Kompostování

Každý člověk vyprodukuje za rok asi 400 kilogramů komunálního odpadu. Z toho asi 100 kilogramů tvoří organický odpad využitelný pro zpracování kompostováním. Během fáze rozkladu bioodpadu za vysokých teplot (až 70 °C) se procesu účastní bakterie a houby. Při nižších teplotách přicházejí malí živočichové, např. žížaly, chvostoskoci, svinky, stonožky, hmyz, jeho larvy, žížaly. Tak se odpad postupně přemění až na humus, který je základem přirozené úrodnosti půdy. Živiny vázané na humusové částice se oproti živinám dodávaným průmyslovými hnojivy nevyplavují vodou a jsou dobře přístupné pro rostliny v době, kdy je právě potřebují.

Kompostoviště

Hromada je základem všeho kompostování. Na stavbu není potřeba žádný zásobník. Stačí materiál vhodně navršit a případně zakrýt. Hlavní nevýhodou je velký zábor půdy. Doporučuje se šířka okolo 2 m. Časem lze hromadu prodlužovat tak, že se na jeden konec přidávají nové odpady a na druhém se odebírá hotový kompost.

Zásobníky na kompost jsou vhodné hlavně tam, kde není dostatek místa. Jako stavební materiál je nejlépe použít materiál přírodního původu (dřevo, kámen), který svým vhledem zapadá dobře do zahrádky a vyzývá k uplatnění vlastní kreativity a zručnosti. Největší nevýhodu dřevěných zásobníků je nižší životnost, kterou můžeme zvýšit nátěrem, ale je nutné dát pozor na jeho zdravotní nezávadnost. Zásobníky z plastu způsobují problémy pro snížení možnosti průchodu vzduchu, snadno v nich dochází k přemokření či naopak k přesušení.

Kompostoviště by nemělo být daleko od domu (donášková vzdálenost), na druhou stranu by nemuselo být přímo ve středu okrasné zahrady. Nemělo by být také na přímém slunci.Vhodnou se jeví poloha pod stromem nebo keřem (podobnou funkci splní i zasazená dýně). Je možné přikrýt kompost speciální fólií propouštějící vzduch, ale ne vodu.

Co kompostovat?

Ideální je směs nejrůznějších materiálů, neboť tím se vyrovnávají jednostrannosti v obsahu živin, vlhkosti a struktury kompostu. Co tedy kompostovat?

• Zahradní odpady - trávu, zbytky rostlin, posekané kousky větví, zvířecí trus, slámu, zbytky ovoce a zeleniny apod. Problematické jsou jen části napadnuté nemocemi či cizopasníky. Většina z nich se při kompostování, zejména při rozkladu za tepla, může zničit, ale jsou i takové nemoci, které tyto podmínky přežijí, např. původce nádorovitosti zelí, bakteriózy jabloní a hrušek. Naproti tomu moniliózu - hnědou hnilobu ovoce - je možné při kompostování odstranit přídavkem mletého vápence. Také rizomy kořenových plevelných rostlin (např. bršlice kozí nohy, pýru plazivého, svlačce rolního) jsou velmi houževnaté a podobně jako plevele se semeny se nedoporučují přidávat na kompost;
• kuchyňské a domácí odpady - zbytky zeleniny, ovoce, kávové sedliny, čajové sáčky, skořápky vajíček, uvadlé řezané květiny apod. Slupky jižního ovoce obsahují někdy velmi mnoho konzervačních prostředků a přípravků na ochranu rostlin, proto by se měly používat jen v malých dávkách, nebo raději vůbec ne. Odpady z masa a ryb do kompostu nepatří (lákají masožravá zvířata). Zbytky vařených jídel se také nedoporučují kompostovat, ale pokud je tam chcete dát, promíchejte je se suchým a hrubým materiálem. Starý papír je lepší dát do sběru, ale v principu by se také mohl kompostovat. Z popelů je možné kompostovat pouze čistý dřevní popel, pokud dřevo nebylo napuštěno konzervačními přípravky.

Rozklad probíhá optimálně, když organismy v kompostu mají k dispozici ve vhodném poměru látky bohaté na uhlík a na dusík (asi 30:1). Mezi materiály bohaté na dusík patří např. močůvka, slepičí trus, kejda, tráva, zeleninové zbytky. Naopak na uhlík je bohatá hrabanka z listů lípy, dubu, topolu, rašelina, ovoce, sláma ječmene, luštěnin, ovsa, kůra apod.

Kompostování v místnosti (s pomocí žížal)

I v kuchyních, kancelářích či třídách škol můžeme vytříděný bioodpad kompostovat za pomoci žížal. Nejvhodnější jsou žížaly hnojní (Eisneia foetida), které se při teplotě 18 až 25 °C cítí lépe než známější žížala dešťovka (Lumbricus rubellus). Potřebné množství žížal závisí na objemu organického odpadu z domácnosti. Máme-li denně 0,25 kg vhodného odpadu, potřebujeme asi 0,5 kg žížal. Žížaly se v období dostatku potravy rychle rozmnožují, nemají-li ji, samy sníží svou početnost. Vhodnou nádobou je bedna z pevného neprůhledného materiálu s přiléhavým víkem (chrání před vysycháním a octovými muškami), s provzdušňovacími otvory ve stěnách a s drenážními otvory ve dně. Její rozměry by měly být v poměru 1:2:3. Jako podestýlku, která udržuje vlhkost a ve které se žížaly zabydlí, lze použít hlínu, staré listí, trávu, slámu, navlhčený roztrhaný novinový papír. Pozor - žížaly jsou velmi citlivé na dostatečnou vlhkost substrátu. Kuchyňské zbytky (zcela nevhodné jsou masné a mlékárenské výrobky, kosti či cokoliv tučného) zahrabáváme střídavě na různá místa do podestýlky tak, aby byly vždy zakryté. Odpad, který trčí z podestýlky, může začít zapáchat, plesnivět a působit další problémy. Chceme-li vzniklý kompost použít, nahrneme jej na jednu stranu bedýnky a na druhou začneme dávat nový kuchyňský odpad. Žížaly si postupně přelezou.

Jak vypadá zralý kompost?

Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Po 3-4 dnech semena vyklíčí. Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost. Pak je potřeba kompost přeložit a nechat jej ještě dále "pracovat". Špatné výsledky klíčivosti semen mohou být také důkazem jednostrannosti kompostu.

Možná se Vám zdá na první pohled kompostování trochu složité, ale věřte, že takové není. Možná vaše první kompostoviště a kompost nebudou úplně "super" ale časem se to bude zlepšovat. Hlavní je začít a zkoušet.

Více informací obdržíte v ekologických poradnách (www.ekoporadna.cz) či na webu CZ Biom.

Zpracováno podle materiálů ekologické poradny ROSA a Dětí Země.