Trvalky ve veřejné zeleni - inspirace pro slunná a suchá stanoviště

Pěkný trvalkový záhon

V řadě měst se dnes lze setkat s více či méně kvalitními trvalkovými výsadbami. Každý správce veřejné zeleně či investor přitom řeší nedostatek financí jak na založení záhonu, tak především na jeho pravidelnou kvalifikovanou (!) údržbu. Jednou z možností, jak nejefektivněji založit a dlouhodobě udržet pěkný trvalkový záhon, je využít znalostí přirozeného chování rostlin tak, aby se vzájemně doplňovaly a vytvořily co nejvíce samostatnou jednotku, která by zároveň vyhovovala našim estetickým představám. Opusťme představu bezchybných, barevně i výškově sladěných anglických květinových záhonů, které se spíše než dynamické kvetoucí směsi blíží statickému obrazu. Využijme potenciál zajímavých bylin a poučme se z koncepce německo-švýcarského projektu Silbersommer (Stříbrné léto). Tento a navazující projekty se začínají objevovat i u nás, a tak je možné se podělit o zkušenosti z prvních let.

Inspirace z přírody

Základem je najít vhodné rostliny do stávajícího stanoviště, které se pozměňuje co nejméně. V případě projektu Silbersommer se jedná o slunné, vysýchavé plochy na kruhových objezdech, pásy mezi chodníkem a vozovkou, dopravní ostrůvky apod. Snahou je vytvořit společenství rostlin, které bude atraktivní po celý rok květem, barvou a texturou a přitom bude nenáročné na výsadbu a péči. Mimo to se záhony díky minimu rušivých vlivů ze strany člověka stávají cenným útočištěm i zdrojem potravy pro množství bezobratlých živočichů. Navržená kombinace rostlin je rozmanitá nejen během roku, ale také v průběhu několika let. Rychle rostoucí, krátkověké rostliny jsou postupně nahrazovány pomaleji rostoucími, dlouhověkými společenstvy. Nejedná se však o kopírování některého přírodního společenstva, ale o tvorbu zcela nového. S úspěchem lze přitom využít nešlechtěných autochtonních druhů bylin ze stanovištně podobných lokalit, jako jsou stepi, prérie, suché trávníky, okraje lesa atd.

Takový typ trvalkových výsadeb lze už vidět v areálu Zahradnické fakulty Mendelu v Lednici, Trutnově (kruhový objezd a okolí obchodního domu), na kruhovém objezdu v Kutné Hoře, v Praze (výsadby v ulici Jičínská a Hořejší nábřeží) a postupně též na dalších místech.

Sestavování směsí

Nejjednodušší cestou k výběru vhodných druhových kombinací je využít již vytvořené a vyzkoušené směsi. Dnes existuje mnoho kombinací sestavených dle barevné či výškové kompozice nebo inspirovaných domácími stepními či prérijními druhy trvalek. Nejrozsáhlejší ukázku 20 různých směsí i s podrobným popisem najdeme v Dendrologické zahradě v Průhonicích.

Při vlastním sestavování či pozměňování směsí je nutná dobrá znalost rostlinného sortimentu a praktické zkušenosti s chováním rostlin. Musíme dodržovat pravidla vzájemných poměrů jednotlivých funkčních skupin (solitérní 10–15 %, skupinové 30–40 %, vtroušené 5–8 %, pokryvné 40–50 % a cibuloviny). Nejčastěji se používá 9–11 rostlin na m². Většina doporučovaných směsí má mezi 15–25 druhy trvalek. Cibulovin se sází alespoň 20–25 ks na m², velmi dobře se osvědčují zejména botanické druhy modřenců, česneků, tulipánů, narcisů a dalších, které se nemusí z půdy vyjímat, ale samy se úspěšně rozmnožují.

Příprava stanoviště

Samozřejmostí při výsadbě jakéhokoliv záhonu je bezplevelná plocha. Bez splnění této podmínky je lépe s výsadbou počkat. Ideální pro založení směsi typu Silbersommer jsou suchá, slunná místa s propustnou, dobře drenážovanou půdou. K vylehčení pomůže štěrk či betonový recyklát s ornicí. Nepoužíváme kompost, hnojiva ani substráty na bázi rašeliny, naopak lepší jsou na živiny chudé, štěrkopísčité půdy a substráty. V pražských výsadbách podél chodníků se velmi osvědčilo nízké ohrazení (cca 40 cm) výsadeb z impregnovaných dřevěných kůlů a provazu, které významně brání sešlapávání záhonu.

Správná výsadba

S ohledem na použití cibulovin v záhonech je ideální výsadba na podzim (září–říjen). Není třeba žádný osazovací plán. Z rostlin rozdělených dle funkčních skupin se vyberou solitérní a ty se nepravidelně, ale rovnoměrně rozmístí do záhonu. Po nich se nepravidelně po celé ploše umístí všechny další rostliny. Teprve pak se zasadí a zalijí. Cibuloviny jsou rozmisťovány obdobně, větší se vysazují jednotlivě, menší ve skupinkách. Nakonec se záhon pokryje 5–7 cm silnou vrstvou štěrku (osvědčila se frakce 8/16 mm).

Údržba je nenáročná

Záhony, pokud jsou dobře založené a je správně zvolený sortiment, jsou málo náročné na údržbu. Nejsou však bezúdržbové, jak je někdy mylně prezentováno. Základem je pravidelná kontrola záhonů a pletí, které je však díky vrstvě mulče (štěrku) sníženo na minimum. Pletím se rozumí opatrné vytahávání nežádoucích rostlin tak, aby nedocházelo k narušení vrstvy mulče či jeho promíchání s půdou. Důležité je proškolení pracovníků, aby pochopili tento druh výsadby a nestříhali např. odkvetlá květenství či nevypleli semenáčky druhů, které chceme v záhonech ponechat. Záhony se nezalévají (výjimečně pouze v období velmi dlouhého sucha). V ideálním případě se do výsadby zasahuje co nejméně, osvědčila se návštěva záhonu cca 4–5krát v sezoně. Samotná zahradnická práce se pohybuje mezi 5 až 10 minutami na metr čtvereční záhonu za rok. Suché rostliny se nechávají i přes zimu na místě, vzniká tak zajímavá zimní struktura a také místo pro úkryt bezobratlých živočichů. Suchá hmota se odstraňuje v předjaří (konec února – začátek března) pomocí křovinořezu a dočistí se ručně nůžkami cca 5 cm nad povrchem. Ve městech navíc přibývá nutnost odstraňovat ze záhonů odpadky.

Nejčastější problémy

Praktické zkušenosti s realizacemi u nás ukázaly několik často se opakujících nešvarů. Pomineme-li nesprávnou volbu druhů na lokalitě, je prvním nedostatečná příprava stanoviště, zejména pokud jde o plevele. Ani mulč ze štěrku nezadrží kořeny pýru či pcháče, které zůstaly v zemi. Druhým je nedostatečná výška mulče, která musí být minimálně 5 cm, aby fungovala, jak má (výrazně snižuje zaplevelení zejména semeny se šířících druhů, udržuje vláhu v půdě). Zcela proti smyslu záhonu je používání mulčovacích plachetek a textilií, které brání jak cibulovinám, tak všem trvalkám v dynamickém chování v záhoně.

Další informace

Dobře založený záhon respektující výše uvedená pravidla je samostatnou jednotkou, kde se díky přirozené životní strategii vysazených rostlin projevuje značná autoregulace a člověk se stává nadšeným pozorovatelem. Energetické vstupy údržby jsou minimalizovány a pravidelné drobné zásahy pouze korigují směr vývoje k příjemnému dojmu. O možnostech těchto výsadeb vás nejlépe přesvědčí již realizovaný dobře založený záhon. Tak člověk získá názor a chuť pustit se do toho sám. Podrobnější návod a hlavně druhové složení mnoha záhonů naleznete na stránce www.dendrologickazahrada.cz.