby se lidé chránili před škodlivými účinky slunečního UV záření také přiměřeným oděvem a měli by omezit pobyt na přímém slunci v době intenzivního poledního záření.
U některých UV filtrů byly prokázány schopnosti napodobovat funkci ženských hormonů estrogenů, blokovat mužské hormony (antiandrogenní aktivita) nebo narušovat funkci hormonů štítné žlázy. Jsou proto označovány jako endokrinní disruptory (viz níže).
Některé UV filtry mohou uvolňovat tzv. kyslíkové radikály, které dále mohou reagovat s molekulami lidské pokožky a poškozovat tak buněčné bílkoviny, lipidy či DNA a tím se podílet na vzniku rakoviny.
Při testech schopnosti iniciovat kontaktní fotoalergickou dermatitidu, která se projevuje zarudnutím, pupínky a puchýřky v místě vystavení fotoalergenu a UV záření, vykázal nejčastěji fotoalergenní potenciál benzofenon-3.
Mezinárodní sekretariát pro chemické látky (ChemSec) vytváří seznam chemických látek, které by pro své nebezpečné vlastnosti měly být co nejdříve nahrazeny – tzv. SIN list (SIN – Substitute it Now). Smyslem tohoto seznamu je upozorňovat výrobce i spotřebitele na nebezpečné chemické látky, které by měly být ze spotřebního zboží eliminovány.
V roce 2011 bylo na seznam zařazeno 22 látek schopných narušovat hormonální systém a mezi nimi i tyto UV flitry:
V roce 2010 Schlump a spol. publikovali studii, která zjišťovala obsah nejběžnějších UV filtrů v mateřském mléce 54 žen. Mateřské mléko bylo pozitivní na obsah UV filtrů v 85 % případů. Jelikož jsou UV filtry obsaženy i v řadě výživných denních krémů a ve velké míře také v balzámech na rty, jsou jim vystaveni lidé během celého roku, přičemž v létě se používáním opalovacích krémů může mnohonásobně zvýšit. Studie zjistila v mateřském mléce sledovaných žen hladiny UV filtrů srovnatelné s koncentracemi perzistentních znečišťujících látek, jakými jsou např. polychlorované bifenyly (PCB).
Vzhledem k oblibě slunění u vody se nabízí zejména v letních měsících možnost spláchnutí UV filtrů do vodních toků nebo nádrží. UV filtry jsou převážně látky lipofilní, a mohou se proto kumulovat v tukových tkáních vodních živočichů. Vzhledem k estrogennímu či androgennímu potenciálu některých filtrů existuje obava, zda a nakolik tyto látky mohou narušovat jejich endokrinní systém. Řada UV filtrů považovaných za endokrinní disruptory byla prokázána v tkáních ryb (BP-3, 4-MBC, EHMC).
MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz