Získat, půjčit, darovat

Nábytek, knihy, oblečení, spotřebiče, dekorace, hračky. Většinou nám něco z toho doma přebývá a pro něco jiného se chystáme vyrazit do obchodu. Jednosměrná cesta zboží je nám prezentována jako správná, protože oživuje ekonomiku a zvyšuje blahobyt země. Nicméně možná vám na tom nesedí to, kam poslat dál všechny ty věci na konci řetězce. Skládka? Spalovna?

Pokud se probíráme vybavením vlastního bytu, domu nebo šatní skříně, napadají nás dvě otázky: jak se elegantně zbavit toho, co už mi překáží; jak získat něco nového a pěkného za nemnoho peněz. Na to jsou také dva druhy odpovědí – podle toho, zda upřednostňuji komunikaci tváří v tvář, nebo se vyznám ve vodách internetu. Logické je zeptat se napřed přátel, kteří by ostatně měli fungovat v rámci neoficiální kamarádské ekonomiky jako příjemci mých služeb a poskytovatelé svých vlastních. Tahle cesta je ale omezena množstvím zeměpisně dostupných známých a cestami, jak je rychle informovat. Druhým krokem může být optání na místech, kde se prodávají použité věci – bazary a antikvariáty. Ne vždycky jsou samozřejmě dostupné a ochotné věci přijímat. Třetím krokem, který se jeví jako nejméně pracný, je navštívit speciální web. Internet totiž může fungovat jako velká a přizpůsobivá nástěnka pro všechny, kteří chtějí vzájemně propojit nabídku a poptávku.

Podívejme se na tři příklady, jak se dá při výměně věcí postupovat:

Potřebuji jednorázově nějakou dražší věc (mlýnek na mák, křovinořez, odšťavňovač, šátek na nošení dětí) a stačilo by mi si ji půjčit, ne koupit:

a) hledám mezi svými kamarády a známými někoho, kdo takovou věc má, a pak se ho zeptám

b) www.odkomunity.cz/sk – nedávno vzniklý česko-slovenský server pro půjčování věcí. Autor by jím rád podpořil dobré vztahy mezi lidmi a schopnost nezištně si pomoct, eliminoval plýtvání zdroji a penězi na nákup nových věcí

Deset kusů oblečení v mé skříni už se mi nelíbí, ale někdo jiný by je mohl ocenit:

a) pozvu kamarády a uspořádám výměnný večer oblečení. Nebo je zanesu do second-handu, který je v každém menším městě. Některé second-handy berou oblečení do komisního prodeje, takže pokud si váš kus několik měsíců nikdo nekoupí, zase vám ho vrátí, pokud koupí, dostanete trochu peněz. Když nevyjde second-hand, zbývá zavolat do místní charity, která bude za oblečení vděčná

b) www.votocvohoz.cz – burza oblečení a doplňků, stačí nafotit svoje oblečení, zřídit si profil a pak buď za pár korun prodat, nebo vyměnit s ostatními uživateli. Oblečení si navzájem posíláte poštou

Vyklízím byt a starý nábytek se mi nechce jen tak vyhodit. Vybavuji byt a nemusím mít všechny věci nové:

a) podívám se do nejbližšího bazaru nábytku, zjistím tím také, berou-li další zboží. Sestavím list nepotřebných věcí a rozešlu svým kamarádům pro případ, že by si chtěli něco zadarmo vybrat

b) www.nevyhazujto.cz – tisíce lidí si tu podle místa bydliště hledají věci do domácnosti, které si mohou pořídit od předchozích majitelů za odvoz. Můžete vystavit fotografie věcí, které nabízíte, a pak počkat, až se někdo ozve a přijede si pro ně

Cesty vyměňování věcí jsou o něco složitější i zajímavější, než vše nepotřebné postavit k popelnici. Podporují myšlenku freeconomy, která mění myšlení lidí směrem od přepočítávání všeho na peníze k poskytování vlastních věcí a služeb zadarmo. K důstojnému životu totiž člověk nepotřebuje velký kapitál ekonomický, ale spíš sociální, který se buduje právě důvěrou, společnými zážitky, darováním. Propagátor freeconomy, Brit Mark Boyle vydal před rokem a půl knihu The Moneyless Man o svém ročním experimentu s žitím úplně bez peněz. Principy v knize popsané jsou přesným odrazem momentů, kdy si klademe nad svou skříní otázky, co potřebujeme, a co ne – a ovlivňujeme tak nejen svoje životní prostředí, ale i prostředí sociální a ekonomické.