Jak třídit hliníkové obaly?

Máme doma nashromážděná hliníková víčka, kam s nimi? A jak poznat, co je z hliníku a co z jiného kovu? Sbírat i obaly, kde je hliník zastoupen okrajově?

Dále bychom se chtěli zeptat zda-li se třídění malých hliníkových obalů (od sýrů, jogurtů) vyplatí. Na privátě kde bydlím je sice třídíme, ale zvažoval jsem, zda je to správné. Jedná se mi o to, že takový obal od sýru je strašně malý odpad a pokud ho musím umýt pod teplou vodou, tak byť je spotřeba vody malá, tak než umyji kilo hliníku ve formě těchto obalů, tak spotřebuji celkem dost vody. Vyplatí se to? Vrátí se energie vložená do recyklace těchto odpadů?

Hliník – lat. Aluminium, označení Al – je třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi, kov, který se vyznačuje malou hustotou, výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, kujností, tažností a odolností vůči korozi. Pro tyto své vlastnosti našel uplatnění i v domácnostech a v potravinářském průmyslu, jako vhodný obalový materiál.

Hliníkové nádobí v obchodech už neuvidíte, nahrazuje je nádobí nerezové. Aluminium je pokládáno za možnou příčinu několika chorob, např. Alzheimerovy, některých těžších forem kloubních zánětů, ba i některých typů nádorů. Jednoznačný důkaz ale není k dispozici. Je však známo, že je nevhodné do hliníkových nádob dávat na delší dobu kyselé potraviny a nápoje.

Hliník jako obalový materiál je stále módní – hliník brání přístupu světla a prostupu pachů: potkáváme ho ve formě obalu čokolád, víčka kryjícího kelímek s jogurtem, šlehačkou a dalšími mléčnými výrobky, víčka zavařovacích sklenic, vaničky, ve které v obchodech můžete koupit paštiku a další masné výrobky, plechovku na pivo či energetické nápoje, v hliníkové fólii, kterou lze oddělit od papírové části, najdete i kostku másla či tvaroh.

V žádné z dostupných statistik se nedá dočíst, kolik přesně hliníku skončí v komunálním odpadu od každého obyvatele České republiky ročně. Odhaduje se, že by se mohlo toto číslo pohybovat u hodnoty 1,2 kg; což znamená asi 12 000 tun za celou ČR. Pokud bychom si chtěli celkové množství hliníku, který se z domácností v celé ČR vyhodí a nevytřídí, představit v prostoru, pak to znamená krychli o hraně 16 metrů. Přitom i student střední školy ví, že je získávání hliníku z bauxitové rudy velmi energeticky náročné. Kromě toho s sebou nese výroba – jako každá jiná – vypouštění škodlivin do životního prostředí.

Je možné hliník sbírat?
Zatímco se sběrem a opětným využitím hliníku ve formě větších kusů (kuchyňské nádobí, lyžařské tyčky apod.) není problém, ale spíše naopak: je žádaný v každém podniku zabývajícím se sběrem surovin; se sběrem a opětovným uplatněním tenkostěnného hliníku (takové je odborné označení pro jogurtová víčka) obtíže jsou:

• I když se člověk chce tomuto typu obalu – který slouží jednorázově – vyvarovat, nepodaří se mu to: bohužel se nedají koupit některé ze základní potraviny, aniž by hliník v jejich obalech nebyl přítomný. Množství hliníku se dá minimalizovat, ale zcela vyloučit ne.

• Hliníkové fólie sbíráte. Při větším množství (které je ale pohledem firmy, která hliník zpracovává, spíše malé) ji chcete odevzdat a zdá se, že není kam. To je ale jen zdání, odevzdat se dá napříkla ve sběrných dvorech.  Navíc i v České republice existují firmy, které tenkostěnný hliník sbírají a zpracovávají.

Jaké jsou možnosti zpracování tenkostěnného hliníku?
Jednou z možností zpracování je drcení, zbavování laků a barev a výroba hliníkového prášku a granulí. Tento polotovar se pak uplatní jako redukční činidlo při výrobě oceli.

Jiná cesta zpracování je slisování fólií, které pak umožní přetavení na hliníkovou slitinu či granule. I tento způsob výroby s sebou nese úskalí: při tavení mnohou vznikat – v kombinaci s barevnými potisky – sloučeniny dioxinů, látky, které jsou zdraví člověka velmi nebezpečné.

Na výkupu se můžete zkusit domluvit v každé sběrně druhotných surovin. Pro odkládání vysbíraného hliníku můžete využít i sběrných středisek odpadů, které jsou ve většině měst. Zde sice nedostanete na sesbírané množství zaplaceno, ale může vás hřát pocit, že hliník nepřijde vniveč.

Najděte si nejbližší výkupnu (či sběrný dvůr) na naší Ekomapě.

A jak hliníkový obal bezpečně poznáme?
Že je obal hliníkový poznáme podle symbolu tří šipek a uvnitř číslo 41 či pod šipkami označení ALU. K odlišení, zda je obal opravdu hliníkový, nám pomůže magnetka, kterou máte připevněny vzkazy na ledničce. Magnetka odliší, zda je obal z železného kovu (magnetismus působí) či z hliníku (magnetismus se neuplatní). Také ne všechno, co se hliníkově třpytí, je možné sbírat: pokud se po zmáčknutí hliníkově stříbrný obal opět vrátí do svého původního tvaru, je v něm zastoupení hliníku tak malé, že není možné tento obal dále zpracovávat (např. obaly od kávy). Zpracovatelským firmám také pomůže, pokud obal očistíte od zbytků potravin i papírových nálepek.

Závěr
Zkuste omezit množství všech obalů, i těch hliníkových. Tenkostěnný hliník sbírejte a svěřujte sběrnám a zpracovatelům. Pokud ve svém bydlišti nevíte o místě, kam je možné sesbíraný hliník odkládat, iniciujte vznik takového místa, třeba ve školách, domech dětí a mládeže, na obecních úřadech, ve firmách apod.

Přehledový seznam:

Sbírat
nápojové plechovky
použité fólie od jogurtů, termixů, rybích salátů, sýrů
šroubovací uzávěry (nekorunkové) od alko i nealko nápojů
obaly od paštik
tuby od léčiv
folie z čokolád
sprejové nádobky
hliníkové nádobí a příbory (např. papiňáky, ešusy, vidličky, lžíce, nikoli však nože - obsahují železo)
žaluzie
plechy
soudky
konve,stanové konstrukce
lehátka
apod.

Nesbírat
folie spojené s papírem a plastem (obaly od žvýkaček, vnitřní obal cigaretové krabičky, pytlíky od kávy, polévek, obaly od sušenek, arašídů, mražených krémů, obaly od trvanlivého mléka v krabicích)
nádoby nebo jiné předměty kombinované s železnými či jinými prvky apod.

Vyplatí se sbírání hliníkových obalů
Na internetu lze snadno najít, jaká je spotřeba energie na výrobu hliníku. Pak lze zvážit víčko a změřit spotřebu vody. Ale nejde jen o energii. Bauxit, ze kterého se hliník vyrábí, se někde musí těžit - a vytěží se ho dost. Zatímco sladká voda na omytí (stačí studená) je zdroj v podstatě obnovitelný a stále zdarma na světě kolující! Taky by se měla používat jen voda užitková, např. dešťovka z nádrže či sudu. Energie na výrobu hliníku recyklovaného tvoří jen cca 4-5 % z energie výroby "nového" hliníku. Ostatně jediná správná je prevence - například si pokud možno nic nekupovat v hliníkových plechovkách (nápoje, kosmetika), podobně jako v tetrapackových obalech. Je zřejmé, že se někdy hliníkovým výrobkům neubráníme (např. víčku od jogurtu), ale jeho spotřebu můžeme výrazně zmenšit.

Jsou pro Vás informace užitečné? Přispějte na jejich další zkvalitňování.

 nebo

 Kč

Kategorie dotazů