Indiánský 183

Příběh vzniku domu:

Dům stojí už téměř v samotné přírodě, na úplném konci vesnice Horní Skorošice, nedaleko turistické značky na Špičák a Hraničky, cca 5 km pod hlavním hřebenem Rychlebských hor. Dříve, před válkou a dřív, stála v jeho blízkosti vodou poháněná pila a malé hospodářství, které po válce zanikly.

V roce 2011 místo objevil Ing. Milan Plchot a vyhodnotil jej jako nejvhodnější pro jeho záměr života v harmonické přírodě. Byl to bývalý drobný podnikatel, kterého po 20 letech tvrdé práce realita „vykopla na dno“. Byl však zvyklý tvrdě pracovat, měl pozitivní přístup k životu.

Původní koncept domu byla tehdy unikátní konstrukce samonosné slámy, v kombinaci dřeva-sláma-hlína, stavba bez elektrického proudu, vše bylo vyrobeno ručně, včetně dveří a oken. Stěny byly stavěny jako samonosná sláma z malých balíků slámy (40 × 50 × 75 cm), celý domek byl bez podsklepení a byl postaven na kamenech. Ze všech stran měl být obložen slámou, konopným pazdeřím a ovčí vlnou.

Milan Plchot ji stavěl několik měsíců i 7 dní v týdnu a 12 hodin denně a bydlel při tom s většinou svého vybavení v teepee v těsné blízkosti stavby a to i v zimě.

Milan Plchot se vyhýbal používání jakékoli hlučné techniky (mimo vzácné výjimky), vše dělal ručně. Většinu času neměl vlastní auto, bránil se veškerému znečišťování životního prostředí, pil vodu ze zdejšího potoka a pracoval s ohromnou znalostí zdejších přírodních souvislostí a matematiky. Dům stavěl se značnou precizností a odvahou o minimálním půdorysu vnitřní užitné plochy 5 × 5 m> a dvou patrech (přitom horní šikmé podkroví). Tím hodlal šetřit teplo, které má přirozeně stoupat ze spodní místnosti a vytápět horní. Izolaci mezi krokvemi mělo zajišťovat drcené konopí, které si objednal, neboť i přes svůj technologický talent nepřišel ani po řadě pokusů na efektivní způsob, jak si sám nadrtit konopí, které dostal zdarma ve formě celých rostlin. Milan vše, dle možností, stavěl sám, maximálně efektivně a velice nízkonákladově. Nicméně stavbu nedokončil a v nedožitých 60. letech zemřel na těžkou nemoc.

Dům ve formě hrubé stavby chátral opuštěný necelé dva roky, kdy jej převzala rodina, se kterou se znal přes místní ekologickou organizaci Hnutí Brontosaurus Jeseníky. Tito noví stavitelé nejprve museli opravit střechu, která byla už dosti poškozena zatékáním. Její uhnilou část zcela vybourali a na místě vzniklé díry postavili vikýř, který výrazně rozšířil využitelnost zešikmeného horního patra. Dále rozšířili půdorys domu o dostavbu, která zvedla rozlohu domku téměř dvojnásobek. Přístavek dnes obsahuje koupelnu a obytnou místnost.

Okolo domu vznikla řada přístřešků a dřevníků, byla posečena tráva, zasazeny ovocné stromy, vznikla zde i nemalá zahrada, v některých prvcích připomínající permakulturu.

Nový přístup nových majitelů už není zdaleka tak ortodoxně přírodní, jako v době jejich předchůdce Ing. Milana Plchota. Přesto celek, který vychází z díla jinak pojatého (původně stavba pro jednoho člověka) navazuje na něj, rozšiřuje jej a jeví se s ním v harmonickém souladu. Jde o velmi hezké místo, ladící s atmosférou zdejší přírody a hor.

Plocha domu: 48 + 40 m², z čeho je střecha: ze starých hliníkových (již použitých) šablon.

Obecně se zde snažíme používat věci, které již byly někde použity.

způsob aplikace slámy; původní část Milana Plchota: věnec z balíků slámy propíchaný na husto lískovými 2 - 3 m dlouhými hroty, které pevně svazují balíky v zeď. Dále je zeď z balíků z vrchu dolu svázána kurtnami, které se originálně používají např. na stažení nákladů na vozík za auto. Na takto vytvořenou zeď jsou položeny po celém obvodu pozednice, na které jsou položeny trámy horního patra – krovu a také krokve. Ano, celou váhu podkroví nese slaměná zeď!

Milan Plchot spočítal zátěž na centimetr čtvereční a rozhodl se, že je zde značný bezpečnostní koeficient. Po té byla stavba v několika vrstvách omítnuta, tloušťka omítek je okolo 5 – 7 cm. I po 5 letech nedošlo k zásadnímu pohybu a prasklinám v omítkách, což nám dává naději, že Ing. Milan Plchot provedl své výpočty opravdu přesvědčivě dobře a bezpečně.

Podlahy Milan Plchot opět udělal slaměné, tedy slámou izolované. Šlo opět o velmi náročnou a pečlivou práci, na niž padlo mnoho materiálu. Nejen že vyskládal do podlahy balík vedle balíku na husto vedle sebe, ale další téměř dvojnásobek musel rozložit a vycpat jím mezery. Nevýhodou je velká výška takovéto podlahy.

U další části stavby jsme použily stěny s provázáním balíků slámy ke skeletu (tato část už není samonosná, má dřevěnou kostru) pomocí latí, tzv. metoda Toma Rywena. (Z východní strany, kde je koupelna, jsme slámu neaplikovali, ale použili jsme do stěn minerální vatu. Tu jsme použili i do podlah a stropu, z důvodu úspory místa v domě.)

Nejvýhodnější z Milanových nastavení domu je patrně jeho umístění. Je situován v hájku pod stromy, které ho obklopují z jižní a západní strany. V parném létě jej stromy stíní a v zimě, kdy opadá listí, je zde dost světla. Je to takový přírodní slunečník, který se dle potřeby sám otevírá a zavírá.

Na některých místech v domě dosti táhne, věříme, že se nám to podaří opravit. Patrně v rohu v hlavní místnosti (s kamny) sláma povolila a ať topíme jak chceme, táhne zde studený vzduch. Je také možné, že to způsobili hlodavci – myši a plši. Idylické přírodní stavby mají zkrátka své nevýhody.

Za veškeré nevýhody – vzdálenost od civilizace, špatnou přístupovou cestu, spoustu práce okolo domu a zahrady – zde máme mnoho radostí. Žijeme zde se ženou se dvěma velmi malými dětmi a to přírodní prostředí je prostě krásné a inspirativní. A to nás naplňuje a baví. Stojí to zkrátka za to.