Jak pomáhat ptákům při hnízdění?

Snahy o poskytování hnízdišť volně žijícím ptákům jsou starého data. Vyvěšování budek je známo z různých evropských zemí již ze 16. století a jistě bylo provozováno i dříve - ukazují to i poznatky z primitivních lidských kultur. Jak staré zprávy, tak i tyto poznatky nesvědčí však vždy o úmyslu pouze pomáhat ptákům - někdy sloužila v budkách odchovaná mláďata jako vítaný zdroj potravy. Velkého rozšíření nabyly nezištné nabídky pomoci ptákům v Evropě až teprve se vznikem ochranářství v 19. století. Ovšem zase tak nezištné vždy tyto nabídky nebyly - u mnoha druhů ptáků byla podkladem podpora ptáků jako pomocníků proti různým hmyzím škůdcům. Tedy jako součásti toho, co se dnes nazývá biologickým bojem proti škůdcům či je součástí integrované ochrany různých zemědělských a lesních kultur. Ať tak nebo tak, při snižování početnosti, které v měnící se krajině postihuje stále vyšší počet druhů (nejen ptáků), je většinou každá pomoc vítaná. Jen některé případy vyžadují uvážlivý přístup: například není asi vhodné vyvěšovat ve větším počtu budky pro špačky ve vinařských či sadařských oblastech či pro poštolky v bažantnicích. Během krátké doby se ale může ukázat nutnost ochrany druhů, které třeba ještě před krátkým časem ochranu nepotřebovaly, nebo dokonce byly oficiálními škůdci ze zákona - viz vrabec domácí. O všech možnostech podpory ptáků existuje dnes již obsáhlá literatura, a to včetně různých letáků, poskytovaných zdarma ochranářskými organizacemi (např. v Ekologické poradně Veronica, Panská 9, Brno, tel.: 542 422 750, e-mail:veronica@veronica.cz).

Podpora ptáků je možná po celý rok, významná je však především v době hnízdění a v zimě. Asi nejčastějším zájmem je ochrana ptáků na zahrádkách, případně v blízkosti domova. Pokud se věnujeme ochraně při hnízdění a zájmu o přilákání ptáků na tato místa, je potřeba vzít v úvahu několik skutečností. Za prvé: Všechna aktivní pomoc se strany člověka je náhradou za chybějící nebo zmizelé prvky prostředí. Je proto skutečně nutné v místě likvidovat všechny staré stromy, křoviny a trochu toho přírodního nepořádku? Za druhé: Celoročně je významný především dostatek potravy. Pokud vykácíme starý strom s dutinou, můžeme ho nahradit vhodnou budkou. Nemůžeme však počítat s jejím obsazením sýkorami nebo usídlením páru konopek v hnízdně příznivém hustém jehličnanu, pokud sterilizujeme a odhmyzíme rozsáhlý prostor trvalým sekáním a chemickým ošetřováním okolního trávníku. Mláďata téměř všech našich drobných ptáků jsou totiž závislá na výhradním krmení drobnými bezobratlými živočichy a jejich přinášení z větší vzdálenosti může být pro rodiče energeticky přespříliš náročné.

Co tedy dělat, pokud je aktivní pomoc nutná? Pro podporu hnízdění dutinových ptáků je k dispozici celá řada návodů na budky nebo přímo i výrobků. Pro běžnou potřebu je asi nejjednodušší zhotovit normální dřevěné budky, využívané drobnými ptáky, jako jsou především sýkory, vrabci domácí a polní, brhlíci či rehci zahradní. Rozměr dna by měl být zhruba 14 x 14 cm, vnitřní výška budky ca 25 cm, ale centimetr žádná míra (viz hnízdění sýkor v poštovních schránkách ap.). Dno je vhodné vsadit mezi boky, takže je drží hřebíky zatlučené z boku. Stříška přesahuje ca 5 cm nad vletový otvor a zůstává oddělávací (pro možnost budku vyčistit), jejímu posunu zabráníme přibitím prkénka odpovídajícího průměru dutiny na spodní stranu a upevněním stříšky háčky nebo drátky kolem hřebíků na boku. Vletový otvor je v čelní stěně ca 2 cm pod okrajem stříšky, je však možné vyříznout jednoduše čtvercový otvor přímo do horního okraje čelní stěny. Průměr vletového otvoru pro jmenované malé ptáky je asi 3 - 3,5 cm. Budky pro větší druhy mají přirozeně větší rozměry dutin a vletových otvorů: pro špačky vletový otvor ca 5 cm, pro holuby nebo kavky ca 10 cm, pro puštíky až 15 cm. Pod vletový otvor se zvenku nic nepřidělává, žádné bidýlko, ptáci dovnitř vletí snadno a kočička se nemá o co opřít. Naopak je možné pod vletový otvor přibít ca 3,5 cm širokou lištu, která mláďata v dutině před pacičkou ochrání. Budky umístíme především s ohledem na zvědavé lidi pokud možno výše, ca 2 - 3 m, ne na plné celodenní slunce. Asi optimální ochranou před drobnými savci (kočky, kuny) je zavěšení. Proti strakapoudům, kteří občas vletový otvor rozbíjejí, chrání nejlépe oplechování s opilovaným otvorem o nějaký mm větším než je vlastní otvor. Větší budky se umísťují výše za případné pomoci upevněním na bidlo.

Jak řečeno, drobné detaily (centimetrové rozdíly velikosti budky, vletového otvoru, výšky a světové strany umístění ap.) nejsou většinou podstatné. Ostatně ptáci zahnízdí i v plechových budkách, v různých krabicích, ve velkých dutinách, pro poštolky a sovy se osvědčují kanistry či barely z umělé hmoty, pro rehky se zhotovují polodutiny jen s dolní polovicí přední stěny. Z profesionálních materiálů se osvědčuje i beton smíšený s pilinami. Podstatná je vždy úspěšnost vyhnízdění, daná především nerušeností a dostatkem potravy pro mláďata. Někdy se ukazuje, že je pro ptáky významnější odstranění rizikových zdrojů úmrtnosti (např. zabránění přístupu do komínů nebo větracích šachet staveb) než poskytnutí vhodné budky. Pro ochranu některých druhů se speciálními požadavky (sýček, rorýsi, skorci atd.) je nutné si prostudovat podrobnější návody.

Významným prvkem pro výskyt ptáků může být vodní zdroj. Existují různé návody pro napajedla, ale zkušenosti ukazují, že i tu nezáleží na detailech: nejlepší je mělká louže buď na okraji křovin nebo naopak v přehledném místě. Tam se ptáci mohou v klidu nejen napít, ale i vykoupat. Chytání ptáků u takového trvalého zdroje kroužkovatele překvapí nejen počtem, ale stále novými a novými neokroužkovanými jedinci z širokého okolí. Jejich množství potěší jistě i pouhého zájemce o ptáky a jejich život.