Osud vratných lahví

O obalech a vlivu jejich výroby a spotřeby na životní prostředí jsme psali ve Veronice č. 4/99. Situace s vratnými skleněnými obaly se od té doby vyhrotila natolik, že se v tomto článku k obalům vracíme. Bohužel se tentokrát příliš nedopídíme konkrétních návodů a rad. Povědomí o ekologičnosti vratných lahví má asi většina čtenářů Veroniky. V tomto článku se chceme zamyslet nad tím, proč selský (v tomto kontextu myšleno zdravě ekologický) rozum selhává a proč se i relativně uvědomělý spotřebitel ocitá v pasti "vyšších mocností" chce-li si v současné době zakoupit minerální vodu ve vratné skleněné lahvi.

Jak je to vlastně s výhodností skla?

Jsou studie a studie. Některé si mohou zcela protiřečit. Spravedlivě propočítat skutečné ekonomické, ale hlavně ekologické náklady na výrobu, užívání a likvidaci obalu není nikterak jednoduché. Zejména je potřeba se domluvit na tom, co do celkových nákladů započítávat budeme a co nikoliv. Je nutno počítat zejména se spotřebou ropy, spotřebou energie, emisemi CO2, SO2, znečištěním vody, tuhými odpady a spotřebou dřeva. Některé ze studií dokazují, že i při dojezdové vzdálenosti 300 km je používání vratné skleněné lahve 2,5-krát méně škodlivé než používání PET lahví na jedno použití. Konkrétně se při používání vratných skleněných lahví použije více dřeva (na palety) a více se znečistí voda (při vymývání lahví). Naopak při používání PET lahví se spotřebuje více energetických surovin, vyprodukuje se více tuhého odpadu, do ovzduší se dostává více emisí, větší je i příspěvek ke globálnímu oteplování.

Porovnáme-li obalový materiál, zjistíme, že PET neboli polyetylén tereftalát, je vyráběn z ropy a zemního plynu, tedy neobnovitelných surovin. Jeho recyklace je možná pouze na méně hodnotný materiál, tedy ne na novou lahev. Odpad z PET lahví se využívá na textilní stříž, izolační materiál a nebo na výlisky ze směsných plastů. Nutno dodat, že většina PET lahví končí v ČR zatím stále na skládkách, případně ve spalovnách, což celou ekologickou bilanci jen posunuje ve prospěch lahví vratných. Naproti tomu sklo je neomezeně recyklovatelný materiál, vyrobený z tuzemského sklářského písku, vápence a znělce. Střepy rozbitých skleněných lahví při přidání do sklářského kmene snižují energetickou náročnost tavení stejně jako spotřebu primárních surovin. Kvalita lahve vyrobené z primárních či druhotných surovin se v podstatě neliší. Podobné studie a úvahy přiměly také zákonodárce v rozvinutých zemích, jako je Německo, Dánsko, Švédsko a další, podpořit ve svých zákonech vratné obaly.

Vývoj v ČR

Výše uvedený přístup se u nás zatím neprosadil. Rozdílná zodpovědnost za obaly zároveň s chybějícím zákonem o obalech, který je na MŽP připravován již od roku 1994, jsou hlavní příčinnou přechodu k nevratným obalům. Důležitým faktorem je totiž skutečnost, že při používání vratných lahví je za své obaly odpovědný ten, kdo je uvádí na trh. Většina lahví se při vhodné volbě zálohy k výrobci či distributorovi vrací. Naopak při používání nevratných PET lahví se producentem odpadu stává konečný spotřebitel, což je občan, respektive podle současné legislativy obec. Obrovský úspěch PET obalů, který zaznamenala Dobrá Voda na počátku působení PET obalů v ČR, se stal hrozbou pro ostatní výrobce nápojů. Pomalý a tichý přechod limonád do nevratných PET obalů jakoby nebyl ani zpozorován. V kontrastu k limonádám byl přechod výrobců minerálních vod od vratných skleněných obalů k jednorázovým PET lahvím velmi rychlý a pro mnohé bolestný.

Stáčením nápojů do plastových lahví došlo k hromadění vratných lahví na trhu a následně i na skladech výrobců. Ti se začali bránit porušováním zákona na ochranu spotřebitele a omezovali zpětný výkup lahví. V dubnu 1999 pak započala Poděbradka přezálohovat své skleněné lahve ze 4 Kč na 1 Kč. Protože tyto 0,7-litrové zelené lahve používali také ostatní výrobci, nezbylo jim nic jiného, než Poděbradku následovat. Další snížení zálohy na 0,10 Kč provedly velkoobchody z důvodu, aby se přebytek lahví nehromadil u nich. Česká obchodní inspekce, která má postihovat přestupky proti zákonu na ochranu spotřebitele, naprosto selhala.

Důsledky

Chaos v zálohách vratných lahví učinil z vratných skleněných lahví lahve nevratné. Místo vratných lahví v pultech obchodů nahrazují jednorázové PET lahve. Spotřebitel ztrácí možnost výběru a musí si kupovat o 3 Kč dražší obal. Výrobci drtí své přebytečné lahve na střepy. Skládky se zaplňují PET lahvemi. Vydělávají výrobci, velkoobchody a skládkaři na úkor obecních rozpočtů, obyvatel a životního prostředí.

Zákony

Vše mohl, alespoň na chvíli, zmírnit návrh ekologických organizací a MŽP na zavedení minimální výše zálohy. Návrh však nebyl vládou podpořen. Další možnost změnit tento tristní stav dostane Česká republika při přijímání zákona o obalech. Ten je v současné době, za ostražitého sledování ekologických organizací, připravován na MŽP. Bohužel ani sedmý návrh MŽP nepočítá s podporou vratných lahví, ale pouze s povinností výrobců část svých výrobků znovu použít nebo recyklovat.

Co můžeme dělat?

Pokud chceme i nadále setrvat u lahví vratných, nezbývá nám - z pohledu všedního dne - nic jiného, než mít trpělivost (někde je možná komunikace s obchodníkem) a vědomí, že nějakou dobu bude motivací k vracení lahví ono křehké ekologické vědomí a ne výše zálohy.

Pozn. red.: Zájemce o podrobnější informace si dovolujeme upozornit na informační list - Proč se hroutí trh s nápoji ve vratných lahvích?, případně na diplomovou práci M. Přibylové Posuzování životních cyklů obalů na minerální vody. Oba materiály jsou k dispozici u Hnutí DUHA Olomouc (olomouc@hnutiduha.cz).