Jak si ekologicky vybrat nádobí?

Obecné pravidlo a rada pro domácnost

Obecné pravidlo zní: čím delší dobu lze předmět znovu používat, tím menší má uhlíkovou stopu a energetickou spotřebu. Pro domácnost je nejlepší keramické nádobí, poté skleněné (studie). Například podle této studie se v porovnání s papírovým talířkem keramika vyplatí po roce používání, podle jiné studie se v porovnáním s kukuřičným talířkem vyplatí po 50 použití. Tato studie porovnává keramiku s polypropylenem (PP plastem) a bioplastem (PLA) po tříletém používání a ukazuje, jak moc je keramika výhodná – poměr uhlíkových stop je zde 7:167:111 (keramika:polypropylen:bioplast).  Místo keramiky je možné používat jiný materiál - například plast, který vydrží na více použití - ale kvůli své výdrži bude keramika vždy výhodnější. Trochu problém je, že tenhle scénář vyžaduje umývání nádobí, což je náročné na spotřebovanou vodu. Spotřebu vody je však rozumným umýváním možné hodně měnit.

Jednorázové nádobí

Pokud porovnáváme nádobí na jedno použití, vychází nejlépe kompostovatelné nádobí – například to z cukrové třtiny, palmových listů atd. a také kartonové nádobí.

Ano, je to sice překvapivé, ale povoskované kartonové kelímky, které platí za strašáka, protože se nedají recyklovat, vycházejí lépe než plasty. To platí jak v případě, kdy je plast vyhozen (např. tato studie, graf na straně 85), tak v tom, kdy je recyklován. Například na tomto odkazu naleznete hezký graf, který vizuálně demonstruje, o kolik je papír šetrnější. Nechci sem psát přesné procento, protože výsledky studií jsou spíše orientační. Tedy lepší voskovaný karton na skládce, než-li čistý plast kdekoliv.
Nejhůře dopadají předměty s klasického plastu. Nejlépe jsou na tom nádobky z polypropylenu ( PP). Nejhůře dopadá vlákno PLA (plast vyrobený z biologického materiálu, například kukuřičného škrobu) a polystyren (PS). Studie naleznete například zde, zde nebo zde.

Trochu více o kompostovatelném nádobí

Výše jsem se zmiňovala o výhodnosti kompostovatelného nádobí pro jednorázové použití. To platí ovšem pouze v případě, že je tento výrobek řádně zkompostován. Pokud je odhozen do směsného odpadu a skončí ve spalovně, ekologická výhoda se ztratí.

Toto téma je obecně zajímavé, protože se v poslední době tohle „ekologické“ nádobí hodně rozmáhá. Známý je například materiál z cukrové třtiny, jehož údajná výhoda je to, že je vyroben z vedlejšího produktu třtiny, který by se jinak vyhodil, a také to, že je snadno rozložitelný – jeho rozklad trvá pouze několik měsíců. Tato studie však prokázala, že v porovnání s obyčejným polypropylenem (PP) je PP lepší už po 15 užitích – to je dost malé číslo na to, jak „ekologické“ podle jejich výrobců jsou. Problém je v tom, že pěstování třtiny, výroba a přeprava mají pro prostředí vysokou daň. Ani když ve výsledcích studie odečteme přírodní náklady na pěstování třtiny (ta se kvůli cukru bude pěstovat stejně), bilance se příliš nezmění, zpracování materiálu v konečný výrobek je zkrátka problematické.

Dalšími příklady takových materiálů jsou například palmový list, nebo dýha. V případech použití na akcích, kde není možnost využít materiál, který bude použit znovu, mohou tyto jednorázové materiály vyjít lépe. Názor, podle internetu produkovaný zejména v Americe, že tohle kompostovatelné, jednorázové nádobí je řešením pro domácnost, je nesmysl.

Problém zkoumání

Téma zhodnocení dopadů jednotlivých materiálů je trochu problematické, protože výsledný dopad na prostředí je v různých směrech různý – výhodnost mžeme posuzovat podle uhlíkové stopy, podle vodní spotřeby, podle toxicity, či například podle spotřebované energie. Obecně vzato je však výše popsaná tendence platná ve všech kategoriích, kromě spotřeby vody.

Jsou pro Vás informace užitečné? Přispějte na jejich další zkvalitňování.

 nebo

 Kč

Kategorie dotazů