Šaty dělají člověka aneb vyjádřete svoje postoje i oděvem

Bavlna jako bílé zlato

Bavlna se pěstuje prakticky ve všech teplých oblastech světa. Navzdory rozmachu syntetických textilií a částečné­mu oživení zájmu o přírodní vlákna, jako je len, konopí nebo hedvábí, zůstává bavlna nejdůležitější surovinou pro výrobu oděvů. Veřejnost ji obvykle považuje za přírodní materiál, který svědčí pokožce dětí i dospělých. Konvenční pěstování a zpracování bavlny si však v ničem nezadá s environmentálně nejproblematičtějšími zemědělskými a zpracovatelskými postupy.

Konvenčně pěstovaná bavlna je jednou z chemicky nejvíce ošetřovaných plodin vůbec. Na její pěstování je ročně použito až dvacet procent z celkové světové spotřeby pesticidů. Řada z těchto pesticidů dokonce patří mezi vysoce toxické látky. Tyto látky nejen, že zhoršují pracovní podmínky a ovlivňují zdraví milionu rolníků a jejich rodin, ale některé chemické látky v bavlně zůstanou i po zpracování.

U zpracování bavlny je dalším velkým problémem fáze bělení a barvení – většina z barev k bavlně nepřilne a dostane se při vymývání do odpadních vod a tím podporuje znečišťování životního prostředí především v rozvojových zemích, kde se většina továren na zpracování bavlny nachází.

K nejkritizovanějšímu aspektu textilního průmyslu však kromě znečišťování patří téma pracovních podmínek. Lidská práce není většinou ohodnocena ani zákonem stanoveným minimem, pracovní podmínky a zacházení se zaměstnanci je většinou katastrofální. Strach z nezaměstnanosti však hraje velkou roli a lidé se bojí přihlásit o svá práva.

Jaká je alternativa? aneb co je to biobavlna

Biobavlna nebo také organická bavlna (z anglického organic cotton) se pěstuje bez použití syntetických chemických pesticidů. Místo zemědělských pesticidů se používají přirozené způsoby ochrany rostlin. Při zpracování a výrobě výrobků z biobavlny nejsou užívány toxické chemikálie.
Pěstování biobavlny podléhá přísné kontrole ze zákona o ekologickém zemědělství. Pro následné zpracování nejsou povoleny látky, které jsou byť jen podezřelé z karcinogenních účinků, negativního vývoje plodu a nebo mohou způsobit alergické reakce. Celkově se klade velký důraz na energetickou šetrnost technologií a biologickou odbouratelnost, namísto chemických úprav se dává přednost mechanickému zpracování. Množství technologií je úplně zakázáno – nesmí se například používat chlor, formaldehyd, azobarviva, enzymatické bělení, protimačkavé či antibakteriální úpravy. Textilní doplňky jako jsou zipy, knoflíky a patenty či háčky nesmí v žádné podobě obsahovat chrom nebo nikl.

Při nošení oblečení z organické bavlny tak nejsme vystaveni možnému působení chemických zbytků a zároveň přispíváme k ochraně životního prostředí.

Jak poznám, že se jedná o biobavlnu?

Výroba biotextilu na rozdíl do biopotravin zatím nepodléhá žádným mezinárodním legislativním opatřením – kromě identifikace původu surovin. Existuje však množství soukromých standardů a značek. Mezi nejznámější organizace, které mají vytvořeny systémy kontroly biotextilu patří Organic Trade Association (OTA) v USA, britská Soil Association, německá International Association Natural Textile Industry (IVN) nebo evropský a mezinárodní Demeter.

Ve snaze tyto standardy sjednotit vznikla Global Organic Textile Standard, GOTS. Od roku 2006 jsou proto zveřejněny globální standardy pro organický textil. Ty kontrolují produkci, zpracování, balení, značení i transport. Při certifikaci užívají označení „organický" nebo „přeměněný organický" (anglicky organic in conversion) s tím, že by vždy měl být uveden i procentuální podíl biobavlny.

Na štítcích výrobků proto hledejte loga nejen GOTS, ale i výše zmíněných pověřených certifikačních společností. Na některých výrobcích můžete najít i logo Fair Trade, tzv. spravedlivého obchodu, které zaručuje, že práce zemědělců byla spravedlivě zaplacena.

Proč je biobavlna dražší?

Biobavlna je samozřejmě o něco dražší než konvenčně vyráběná bavlna. Je to ale dáno už způsobem, jakým se biobavlna pěstuje. Ekozemědělci nepoužívají levné chemické postřiky proti škůdcům nebo chemická hnojiva, ale starají se o bavlnu dražší přírodní cestou. Úroda bavlny je pak sice nižší, ale kvalitnější. Další náročnou položkou je zavlažování – bavlníkové plantáže jsou v subtropických oblastech Jižní Ameriky, Afriky a Indie. A aby zemědělci zamezili například plesnivění úrody, která byla strojově sklizena aniž by byla úplně suchá, dávají přednost ručnímu sběru. Sklizená biobavlna je pak zpracovávána bez chemických látek v malých továrnách, které dbají na etické pracovní podmínky.

Kde je poptávka, tam je nabídka

Biobavlna zažívá v posledních letech boom podobný tomu biopotravinovému. Nárůst obratu je přičítán stoupajícímu spotřebitelskému sociálnímu a ekologickému uvědomění.

V současné době se biobavlna pěstuje ve více než 22 zemích, včetně mnoha zemí Třetího světa. Každoroční produkce i poptávka neustále stoupá, což má kladný vliv nejenom na životní prostředí, ale také na život farmářů pěstujících organickou bavlnu, na zpracovatele a i na zákazníky, kteří oblečení nosí.

Oblíbenost biobavlny ve světě podtrhuje i fakt, že se na prodej výrobků z ní vrhly nejen specializované obchody, ale i velké světové módní řetězce – v České republice lze označené produkty z biobavlny získat například už i v řetězcích jako je Nike, Marks&Spencer, Zara nebo H&M.

Netopte se doma v oblečení

Při nákupu oblečení je důležité položit si otázku, zda ho opravdu potřebujete. Ošacení patří mezi základní lidské potřeby, ale je nutné mít doma plné tři šatní skříně? Zamyslete se nad tím, zda kupované oblečení vy nebo vaše děti opravdu využijí, zda už není desátá černá sukně zbytečná. Pokud máte doma více oblečení než využijete (například oblečení, ze kterého vyrostly děti), můžete jej darovat na charitu, zanést do second handu nebo třeba nabídnout kamarádkám. Pokud máte opačný problém a oblečení naopak potřebujete a nemáte, ujasněte si nejdřív, k jakým účelům ho potřebujete. Skvělou možností nákupu může být výlet po okolních second handech spojený s honbou za originálními a levnými kousky. Pokud ale usoudíte, že potřebujete oblečení zcela nové, zaměřte se na oblečení vyrobené v České republice, oblečení označené logem Fair Trade a oblečení z biobavlny či jiných biotextilií (len, konopí, bambus, hedvábí atp.), trička z biobavlny prodává také obchod Ekologického institutu Veronica.