Životní prostředí a elektrické články

Chemické zdroje poskytují elektřinu velmi drahou - 1 kWh stojí až tisíce korun. Mnohé z nich navíc obsahují škodlivé látky a proto je musíme třídit odděleně od ostatního domovního odpadu. Chemické zdroje jsou oprávněné pouze v případě, že elektrický spotřebič potřebujeme využít mimo elektrickou rozvodnou síť - jednorázové elektrické články jsou odůvodněné jen výjimečně.

Článek a baterie

Označení článek a baterie se dnes zaměňují. Přesně vzato je baterie sada propojených článků. Může jít o články jednorázové, nebo nabíjecí, tedy akumulátory (čili zásobníky) elektřiny. Pokud chemický zdroj poskytuje napětí přes 2,2 V, jde určitě o sérii článků. V praxi se setkáváme s trojicemi (napětí 4,5 V) a šesticemi (9 V) malých článků, a ovšem se sadami větších nabíjecích článků (6 V nebo 12 V - posledně jmenované jsou typické pro automobily).

Nenabíjecí, čistě chemické zdroje elektřiny se zdá oprávněné používat tam, kde není možnost akumulátory opět nabít - vzhledem k dostupnosti solárních nabíječek není opětovné nabití ovšem problém. Jediné zbývající rozumné použití nenabíjecích elektrických článků (či baterií) je pouze v případě, že spotřeba elektřiny je velmi nízká (např. digitální měřicí přístroje a budíky). Potom je ovšem nezbytné zakoupit tzv. alkalické články, které se nevybíjejí samovolně a mohou sloužit několik let. U nejmenších knoflíkových článků (např. v hodinkách) si typ obvykle vybírat nemůžeme - víceletá životnost však bývá samozřejmá. Tam, kde by i nejlepší nenabíjecí zdroj nevydržel sloužit déle než půl roku, je určitě vhodnější použít akumulátor - volba typu záleží na způsobu používání a požadovaných výkonech.

Alkalické nabíjecí články

Ve většině případů jsou nejvhodnější alkalické nabíjecí články, které byly vyvinuty ve druhé polovině devadesátých let. Mají napětí kolem 1,5 V, podobně jako běžné články nenabíjecí. Hodí se obzvlášť tehdy, když nepotřebujeme celou jejich kapacitu a můžeme je nabít dřív, než se úplně vybijí. K nabíjení je třeba speciální nabíječka, která do nich - až jsou nabité - přestane pouštět proud (nabíječka pro starší typy článků by je po nabití zničila). Článkům prospívá časté nabíjení a jen neúplné vybíjení. Pak je elektřina, kterou poskytují, minimálně desetkrát levnější než elektřina ze článků nenabíjecích - akumulátory totiž vydrží velmi dlouho.

Občas využívaná baterka je výborným příkladem, kde se alkalické akumulátory skvěle uplatní: již po čtvrthodině svícení se sice hodí akumulátory nabít, když je ale třeba, vydrží baterka svítit i mnohem déle. Svítilna s nabitými akumulátory bude navíc zajisté fungovat, i když jste ji už dva roky nepoužili. Jiným příkladem jsou LEDková světla pro cyklisty. Jelikož tyto svítilny vlastní většina z nás, měli bychom si k nim rovněž pořídit i nabíječku alkalických akumulátorů (síťovou lze koupit za tři sta korun, solární i levněji).

Nikl-kadmiové akumulátory

Při větší a pravidelné spotřebě elektřiny mohou být výhodnější starší typy akumulátorů, např. nikl-kadmiové, které jsou pravým opakem alkalických - musí se vybít úplně, než je dáte znovu nabíjet (skladovat se mají ve vybitém stavu). U přístrojů, kde nemůžeme čekat deset až dvanáct hodin, než se akumulátory opět nabijí (nouzové nabíječky to zvládnou i čtyřikrát rychleji, ale tím snižují jejich životnost), můžeme akumulátory nabít jen částečně, anebo mít dvě sady akumulátorů, které střídáme - jedna se může nabíjet, zatímco druhou používáme. NiCd akumulátory mají "paměť": pokud je nabijeme, dřív než se úplně vybily, sníží se tím jejich kapacita - příště se nedokáží vybít více. Takto pokažené NiCd články lze zčásti vyléčit důkladným vybitím (zkratováním na dobu až jednoho dne) - úplně se jejich kapacita už ovšem neobnoví. Odolnější proti neúplnému vybíjení jsou metalhydridové akumulátory s menším paměťovým efektem.

Olověné baterie

Větší napětí i více uskladněné energie poskytují známé baterie olověné, u nichž má každý článek napětí 2 V. Jsou zhruba opakem NiCd akumulátorů - vyhovuje jim nabitý stav a neprospívá hluboké vybíjení. Podle toho mají také jiné využití (viz dlouhodobé dobíjení v autech). V devadesátých letech se rozšířily zapouzdřené bezúdržbové olověné baterie malých rozměrů, které jsou při nepravidelné potřebě elektřiny mnohem vhodnější než sady NiCd článků (existují např. svítilny s malou olověnou baterií). Pro dobíjení moderních olověných baterií se výborně hodí solární (fotovoltaické) panely.

Použité baterie patří do sběrny odpadů

Staré olověné a NiCd akumulátory, které už ani odborník nedokáže vyléčit, je nutné odevzdat ve specializované sběrně odpadů. Jedovaté je především kadmium, do koše nesmíme odhodit rovněž jednorázové rtuťové knoflíkové články, používané např. v hodinkách. Ty od vás naštěstí vezme většina klenotnictví, která články v hodinkách vyměňují. Rtuť ze článků pak specializovaná dílna, která články ve větším množství dokonce vykupuje, odebere k dalšímu využití.

Závěrečná doporučení

• omezovat užívání přístrojů, které nejsou napájeny rovnou ze sítě,
• spotřebiče na nízké napětí napájet síťovými adaptéry (když to není možné, používat vhodný typ akumulátorů),
• mít ke každému typu akumulátorů patřičnou síťovou a solární nabíječku a správně je aplikovat,
• jednorázové elektrické články využívat jen u přístrojů s velmi malou spotřebou.