Azbesty

Pojem azbesty označuje skupinu přirozeně se vyskytujících vláknitých minerálů. Charakteristické je pro ně to, že mají vysokou tepelnou rezistenci vůči teplu (součinitel tepelné vodivosti pro azbest při teplotě 20 °C je 0,12W.m^-1.K^-1), jsou inertní vůči chemikáliím, mimořádně pevné v tahu a jsou zároveň dobrými elektroizolačními materiály. Chemicky se jedná o hořečnaté eventuálně vápenato-hořečnaté silikáty: aktinolit, amosit, antofylit, chrisotyl, krocidolit, tremolit. V zemské kůře je azbest poměrně rozšířený. Uvolňují se z něj jemné vláknité částice. Jednotlivá okem rozeznatelná vlákna azbestu jsou svazkem mnoha drobných vlákének, které mohou být zvětráváním nebo manipulací uvolňovány do prostředí a mohou být vdechnuty. Tato vlákna vznikají štěpením azbestu při jeho těžbě a zpracování nebo z již hotových azbestových výrobků.

Dnes patří azbestová vlákna mezi prokázané lidské karcinogeny.* V pracovním prostředí, zatíženém zvýšenou emisi azbestových vláken, může navíc docházet k vývinu azbestózy. Vedle rozložitelnosti (a tím ztráty toxicity) hraje velkou roli tvar a velikost vláken. Nejnebezpečnější pro lidský organismus je amozit a krocidolit.

Azbestu se hojně používalo například ve stavebnictví jako složky do azbestocementových desek obsahujících až 40 % azbestu nebo pro výrobu bytových jader, příček mezi místnostmi a různých užitkových předmětů. Dalším častým zdrojem azbestu je i báňský a zpracovatelský průmysl, kde dochází k uvolňování azbestu jak při samotné těžbě tak i na skládkách báňského odpadu. Koncentrace azbestu se může zvýšit i při výměně záchytných filtrů v průmyslových odprašovacích zařízeních. V neposlední řadě se azbestu používá i při výrobě brzdového obložení pro automobily, u vysokovýkonných vakuových vysavačů, azbestocementového potrubí, izolačních materiálů, protipožárních nástřiků, osinkocementu (eternit - krytina, obkladový materiál) a azbestového textilu.

Doporučujeme

• v rámci možností zabránit poškozování materiálů (otěr apod.) obsahujících azbest (např. obklady, nátěry atd.).
• pokud možno neprovádět renovace těchto materiálů (obrušování, kartáčování, vrtání, lámání apod.).
• při stavebních pracích se vyhnout materiálům obsahujících azbest.
• velmi nebezpečné je v uzavřené místnosti bourat např. azbestové či eternitové příčky. Stejně tak je nebezpečné do azbestu vrtat vrtačkou.
• vyvarujte se smíchání azbestocementových desek s jiným stavebním materiálem. Recyklace tohoto materiálu spolu s jiným stavebním odpadem znamená zvýšenou manipulaci a tudíž i značně zvýšené riziko kontaminace ovzduší azbestovým prachem.

Stavební dělníci musejí mít instrukce, že v budovách, kde se objeví azbest nebo eternit, je odstraňování obrušováním či jinými bouracími pracemi, při kterých dochází k uvolňování vláken azbestu, nutné zajistit speciálními pracovníky ve skafandrech za současného odsávání vzduchu v sanovaném prostoru. Nebezpečné je v uzavřené místnosti bourat např. azbestové či eternitové příčky. Velmi nebezpečné jsou různé měkké izolační azbestové desky, které se používaly například pod vypínače na dřevěné stěny chat, za topidla, apod. Těch je vhodné zbavit se ihned, sejmout je opatrným rozebráním a ihned je zabalit, aby se zamezilo rozlámání desky a úletu neviditelných vláken do vnitřního prostředí stavby. Vnitřní prostory kontaminované azbestovými vlákny je totiž nesmírně obtížné vyčistit. Jakýkoliv odpad, který obsahuje azbest, je řazen mezi nebezpečné odpady. Je proto nezbytné, aby k manipulaci s těmito materiály byla pověřena firma, která má oprávnění k nakládání s nebezpečnými odpady. Firma odborně odstraní azbestocementové desky tak, aby neunikal azbestový prach do ovzduší za současného odsávání vzduchu a kontinuálního měření obsahu azbestu v ovzduší, naloží odpad do těsných kontejnerů a zlikviduje na skládce. Po novele zákona o  odpadech je možné tento odpad ukládat i na skládkách ostatního odpadu za podmínek stanovených vyhláškou.

Je patrné, že výše popsané způsoby odstraňování azbestových stavebních materiálů jsou finančně značně náročné a mohlo by se tak postupovat pouze u stavebního materiálu, kde je únik azbestu obzvláště nebezpečný. Podle doporučení MŽP a podle konzultace s ČIŽP lze u  azbestocementových střešních krytin postupovat tak, že desky sejme obyčejná stavební firma případně to můžete provést svépomocí při zvýšené ochraně zdraví s použitím ochranných rukavic, respirátorů apod. Za účelem zbavení odpadu objednáte firmu, která ho převeze na skládku odpadu, která má souhlas příslušného krajského úřadu k odstraňování tohoto druhu odpadu.

Nepoškozené eternitové desky se mohou skladovat venku, úlomky desek je zapotřebí skladovat v plastových pytlích. Rychle zajištěný odvoz na skládku odpadu by již měl být samozřejmostí.

Přehled stavebních materiálů s obsahem azbestu, které byly v ČR^*) v minulosti vyráběny

*zdroj: Státní zdravotní ústav

Josef Pazdera, www.osel.cz píše o výzkumu Silvie Perotto z univerzity v Turíně:
Pokud se z povrchu vláken azbestu odstraní železo, stává se „azbest" významně méně nebezpečný. Naštěstí mnoho půdních mikroorganismů potřebuje železo k tvorbě energie. Některé z nich umí železo efektivně získávat (odklízet) také ze svého okolí. Přivlastňují si atomy železa z půdy, koncentrují je a ukotvují na sloučeniny zvané siderophory. Umí to i houby, které nalezla Peroto se svými spolupracovníky. Některé houby dokáží odstraňovat železo z crocidolitu, jedné z nejnebezpečnějších sloučenin azbestu, vyvolávající zhoubné bujení. Od železa „svlečená" vlákna azbestu již nejsou schopna vytvářet rakovinotvorné volné radikály. Nejlepším „sběračem" železa se ukázala plíseň Fusarium oxysporum. Některé kmeny dokázaly železo z azbestu „odsát" již za 7 týdnů.

Nové: K tématu si doporučujeme přečíst postup při řešení problematiky azbestových odpadů a postup při odstraňování azbestové krytiny na stránkách Krajské hygienické stanice Brno.