Ekologický institut Veronica používá soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i k anonymnímu monitorování návštěvnosti našich webových stránek. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ souhlasíte s využívaním cookies pro účely sledování návštěvnosti. Více informací o ochraně osobních údajů.
Rubrika „ekologická poradna“ z časopisu Veronica. Zobrazte si všechny poradenské články.
... bytosti, rostliny, fotosyntetizující organismy, plevel, růže, jídlo, dobrý byznys...
Každý k nim má svůj vlastní vztah. Někdo s nimi komunikuje, jiný bojuje, někdo je studuje, jiný prodává, někdo jim slouží, jiný je používá. Snad každý z nás nějakým způsobem s květinami nakládá. Onen způsob nakládání vychází ze zvyklostí v rodině, v oboru, v práci. Věřím, že i z dostupných informací.
Asi každý jsme někdy nějakou květinu koupili. Vzpomeňme si, na co jsme při nákupu mysleli. Třeba:
„Aby na to nebyl taky alergický. Tamty tmavé listy vypadají, že snad nikdy nepokvetou."
„Dám jí růži a všechno bude zase v pohodě. Minule to zafungovalo, tak proč toho nevyužít znovu."
„... asi dvě bílé chryzantémy, bílou měl rád."
„Ať to tam nemá takové syrové, jen skříň a stůl. Tohle by mu mohlo vydržet, kvete to teď moc krásně."
Z obchodu odcházíme spokojeni se svým úlovkem určeným pro přesně danou situaci. Nestálo nás to nakonec ani moc času ani peněz. Cíl splněn.
Jenže – co když jsme mohli být ještě spokojenější? Co když jsme mohli získání květiny trošku plánovat a zahrnout krom cenové a časové náročnosti třeba i nějaká další hodnoticí kritéria? Třeba způsob a podmínky vypěstování květiny, její geografický původ, životnost u obdarovaného a na konci, resp. začátku myšlenkového kruhu vůbec její potřebnost.
Možná vás zrovna nenapadá žádný důvod, proč zahrnovat do svého rozhodování takové hodnoty.
Nabídněte si tedy několik informací a souvislostí. Třeba vás některá zaujme natolik, že ji směle zohledníte ve svém komplexním rozhodovacím balíčku.
A teď pojďme zapojit zdravý selský rozum. Proč je nutné podporovat trvalé ničení životního prostředí na planetě Zemi, nechávat lidi zvykat na nelidské pracovní podmínky a pak růži transportovat letecky přes půl světa, když by vyrostla i u nás? A proč je vůbec nutné darovat růži, když existují stovky druhů volně rostoucích krásných „obyčejných kytek"? Samozřejmě nemám na mysli druhy ohrožené, chráněné zákonem a jedince rostoucí v chráněných územích. Že nemáte čas a prostor chodit jen tak ven na kytky? Nebo si nevěříte ve vhodnosti posbíraného materiálu a výsledné vkusnosti kytice? Nezoufejte! Pár řešení existuje.
Tak jakou kytici zvolíte příště?