Kde vzít obojživelníky do zahradního jezírka?

Měl bych na Vás takovou prosbu, dotaz. Mám na zahradě domu, kam jsme se nově přestěhovali, jezírko. Rád bych ho „oživil" nějakým druhem žab a pokud to bude druh, který je ohrožen, případně ho ubývá a já bych mu tímto mohl na zahradě vytvořit místo klidného pobytu, budu z toho mít radost, s ohledem na můj vztah k přírodě.

Jenže samozřejmě nehodlám vyrazit k nějakému rybníku se síťkou a odlovovat žáby, tím spíše chráněný druh.

Můžete mi prosím v tom nějak pomoct takovou populaci vytvořit? Napadlo mě třeba u žab, které v některých místech přecházejí přes silnice a jsou sbírány. Klidně bych se na podpoře toho sběru podílel, aby jich bylo zachráněno více a já mohl některé přesídlit k sobě.

Děkuji předem za radu.

Pokud jde o obojživelníky, tak jak již název napovídá, žijí ve vodě jen část života, delší část většinou tráví na souši. Přenést obojživelníka v době tahu a nějak ho přimět, aby zůstal ve vašem jezírku je prakticky nemožné ( a kromě skokana hnědého je to i v rozporu se zákonem). Mnohem lépe je vytvořit podmínky pro jejich zdárné rozmnožovaní a čekat, že se tam sami objeví.

Pokud je to alespoň trochu možné, je třeba udržovat zahradu v takovém stavu, aby zde mohli obojživelníci žít jak v období mimo rozmnožování, tak se zde i rozmnožovat. Stačí k tomu splnit alespoň něco (lépe vše) z toho, co je uvedeno v podmínkách pro přírodní zahradu - zejména bychom měli méně často kosit travnaté plochy, ponechávat části nepokosené, vytvářet alespoň v minimálním množství úkryty a zimoviště pro obojživelníky .

Všechny naše druhy obojživelníků potřebují vodním prostředí. Samotná přítomnost vodního živlu však není jediným kritériem pro jejich vhodné životní prostředí. Stává se, že obojživelníci kladou vajíčka po mnoho let do naprosto nevhodných tůní z hlediska vývoje pulců . Kvalita vody je tedy jistě jedním z určujících faktorů pro tyto živočichy. Kvalita (to je nejen čistota, ale i množství živin, teplota a podobně) může být ovlivňována jak přírodními jevy, tak v poslední době zejména lidskou činností.

Při určování kvality vody je lépe vycházet z biologických, byť nepřesných pozorování, než z chemických rozborů, sice přesných, avšak nezahrnujících komplexní působení všech faktorů. Stav rostlinného a živočišného společenstva prozradí dlouhodobý vývoj a stav lokality. Při zkoumání lokality je třeba si všímat především těchto živočichů: vodní měkkýši, perloočky, buchanky, potápníci, larvy vážek, jepice a pošvatky. Čím pestřejší společenstvo bezobratlých zjistíme, tím větší je pravděpodobnost, že vyhledaná plocha bude pro obojživelníky příhodná.

Velká část obojživelníků potřebuje k úspěšnému rozmnožování vhodné vodní rostliny. Druhové složení není příliš důležité. I když obojživelníci se velkými rostlinami (takzvanými makrofyty) neživí, jsou pro jejich rozmnožování potřebné. Zárůst celé vodní plochy okřehkem není vhodný! Pro čolky je prospěšné, když část hladiny pokrývají plovoucí rostliny(leknín, stulík), pod nimiž se mohou ukrývat. Důležitá je také pevná příbřežní vegetace (sítiny, trávy, ostřice), na kterou lepí svá vajíčka. Ta má velký význam i pro rosničky, blatnice, vodní skokany a částečně i pro kuňky. Zemní skokani, ropuchy, čolci i rosničky snesou i vodní plochu bez vegetace (koupaliště, požární nádrže apod.). Ovšem i pro tyto druhy je výhodné, jestliže část lokality je zarostlá. Příbřežní pásmo vegetace je důležité i z hlediska úkrytu larev před predátory. V místech, kde z nějakých důvodů vodní rostliny u břehu chybí, jsou pulci zbaveni ochrany a snadno se stanou potravou ryb, ptáků a dalších predátorů.

Samotná nadmořská výška nemá na obojživelníky vliv. Zato oslunění lokality, teplota ovzduší a teplota vody jsou pro jejich rozmnožování nesmírně důležité a vytvářejí základní podmínky pro rozmnožování různých skupin obojživelníků. Některé druhy preferují teplejší, jiné zase studenější vody pro rozmnožování. S výjimkou horkých pramenů snad u nás neexistují vody, které by svou teplotou nevyhovovaly alespoň některému z našich druhů. Pokud není lokalita stojaté vody obsazena k rozmnožování ani jedním druhem obojživelníků, je to z jiného důvodu než kvůli teplotě. S tím souvisí i hloubka vody − mělčí vody se snadněji vyhřívají, hlubší drží déle teplotu. Nároky na hloubku vody nejsou u většiny druhů přísně dodržovaným kritériem. Většina druhů si pro rozmnožování vybírá nebo alespoň toleruje hloubku vody v rozmezí 20−50 cm. Mělké vodě dávají přednost kuňky (do 15 cm), ropuchy krátkonohé (okolo 10 cm) a ropuchy zelené (15−30 cm). Jsou to druhy s rychlým larválním vývojem, mohou tedy osidlovat i dočasné vodní plochy, např. louže, půdní deprese v polích, periodické tůně. Ani tyto žáby však striktně nedodržují uvedenou hloubku vody. Kuňky se mohou rozmnožovat (obzvláště na osluněných místech s ponořenou vegetací) i v nádržích s hloubkou 30−50 cm.

V nádržích s mělkou vodou se mohou rozmnožovat i další obojživelníci, např. čolci obecní, čolci horští, skokani hnědí, ropuchy obecné. Nedá se však říci, že by tyto druhy mělké vodní plochy preferovaly, obvykle dávají přednost trvalým nádržím s větším sloupcem vody (40−60 cm). Hlubší vodě dává přednost i čolek velký, skokan ostronosý, skokan skřehotavý (40−60 cm) a blatnice skvrnitá (40−100 cm).

Pro většinu našich druhů je důležité, aby místo, kde se jejich larvy zdržují, bylo osluněné. Pro vodní skokany, rosničku, ropuchu zelenou i krátkonohou a kuňku ohnivou je oslunění nádrže nezbytné. Důležitou roli však hraje i ve vývoji larev čolka obecného, čolka velkého a blatnice. Pro kuňku žlutobřichou, čolka horského, skokana hnědého a ostronosého je oslunění výhodné, avšak nikoli nezbytné.

Důležitým činitelem je sklon břehů. I přírodní břeh, pokud je strmý více než 45 °, skalnatý a podobně, není pro rozmnožování obojživelníků vhodný. Umělé nádrže se sklonem 90 ° jsou pro obojživelníky zcela nevhodné, zvláště pokud jsou laminátové či betonové. Působí jako pasti a jejich přítomnost může být příčinou úhynu významné části populace. Pokud se v takových nádržích přece jen obojživelníci úspěšně a dlouhodobě rozmnožují, pak je tam nějaký na první pohled nezřetelný výstup pro tyto živočichy (např. vydrolené rohy betonových nádrží). Výjimku tvoří samozřejmě rosničky a menší druhy čolků, kteří dokážou šplhat často i po dokonale hladkých plochách.

Velmi důležitou podmínkou pro výskyt obojživelníků je, že v jezírkách nejsou žádné ryby, především dravé, ale ni býložravé.

Jsou pro Vás informace užitečné? Přispějte na jejich další zkvalitňování.

 nebo

 Kč

Kategorie dotazů