Rizika ftalátů a jak se jim vyhnout

Ftaláty jsou skupinou nehalogenovaných esterů kyseliny ftalové se širokým využitím v rozmanitých průmyslových a spotřebitelských aplikacích. Ftaláty se zhruba z 90 % využívají jako změkčovadlo polymerů, převážně polyvinylchloridu (PVC). Změkčení původně tvrdého PVC pomocí ftalátů zvyšuje jeho pružnost a zlepšuje jeho zpracovatelnost. Měkčené PVC se používá v  řadě spotřebních výrobků od obalů přes stavební materiály (podlahové krytiny, hadice, kabely) až po hračky nebo zdravotnické pomůcky. Ftaláty nejsou na polymeru PVC vázány chemicky a během používání výrobku se z něj zvolna uvolňují. Méně významnými aplikacemi ftalátů jsou např. složky inkoustů, adhezivních materiálů, nátěrů, těsnicích materiálů a materiálů pro povrchovou úpravu, rozpouštědel a fixačních činidel v parfémech či přísady v jiných typech kosmetiky.

Nejpoužívanějším a zároveň nejlépe prozkoumaným ftalátem je DEHP, který je považován za nejproblematičtější z hlediska nežádoucích zdravotních účinků. Mezi další často používané ftaláty patří di(butyl)ftalát (DBP), di(etyl)ftalát (DEP), di-isononyl ftalát (DINP), benzyl-butyl-ftalát (BBP), diisodecyl-ftalát (DIDP), di(n-oktyl)-ftalát (DNOP).

Nežádoucí účinky

Dostupné zvířecí studie prokazují u DEHP schopnost vyvolávat abnormální sexuální vývoj, především pohlavního ústrojí samčích mláďat savců. Zdokumentovány byly např. vrozené vývojové vady prostaty a penisu, vyústění močové trubice, retence varlat, změny v produkci spermií, snížení hmotnosti varlat, nadvarlat, prostaty atd. Popsány byly také další nežádoucí účinky DEHP na vývoj pokusných zvířat - nitroděložní odúmrť, zvýšené riziko uhynutí po porodu, retardace nitroděložního a postnatálního vývoje, změny ovarií, kosterní a kardiovaskulární vývojové vady.

Ve studiích na zvířatech bylo u DEHP zaznamenáno např. zastavení ovulace, polycystické vaječníky, atrofie ledvin, narušení funkcí jater a snížení srdeční frekvence a krevního tlaku.     

DEHP a DBP jsou podle směrnice Evropské unie 67/548/EHS, o klasifikaci a označování nebezpečných látek, zařazeny mezi reprotoxické látky. Recentní výzkumy naznačují reprodukční toxicitu i u dalších běžně užívaných ftalátů, např. BBP a DINP. V případě DINP a DIDP je však za nejzávažnější považován jejich nefrotoxický účinek a ovlivnění funkce jater. Výsledky posledních výzkumů spojují DEP s možností ovlivnění vývoje spermií u člověka, ačkoli DEP byl považován za toxikologicky relativně málo významný ftalát, a byl proto běžně používán např. v parfémech.

Byla též popsána korelace mezi incidencí astmatu a výskytem materiálů obsahujících ftaláty v domácnostech, jakož i statisticky významně vyšší výskyt alergií a astmatu korelující s koncentrací ftalátů v prachu z domácností.

Vystavení ftalátům

Expozice člověka ftalátům začíná již během nitroděložního vývoje, neboť i gravidní ženy jsou v běžném životě vystaveny ftalátům. Ty byly analyticky prokázány v potravinových výrobcích, ovzduší, pitné vodě či vzorcích prachu z domácností a kanceláří. Z hlediska průměrného dospělého Evropana je nejdůležitější expoziční cestou konzumace potravin bohatých na tuk, např. oleje, mléka, sýrů, masa a ryb.

Za obzvláště znepokojivou je považována expozice ftalátům v případě gravidních žen, předčasně narozených dětí a novorozenců. DEHP je schopen prostupovat placentární bariérou a působit na plod, což potvrzují i analýzy pupečníkové krve. Ženy podstupující určité lékařské zákroky během těhotenství mohou být vystaveny podstatně vyšším dávkám ftalátů, než činí průměrná expozice populace.

Regulace a doporučení autorit

Doposud nejznámější a nejvýraznější regulace se týká používání šesti nejběžnějších ftalátů (DEHP, DIDP, DINP, DBP, BBP a DNOP) v hračkách a výrobcích pro péči o děti do 3 let věku, které bylo do určité míry zakázáno Evropskou komisí rozhodnutím 1999/815/ES. DEHP byl v rámci směrnice 2003/15/EHS o  kosmetických výrobcích zařazen na „černou" listinu karcinogenních, mutagenních a reprotoxických látek, které nejsou nadále v kosmetice povoleny.

Také kalifornský Úřad pro hodnocení zdravotních rizik ze životního prostředí zařadil DEHP na seznam rizikových látek a výrobky obsahující tento ftalát musí být od roku 2004 opatřeny varováním pro spotřebitele, což se týká i zdravotnických pomůcek.

Evropská unie také pověřila švédský inspektorát pro chemické látky (KEMI) přípravou analýzy rizik DEHP a strategie jejich minimalizace. Mimo jiné doporučuje snížení rizik spojených se zdravotními pomůckami, zejména během hemodialýzy u dospělých, opakovaných krevních transfuzí, mimotělního okysličování u dětí a transfuze u novorozenců. Podle KEMI existuje vážné znepokojení z nepříznivých účinků DEHP na varlata a reprodukční funkce.

Alternativy prosté ftalátů

Ftalátům se lze ve většině případů vyhnout použitím výrobků neobsahujících ani PVC, ani ftaláty. Příkladem systematické politiky vytlačování ftalátů a nahrazování PVC může být třeba Vídeňská asociace nemocnic, která již od roku 1992 zavádí politiku náhrady PVC ve zdravotnických pomůckách, ale i v obalech nebo stavebních materiálech. Od roku 1990 přestala používat PVC v podlahových krytinách a v okenních rámech. Podobnou dobrovolnou politiku postupné náhrady ftalátů, případně PVC, přijala i řada firem v mnoha dalších zemích. 

Co můžete udělat vy:

• nekupovat výroby označené PVC, V, vinyl

• nekupovat výrobky v obalech z PVC

• informovat se u prodejce na složení kupovaných nátěrů či těsnicích hmot

• informovat se před ošetřením v nemocnici, zda používají pomůcky bez PVC či bez ftalátů

• nahradit podlahovou krytinu z PVC („lino") kobercem, dlažbou, parketami