Recyklace hliníku

To, že se „Hliník odstěhoval do Humpolce", ví všichni obdivovatelé filmu Marečku, podejte mi pero. Bájnou větu použili Humpolečtí dokonce jako možnost, jak zvýšit turistickou atraktivitu svého města: v městském parku Stromovka má přistěhovalec Hliník destičku na obelisku, v místním kině i malou muzejní expozici.

Nefilmový hliník - lat. Aluminium, označení Al - je třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi, kov, který se vyznačuje malou hustotou, výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, kujností, tažností a odolností vůči korozi. Pro tyto své vlastnosti našel uplatnění i v domácnostech a v  potravinářském průmyslu jako vhodný obalový materiál. Jak je to s možnostmi recyklace hliníku? Sbírat - nesbírat? Kam odevzdávat?

Hliník v domácnosti

Hliníkové nádobí v obchodech už neuvidíte, nahrazuje je nádobí nerezové. Aluminium je pokládáno za možnou příčinu několika chorob, např. Alzheimerovy, některých těžších forem kloubních zánětů, ba i některých typů nádorů. Jednoznačný důkaz ale není k dispozici. Je však známo, že je nevhodné do hliníkových nádob dávat kyselé potraviny a nápoje po delší období.

Hliník jako obalový materiál je stále módní - hliník brání přístupu světla a prostupu pachů: potkáváme ho ve formě obalu čokolád, víčka kryjícího kelímek s jogurtem, šlehačkou a dalšími mléčnými výrobky, víčka zavařovacích sklenic, vaničky, ve které v obchodech můžete koupit paštiku a další masné výrobky, plechovky na pivo či energetické nápoje, v hliníkové fólii, kterou lze oddělit od papírové části, najdete i kostku másla či tvaroh.

V žádné z dostupných statistik se nedá dočíst, kolik přesně hliníku skončí v komunálním odpadu od každého obyvatele České republiky ročně. Odhaduje se, že by se toto číslo mohlo pohybovat u  hodnoty 1,2 kg (pokud bychom si chtěli toto množství představit v prostoru, pak to znamená krychli o hraně 16 m). Přitom i student střední školy ví, že je získávání hliníku z bauxitové rudy velmi energeticky náročné. Kromě toho s  sebou nese výroba - jako každá jiná - vypouštění škodlivin do ŽP.

Je možné hliník sbírat?

Zatímco se sběrem a opětným využitím hliníku ve formě větších kusů (kuchyňské nádobí, lyžařské tyčky apod.) není problém - je žádaný v každém podniku zabývajícím se sběrem surovin, se sběrem a opětným uplatněním tenkostěnného hliníku (takové je odborné označení pro jogurtová víčka) obtíže jsou:

• I když se člověk chce tohoto typu obalu - který slouží jednorázově - vyvarovat, nepodaří se mu to: bohužel se nedají koupit některé základní potraviny, aniž by byl hliník v jejich obalech přítomný. Množství hliníku se dá minimalizovat, ale zcela vyloučit ne.
• Hliníkové fólie sbíráte. Při větším množství (které je ale pohledem firmy, která hliník zpracovává, spíše malé) ji chcete odevzdat a zdá se, že není kam. To je ale jen zdání, v České republice existují firmy, které tenkostěnný hliník sbírají a zpracovávají.

Jaké jsou možnosti zpracování tenkostěnného hliníku?

Jednou z možností zpracování je drcení, zbavování laků a barev a výroba hliníkového prášku a granulí. Tento polotovar se pak uplatní jako redukční činidlo při výrobě oceli. Tento postup uplatňují v praxi ve firmě Alutherm CZ, s.r.o., v Mníšku pod Brdy (více informací na www.alutherm.cz). Aktualizace 2015: firma Alutherm nevykupuje tenkostěnný hliník od domácností, pouze odpad z průmyslové výroby. Od domácností a dalších drobných „producentů" přebírá firma hliník prostřednictvím paní Jany Lenhartové, která převezme poštovní zásilku, příp. balíček donesený osobně a zaplatí odesilateli částku 8-15 Kč/kg. Detailní podmínky a možnosti je možné dohodnout na těchto kontaktech: Jana Lenhartová … Dobříš… Aktualizace 2014: Paní Lenhartová už s hliníkem neobchoduje.

Jiná cesta zpracování je slisování fólií, které pak umožní přetavení na hliníkovou slitinu či granule. I tento způsob výroby s sebou nese úskalí: při tavení mnohou vznikat - v  kombinaci s barevnými potisky - sloučeniny dioxinů, látky, které jsou zdraví člověka velmi nebezpečné. 

Výše uvedené firmy jistě nejsou jediné, které tenkostěnný hliník vybírají. Domluvit se můžete v každé sběrně druhotných surovin. Pro odkládání vysbíraného hliníku můžete využít i sběrných středisek odpadů, které jsou ve většině měst. Zde sice nedostanete za sesbírané množství zaplaceno, ale může vás hřát pocit, že hliník nepřijde vniveč.

A jak hliníkový obal bezpečně poznáme?

Že je obal hliníkový poznáme podle symbolu tří šipek a uvnitř čísla 41 či pod šipkami označení ALU. K odlišení, zda je obal opravdu hliníkový, nám pomůže magnetka, kterou máte připevněny vzkazy na ledničce. Magnetka odliší, zda je obal z železného kovu (magnetismus působí) či z hliníku (magnetismus se neuplatní). Také ne všechno, co se hliníkově třpytí, je možné sbírat: pokud při zmáčknutí obalu, který je hliníkově stříbrný, se po uvolnění obal opět vrátí do svého původního tvaru, je v něm zastoupení hliníku tak malé, že není možné tento obal dále zpracovávat (např. obaly od kávy). Zpracovatelským firmám také pomůže, pokud obal očistíte od zbytku potravin i papírových nálepek.

Zkuste omezit množství všech obalů, i  těch hliníkových. Tenkostěnný hliník sbírejte a svěřujte sběrnám a zpracovatelům. Pokud ve svém bydlišti nevíte o místě, kam je možné sesbíraný hliník odkládat, iniciujte vznik takového místa, třeba ve školách, domech dětí a mládeže, na obecních úřadech, ve firmách apod.

Přehledová tabulka

Sbírat

nápojové plechovky;
použité fólie od jogurtů, termixů, rybích salátů, sýrů;
šroubovací uzávěry (nekorunkové) od alko i nealko nápojů;
obaly od paštik;
tuby od léčiv;
fólie z čokolád;
sprejové nádobky;
hliníkové nádobí a příbory (např. papiňáky, ešusy, vidličky, lžíce, nikoli však nože);
žaluzie;
plechy;
soudky;
konve;
stanové konstrukce;
lehátka
apod.

Nesbírat 

fólie spojené s  papírem a plastem (obaly od žvýkaček, vnitřní obal cigaretové krabičky, pytlíky od kávy, polévek, obaly od sušenek, arašídů, mražených krémů, obaly od trvanlivého mléka v krabicích);
nádoby nebo jiné předměty kombinované s železnými či jinými prvky
apod.

Článek byl v internetové verzi aktualizován v roce 2014 a 2015.