Kompostování

Na úvod jedna definice: kompostování = kombinace aerobních a anaerobních biologických procesů, jejichž účelem je odbourat biologické látky v odpadu a převést je na stabilní humusové látky, prospěšné rostlinám. Dochází k hydrolýze bílkovin, sacharidů a tuků a objem odpadu se snižuje o cca 30 %. Výsledným produktem je kompost, který obsahuje především humus, neocenitelnou surovinu. Humus v půdě zadržuje vodu a živiny poutá takovým způsobem, že se z půdy nevyplavují a přitom je rostliny mohou snadno využít. Navíc zachycuje zdraví škodlivé látky a vyrovnává půdní kyselost. Humus i ostatní půdní organická hmota zvyšuje kyprost, soudržnost a optimalizuje počet i skladbu mikrobů v půdě. Tím značně snižuje riziko půdní eroze a zároveň stimuluje růst a posiluje zdraví pěstovaných rostlin.

Nadchlo vás to a chcete si tyto úžasné procesy nastartovat i u vás doma, ať už v bytě či na zahradě? Zde je několik málo rad, jak na to.

Založení kompostu

Pouhá hromada nám nevytvoří dobrý kompost. Aby rozklad probíhal co nejlépe, musí být kompost více než metr široký. Optimální je 1,5 - 2 metry. Výška by neměla přes 1 metr. Délka libovolná, podle množství organické hmoty.

Založení kompostu ve velkém provozu závisí na volném prostoru. Při zakládání kompostu u malých farem či domácností bychom měli dodržet následující: umístění v částečně zastíněném rohu zahrady, vhodné v blízkosti druhů dřevin jako je bez černý, líska, bříza a olše, které poskytují jednak stín a jednak svými kořenovými výměšky podporují život půdních organismů. Také by měl být založen na holé zemi a ne na betonové podložce či folii, aby byl zajištěn kontakt s půdními organismy a během zimy se např. žížaly mohly schovat hlouběji.

Základní podmínky kompostování

1. poměr živin uhlíku a dusíku C:N = 30:1
2. optimální vlhkost (v sušších oblastech zalévat, ve vlhčích chránit před přemokřením)
3. 10% podíl zeminy
4. udržování aerobních podmínek (jednou za čas kompost překopat - záleží na venkovní teplotě a vlhkosti, jak často)
5. po 6-8 týdnech procesu zkontrolovat kvalitu kompostu

Podle následujících údajů lze kombinovat různé příměsi kompostu, aby byl splněn potřebný poměr C:N 30:1. Nemusíte to dokonale přepočítávat, uhlíkaté látky jsou ty suché (dlouhá tráva, sláma, suché listí, piliny, štěpka), dusíkaté pak "mokré" čili zbytky z kuchyně, padané ovoce, krátce sečená tráva. Ve výsledku by měl být kompost vlhký (ani suchý ani moc mokrý).

Poměr C:N u kompostovaných látek

Piliny 500:1
Papír 350:1
Kůra 120:1
Sláma 80:1
Listí 50:1
Hovězí hnůj 25:1
Tráva 20:1
Močůvka 2:1

A jak to vlastně v takovém kompostu chodí?

Proces rozkladu probíhá v kompostu postupně. Organické látky nejdříve napadají půdní bakterie a při jejich činnosti se začne zvyšovat teplota až na 50 stupňů. Tato teplota je příznivá pro množení takzvaných termofilních bakterií, které dále zvyšují teplotu až na 70 °C. Při tomto takzvaném horkém kvašení rychle dochází k rozkladu organických látek a zároveň vznikají příznivé podmínky pro činnost hub. Houby pokračují v rozkladu organických látek, kterých je stále ještě dostatek. Jejich význam je i v tom, že vlákna podhoubí zachycují čpavek, který by unikal do vzduchu a tak vlastně kompost obohacují o  dusík. Kromě toho mají příznivý vliv na vytvoření drobtovité struktury kompostu.

Ihned poté, co kompost zchladnul, osídlují ho drobní živočichové - svinky, hlístice, stonožky, chvostoskoci, žížaly a spousta jiných živočichů, kteří se živí právě půdními bakteriemi a opět se podílí na rozkladu organických látek.

Co dát do kompostu a co ne

Zralost kompostu

- Po 2-3 měsících zrání kompostu (založeného samozřejmě v teplém období, protože v  zimě rozkladné procesy neprobíhají) se dá napůl zetlelý kompost využít na mulčování. V tuto dobu je kompost velmi aktivní a obsahuje mnoho živin.

- Zralý kompost je připraven po devíti (přes zimní období až po dvanácti) měsících.

- Kompost starší než jeden rok pomalu mineralizuje, takže organické látky se opět mění na anorganické, což u kompostu není žádoucí.

A co možná nevíte?

Všeobecně platí, že ta část rostliny, kterou určitý živočišný druh upřednostňuje jako potravu, výkaly tohoto druhu nejlépe pohnojí.

Prasata se s oblibou živí hlízami a kořínky, které vyrývají svými rypáky. Není proto divu, že jejich na draslík bohatý hnůj (je-li zkompostován) jde k duhu především kořenovým plodinám - celeru, pórku, bramborám či řepě.

Kůň, který je původně stepním zvířetem, se živí suchou stonkovitou stravou, jeho hnůj podporuje tvorbu stonků a listů. Těžkou a jílovitou půdu dokáže krásně zkypřit a zlehčit. Koňský hnůj, obsahující hodně čpavku, se během svého rozkladu zahřívá, a to na velmi dlouhou dobu, což je vlastnost, která jej činí vhodným pro pařeniště na předpěstování.

Králičí hnůj je stejně jako hnůj koňský hnojem lehkým, suchým a bohatým na čpavek. Na zahrádce podporuje především růst listů a stonků.

Ovce a kozy, které rády žerou bylinky, křoví a olistěné větve, dávají hnůj, který se obzvlášť hodí k tomu, aby zlepšil kvalitu a aroma plodů, olejnin a bylinek. Všechny rostliny obsahující oleje, jako je hořčice, konopí, len a mák, i rostliny bohaté na éterické oleje a alkaloidy, jako jsou léčivky, získávají při ošetření kompostem z hnoje těchto druhů zvířat na kvalitě.

Ptáci obecně a především slepice nacházejí svou obživu na horní části rostliny, vyzobávají semena z vršku rostliny anebo je vyhrabávají i s červy ze země. Jejich hnůj je bohatý na fosfor a obsahuje růstové látky (auxiny), což rostliny podněcuje k tvorbě květů a plodů. Většinou se používá zákvas z tohoto hnoje s přídavkem na uhlík bohatého materiálu (př. sláma). Používá se na hnojení všech rostlin přinášejících květy, plody a semena.

Bioodpad je jediný odpad, který můžete kompletně a zcela legálně zpracovat doma. Buď na zahradě nebo domácím vermikompostéru. A výsledkem je hnojivo.

Kompostovat vlastní bioodpad (slupky, zbytky z čaje, listí, trávu atd., neplatí pro zbytky jídela živočišné zbytky) mohou také firmy a školy. Stačí na to dobře vedený kompost, který neohrožuje vodu (nic z něj nevytéká) a vzduch (nepáchne).

Kompostárny často provozují obce pro zpracování vlastního bioodpadu z údržby zeleně a pro zahradní odpady z domácností. Pokud jde jen o tento odpad z obce a od občanů, má to poměrně jednoduchá pravidla a kompost může obec využít pro vlastní zeleň nebo rozdat občanům.

Větší průmyslové kompostárny využívají stejný princip (bioodpad je skvělá potrava pro spoustu větších i menších organismů, které se rády zapojí do jeho zpracování), liší se jen objemem odpadů, promyšleným míchání složek a častější manipulací (překopávání a provzdušnění urychluje rozklad). Takový kompost se pak přimíchává i do pěstebních substrátů nebo dává na pole.

Revize a drobná úprava: Renata Placková; 2024