Klimatický glosář
Adaptace
Proces přizpůsobení se aktuálnímu nebo očekávanému klimatu a jeho účinkům. V lidských systémech se adaptace snaží zmírnit škodu nebo se jí vyhnout, případně využít příležitosti. V některých přírodních systémech může lidský zásah usnadnit přizpůsobení se očekávanému klimatu a jeho dopadům.
Aerosoly
Soubor pevných nebo kapalných částic v ovzduší, obvykle velikosti mezi 0,01 ? a 10 ?m (mikrometry, miliontiny metru), které setrvávají v atmosféře nejméně několik hodin. Aerosoly můžou být jak přirozeného, tak antropogenního původu. Aerosoly mohou ovlivňovat klima několika způsoby: přímo rozptylem nebo pohlcováním záření a nepřímo jako kondenzační jádra oblačnosti nebo změnou optických vlastností a doby trvání oblačnosti.
Aktivity zaváděné společně (AIJ)
Pilotní fáze na poli Společné implementace, definovaná v článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), která počítá s navrženými aktivitami mezi rozvinutými zeměmi (a jejich společnostmi) a mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi (a jejich společnostmi). Účelem AIJ je umožnit smluvním stranám UNFCCC získat zkušenosti se společně zaváděnými projekty. Za projekty pilotní fáze AIJ se neudělují kredity. Dosud nebylo rozhodnuto o budoucnosti projektů AIJ a o tom, v jakém vztahu ke Kjótským mechanismům by měly být. Jako jednoduchá forma obchodu s povolenkami, představují AIJ a další návrhy založené na trhu potenciální mechanismus k povzbuzení dodatečného toku prostředků ke snížení emisí. Viz též Mechanismus čistého rozvoje a Obchod s emisemi.
Albedo
Podíl slunečního záření odraženého povrchem nebo předmětem, často vyjadřovaný v procentech. Povrchy pokryté sněhem mají vysoké albedo, albedo povrchu půd sahá od vysokého k nízkému a povrchy pokryté vegetací a oceány mají nízké albedo. Planetární albedo Země se mění hlavně vlivem změn oblačnosti, sněhu, ledu, plochy listů a pokrývky země.
Analýza zranitelnosti
Metoda identifikující zranitelné oblasti, části území nebo činnosti a posuzující míru zranitelnosti, která se v daném prostoru váže k jednotlivým hrozbám.
Antropogenní
Plynoucí z existence lidstva nebo jím produkovaný.
Antropogenní emise
Emise skleníkových plynů, jejich prekurzorů a aerosolů spojené s lidskou činností, zahrnující spalování fosilních paliv, odlesňování, změny využití půdy, chov hospodářského zvířectva, hnojení atd.
Atmosféra
Plynný obal obklopující Zemi. Suchá atmosféra je složena téměř úplně z dusíku (objemový směšovací poměr 78,1 %) a kyslíku (objemový směšovací poměr 20,9 %), společně s množstvím stopových plynů, jako je argon (objemový směšovací poměr 0,93 %) a hélium, a radiačně aktivních skleníkových plynů, jako oxid uhličitý (objemový směšovací poměr býval 0,03 %, nyní je 0,04 %) a ozón. Kromě toho atmosféra obsahuje skleníkový plyn vodní páru, jejíž množství je značně proměnné, běžně okolo 1 % objemového směšovacího poměru. Atmosféra obsahuje také oblačnost a aerosoly.
B.
Bariéra
Jakákoli překážka dosažení cíle, schopnosti adaptace nebo zmírňování, kterou lze překonat nebo zmírnit politikou, plánem nebo opatřením. Odstranění bariéry zahrnuje nápravu tržních selhání přímo nebo snížením nákladů transakcí ve veřejném a soukromém sektoru, např. zlepšením funkce institucí, snížením rizika a nejistoty, usnadněním tržních transakcí a prosazením regulační politiky.
Bilance hmoty (ledovců, ledových čepic nebo ledových štítů)
Rozdíl mezi přírůstkem hmoty ledu (akumulací) a její ztrátou (ablací a tzv. telením čili odlamováním ledových hor z nich do moře). Pojmy týkající se bilance hmoty jsou následující:
Měrná bilance hmoty: Čistá ztráta nebo zisk hmoty za hydrologický cyklus v bodě na povrchu ledovce.
Celková bilance hmoty (ledovce): Měrná bilance hmoty prostorově sečtená přes celou plochu ledovce; celková hmota, kterou ledovec získá nebo ztratí za rok nebo více let.
Střední měrná bilance hmoty: Celková bilance hmoty jednotkové plochy ledovce. Pokud jde o povrchovou (měrnou povrchovou bilanci hmoty atd.), tak příspěvky toku ledu neuvažujeme; jinak bilance hmoty zahrnuje příspěvky toku ledu a telení ledových hor. Měrná povrchová bilance hmoty je kladná v oblasti akumulace a záporná v oblasti ablace.
Biomasa
Celková hmota živých organismů v dané oblasti nebo objemu; nedávno odumřelá rostlinná hmota bývá často zahrnuta jako mrtvá biomasa. Množství biomasy se vyjadřuje jako suchá hmotnost nebo jako energie, obsah uhlíku nebo dusíku.
Biopalivo
Palivo vyráběné z organické hmoty nebo spalitelné oleje produkované rostlinami. Mezi příklady biopaliv patří alkohol, sulfátový výluh z procesů výroby papíru, dřevo a sojový olej.
Biosféra (pevninská a mořská)
Část zemského systému zahrnující všechny ekosystémy a žijící organismy v atmosféře, na zemi (pevninská biosféra) nebo v oceánech (mořská biosféra), obsahující i sekundární organickou hmotu, jako opad, půdní organickou hmotu a oceánský detritus (odumřelou organickou hmotu).
Blednutí korálů
Když korál přijde o své symbiotické, energii dodávající organismy, ztrácí barvu, což se nazývá blednutí korálů.
Boreální les
Les borovic, smrků, jedlí a modřínů táhnoucí se od východního pobřeží Kanady západně na Aljašku a pokračující ze Sibiře na západ přes celou rozlohu Ruska až do Evropy.
Build Back Better
Princip vyjadřující, že obnova po poškození by měla vést do stavu lepšího, než byl ten původní, a to včetně zvýšení resilience.
C.
Celková sluneční ozářenost (TSI), „sluneční konstanta“
Množství slunečního záření dopadající nad atmosférou na plochu kolmou ke slunečním paprskům ve střední vzdálenosti Země od Slunce. Spolehlivá měření slunečního záření mohou být prováděna pouze ve vesmíru a přesné záznamy sahají jen do roku 1978. Všeobecně přijímaná hodnota je 1368 wattů na metr čtvereční (Wm−2) s přesností asi 0,2 %. Kolísání velikosti několika desetin procenta jsou běžná a obvykle spojená s přechodem slunečních skvrn přes sluneční disk. Kolísání „sluneční konstanty“ během slunečního cyklu je řádu 0,1 %. Zdroj: AMS, 2000.
Citlivost
Citlivost je míra, nakolik je nějaký systém ovlivněn, ať příznivě, nebo nepříznivě, proměnlivostí klimatu nebo změnou klimatu. Tento vliv může být přímý (např. změna ve výnosech úrody jako odezva na změnu průměru teplot, jejich rozsahu nebo proměnlivosti) nebo nepřímý (např. škody v důsledku nárůstu četnosti pobřežních záplav způsobeného vzestupem hladiny moře). Toto pojetí citlivosti by se nemělo plést s citlivostí klimatu, která je zvlášť definována níže.
Citlivost klimatu
Ve zprávách IPCC rovnovážná citlivost klimatu označuje rovnovážnou změnu roční průměrné globální povrchové teploty v důsledku zdvojnásobení ekvivalentní koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Vzhledem k výpočetním omezením je rovnovážná citlivost klimatu v klimatickém modelu obvykle odhadnuta z běhu modelu všeobecné cirkulace atmosféry spřaženého s modelem směšovací vrstvy oceánu, neboť rovnovážná citlivost klimatu je určena především atmosférickými procesy. Výkonné modely lze dopočítat až do dosažení rovnováhy s dynamickým oceánem.
Přechodná odezva klimatu je změna globální povrchové teploty, průměrované přes dvacetileté období se středem v době zdvojnásobení atmosférického oxidu uhličitého, tj. v roce 70 při 1% ročním složeném nárůstu oxidu uhličitého v experimentu s globálním klimatickým modelem. Je to míra síly a rychlosti odezvy povrchové teploty na působení skleníkových plynů.
CO2
Viz Oxid uhličitý.
CO2-zúrodňování
Viz Zúrodňování oxidem uhličitým.
Cyklonální vzdutí
Dočasný nárůst výšky hladiny moře následkem extrémních meteorologických podmínek (nízkého atmosférického tlaku a/nebo silného větru) v konkrétní lokalitě. Definuje se jako přebytek oproti úrovni, kterou lze v daném čase a místě očekávat od samotného slapového kolísání.
D.
Daň
Uhlíková daň je vybírána z obsahu uhlíku ve fosilních palivech. Protože prakticky veškerý uhlík z fosilních paliv je nakonec vypuštěn jako oxid uhličitý, uhlíková daň je rovnocenná emisní dani z jednotky emisí ekvivalentu CO2. Energetická daň – poplatek z obsahu energie paliv – snižuje poptávku po energii, a tím snižuje emise oxidu uhličitého z používání fosilních paliv. Ekologická daň je navržena tak, aby ovlivnila lidské chování (výslovně, ekonomické chování) směrem ke způsobu příznivému pro životní prostředí. Mezinárodní uhlíková / emisní / energetická daň je daň uvalená na vyjmenované zdroje ve smluvních státech mezinárodní dohody. Harmonizovaná daň zavazuje účastnické státy k uvalení daně na stejné zdroje ve společné sazbě. Daňová úleva je snížení daně za účelem podněcování poptávky po nebo investování do určitého výrobku, jako např. technologie snižující emise skleníkových plynů. Uhlíkový poplatek je to samé co uhlíková daň.
Dlouhovlnné infračervené záření
Záření emitované povrchem Země, atmosférou a oblačností. Je též známo jako zemské nebo dlouhovlnné záření a mělo by se rozlišovat od toho infračerveného záření, které je součástí slunečního spektra. Infračervené záření obecně má vlnové délky větší, než jsou vlnové délky červené barvy ve viditelné části spektra. Spektrum tepelného infračerveného záření je v praxi odlišné od spektra krátkovlnného neboli slunečního záření v důsledku rozdílu v teplotách mezi Sluncem a systémem Země-atmosféra. (Absolutní teplota Slunce je dvacetkrát vyšší než teploty na Zemi a proto jsou vlnové délky slunečního záření dvacetkrát kratší; v oboru vlnových délek nad pět mikrometrů je podíl slunečního záření oproti zemskému zanedbatelný – pozn. překl.)
Dobrovolná akce
Neformální programy, vlastní závazky a prohlášení, kdy účastníci (jednotlivé společnosti nebo skupiny společností) pouštějící se do akce si sami stanovují cíle a často provádějí vlastní dohled a vydávají zprávy.
Dobrovolná dohoda
Ujednání mezi vládním orgánem a jedním nebo více soukromými subjekty za účelem dosažení environmentálních cílů nebo zlepšení environmentálního chování za hranice plnění nařízených povinností. Ne všechny dobrovolné dohody jsou plně dobrovolné; některé zahrnují odměny a/nebo pokuty spojené s připojením se k závazkům nebo jejich splněním.
Doby meziledové
Teplá období mezi zaledněními dob ledových. Předcházející doba meziledová, datovaná přibližně do období před 129 až 116 tisíci let, se označuje jako Poslední doba meziledová. (AMS, 2000)
Dopady (klimatické změny)
Vlivy změny klimatu na přírodní a lidské systémy. V závislosti na zvážení adaptace rozlišujeme mezi možnými a reziduálními dopady: – Možné dopady: všechny dopady, které mohou nastat za dané projektované změny klimatu, nebereme-li v úvahu adaptaci. – Reziduální dopady: dopady změny klimatu, které nastanou po adaptaci.
Dynamický úbytek ledu
Úbytek ledu z ledového příkrovu nebo ledové čepice způsobený dynamikou příkrovu nebo ledové čepice (např. ve formě toku ledovce, ledových proudů či tzv. telením – odlamováním ledových bloků aneb hor do moře) spíše než táním nebo odtokem.
E.
Ekosystém
Systém živých organismů ovlivňujících se navzájem a se svým fyzickým prostředím. Hranice toho, co lze označit za ekosystém, nejsou vůbec ostré a záleží na předmětu zájmu nebo studia. Takže velikost ekosystému může sahat od velmi malých rozměrů až po celou Zemi.
Ekvivalent oxidu uhličitého
Emise a koncentrace ekvivalentu oxidu uhličitého
Skleníkové plyny se liší ve svém oteplujícím vlivu (radiačním působení) na globální klimatický systém podle svých rozdílných zářivých vlastností a době setrvání v ovzduší. Tyto oteplující vlivy lze vyjádřit společnou mírou založenou na radiačním působení CO2.
-
Ekvivalentní emise CO2 jsou takové množství emitovaného CO2, které by způsobilo stejné radiační působení, integrované přes daný časový horizont, jako skutečně emitované množství skleníkového plynu s dlouhou životností nebo směsi takových skleníkových plynů. Ekvivalent se vypočítá vynásobením emisí skleníkového plynu jeho potenciálem globálního oteplování pro daný časový horizont (v této zprávě jde o 100 let). Pro směs plynů se získá sečtením ekvivalentů pro každý z nich. Ekvivalent oxidu uhličitého je standardní a užitečnou mírou pro srovnávání emisí různých skleníkových plynů, ale neznamená, že takové emise vyvolávají tutéž změnu klimatu (viz kapitolu 2.10 WGI).
-
Ekvivalentní koncentrace CO2 je taková koncentrace CO2, která by způsobila stejně velké radiační působení jako daná směs CO2 a dalších působících složek (může jít pouze o skleníkové plyny, nebo o skleníkové plyny i aerosoly)
El Niňo – Jižní oscilace (ENSO)
Termín El Niňo byl původně použit k popisu teplého mořského proudu, který periodicky teče podél pobřeží Ekvádoru a Peru a narušuje místní rybářství. Postupně byl určen pro popis rozsáhlého oteplení tropického Tichého oceánu východně od datové hranice. Tento jev v oceánu je doprovázen velkorozměrovou fluktuací pole přízemního tlaku v tropech a subtropech nazývanou Jižní oscilace. Tento spřažený atmosféricko-oceánský jev zasahující časové období od dvou do asi sedmi let je všeobecně znám jako El Niňo - Jižní oscilace, neboli ENSO. Je často měřen rozdílem odchylek přízemního tlaku mezi Darwinem a Tahiti a povrchovou teplotou v centrální a východní části rovníkového Tichého oceánu. Během události ENSO slábne převládající pasátové proudění, což omezuje vzestup vody z hloubek vzhůru a pozměňuje oceánské proudění tak, že roste povrchová teplota, což dále oslabuje pasátové proudění. Tato událost má veliký vliv na pole větru, povrchové teploty oceánu a srážek v tropickém Tichém oceánu. Má vliv na klima v celém Pacifickém regionu a mnoha dalších částech světa skrze globální dálkové vazby. Studená fáze ENSO se nazývá La Niňa.
Emisní trajektorie
Projektovaný časový vývoj emisí skleníkového plynu nebo skupiny skleníkových plynů, aerosolů a prekurzorů skleníkových plynů.
Energetická bilance
Rozdíl mezi celkovou vstupující a odcházející energií v klimatickém systému. Pokud je tato bilance kladná, dochází k oteplování; je-li záporná, k ochlazování. Zprůměrovaná přes celou zeměkouli a přes dlouhá časová období musí být nulová. Protože klimatický systém získává prakticky veškerou svoji energii ze Slunce, nulová bilance znamená, že množství dopadajícího slunečního záření musí být v průměru globálně rovno součtu odcházejícího odraženého slunečního záření a odcházejícího tepelného infračerveného záření emitovaného klimatickým systémem. Narušení této globální radiační bilance, ať už antropogenní nebo přirozené, se nazývá radiační působení.
Energetická intenzita
Energetická intenzita je poměr spotřeby energie k ekonomickému nebo fyzickému výkonu. Na národní úrovni je energetická intenzita poměr celkové primární energie nebo spotřeby finální energie k hrubému domácímu produktu (GDP, HDP). Podle druhu činnosti lze ve jmenovateli použít také fyzikální veličiny, např. litr paliva / ujetý km.
Energetická účinnost
Poměr užitečného energetického výkonu systému, procesu přeměny nebo činnosti k jejich energetickému příkonu.
Energie
Dodané množství práce nebo tepla. Rozlišujeme různé druhy energie. Energie slouží lidským cílům, pokud proudí z jednoho místa na druhé nebo je přeměňována z jednoho druhu na jiný. Primární energie (označovaná také jako zdroje energie) je energie obsažená v přírodních zdrojích (např. uhlí, ropě, zemním plynu, uranu), která neprošla jakoukoli antropogenní přeměnou. Tato primární energie musí být přeměněna a transportována, aby se stala využitelnou energií (např. světlem). Obnovitelná energie se získává z trvalého nebo opakovaného toku energie působícího v přírodním prostředí a zahrnuje bezuhlíkové technologie, jako jsou solární energie, síla vody, větru, přílivu a vln a geotermální teplo, a rovněž uhlíkově neutrální technologie jako je užití biomasy. Vložená (či šedá) energie je energie použitá při výrobě materiálů (např. zpracování kovů nebo stavebních materiálů), zahrnující energii užitou zpracovatelským zařízením (nultý řád), energii využitou při výrobě materiálů použitých ve zpracovatelském zařízení (první řád) a tak dále.
Eroze
Proces rozrušení a přenosu půdy a horniny zvětráváním, svahovými pohyby a činností vodních toků, ledovců, vln, větru a spodní vody.
Evapotranspirace
Složený proces odpařování vody z povrchu Země a vypařování z vegetace.
F.
Fosilní paliva
Uhlíkatá paliva z fosilních usazenin uhlovodíků, zahrnující uhlí, rašelinu, ropu a zemní plyn.
Fotosyntéza
Proces, při kterém zelené rostliny, řasy a některé bakterie odebírají ze vzduchu oxid uhličitý (nebo uhličitanové ionty z vody ) k tvorbě sacharidů. Existuje několik typů fotosyntézy s různou odezvou na koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Viz Zúrodňování oxidem uhličitým.
G.
Globální povrchová teplota
Globální povrchová teplota je odhad globální průměrné teploty vzduchu u povrchu (měří se ve výšce 2 m nad terénem). Avšak pro časové změny se používají pouze odchylky od klimatického normálu, nejčastěji založené na globálním prostorově váženém průměru odchylek povrchové teploty moře a odchylek teploty vzduchu u povrchu pevniny.
H.
Hodnocení dopadu (klimatické změny)
Postup rozpoznání a ohodnocení vlivů změny klimatu na přírodní a lidské systémy po stránce finanční a/nebo jiné.
Hrozba
Jakýkoliv jev nebo děj, který má schopnost poškodit chráněné zájmy (životy a zdraví osob, majetek, zdroje obživy, životní prostředí, ekonomická nebo společenská stabilita); je to situace (stav, okolnost), která má potenciál způsobit ztráty na životech a zdraví člověka, životním prostředí, ekonomických, kulturních a společenských potřebách nebo na majetku. Synonymum k pojmu nebezpečí.
Hydrofluorouhlovodíky (HFCs)
Jeden ze šesti skleníkových plynů nebo jejich skupin omezených podle Kjótského protokolu. Vyrábějí se komerčně jako náhrady chlorofluorouhlovodíků. HFCs jsou široce používány v chladicích zařízeních a v průmyslové výrobě polovodičů. Viz Halogenované uhlovodíky
Hydrologický cyklus
Cyklus, v němž se voda vypařuje z oceánů a povrchu země, je přenášena přes Zemi atmosférickou cirkulací jako vodní pára, kondenzuje ve formě oblačnosti, vypadává ve formě deště a sněhu, je zachycena stromy a vegetací, odtéká po povrchu země, proniká do půdy, doplňuje spodní vodu, tvoří vodní toky a nakonec se vlévá do oceánů, ze kterých se bude posléze znovu vypařovat (AMS, 2000). Rozmanité systémy zapojené do hydrologického cyklu se obvykle označují jako hydrologické systémy.
Hydrosféra
Složka klimatického systému zahrnující vodní povrchy a podzemní vodu, tedy oceány, moře, řeky, sladkovodní jezera, spodní vodu atd.
I.
Implementace
Implementace popisuje činnosti prováděné ke splnění závazků plynoucích ze smlouvy a zahrnuje právní a faktickou fázi. Právní implementace se vztahuje k legislativě, předpisům, soudním nařízením a zahrnuje další činnosti např. snahu o dosažení pokroku, který vláda podniká při zavádění mezinárodních dohod do domácího právního řádu a do politiky. Faktická implementace vyžaduje strategie a programy vyvolávající změny v chování a rozhodování cílových skupin. Cílové skupiny pak přijímají účinná zmírňující a adaptační opatření. Viz též Plnění.
Infrastruktura
Základní technické vybavení a zařízení, výrobní závody, instalace a služby nutné pro vývoj, činnost a růst nějaké organizace, města nebo státu.
J.
Společná implementace (JI)
Tržní mechanismy implementace definované v článku 6 Kjótského protokolu, umožňující státům Dodatku I nebo společnostem z těchto zemí zavádět společně projekty, které omezují nebo snižují emise nebo zvětšují propady, a sdílet jednotky snížení emisí (ERU). Činnost JI je též obsažena ve článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Viz též Kjótské mechanismy; Aktivity zaváděné společně (AIJ).
Jev extrémního počasí
Jev, který je na konkrétním místě a v dané roční době mimořádný. Definice přívlastku „mimořádný“ se liší, ale jev extrémního počasí by měl normálně být stejně nebo méně častý než 10. nebo 90. percentil pozorované hustoty pravděpodobnosti výskytu. Vlastnosti toho, co se nazve extrémní počasí, se mohou samozřejmě v absolutním smyslu lišit od místa k místu. Jednotlivý extrémní jev nemůže být jednoduše a přímo přisouzen antropogenní změně klimatu, neboť vždy je určitá pravděpodobnost, že se dotyčný jev mohl vyskytnout přirozeně. Když charakter extrémního počasí přetrvává nějakou dobu, třeba sezónu, může být označen jako extrémní klimatický jev, obzvlášť pokud přináší průměr nebo úhrn, který je sám extrémní (např. sezónní sucho nebo vydatné srážky).
Jímací oblast
Oblast shromažďující a odvádějící dešťovou vodu.
Jímání
Příjem uvažované látky do zásobníku. Jímání látek obsahujících uhlík, konkrétně oxidu uhličitého, se často nazývá ukládání (uhlíku).
K.
Kjótské mechanismy (také nazývané Flexibilní mechanismy)
Ekonomické mechanismy založené na tržních principech, které mohou smluvní strany Kjótského protokolu použít při pokusu o zmenšení možných ekonomických dopadů požadavků na snížení emisí skleníkových plynů. Zahrnují Společnou implementaci (článek 6), Mechanismus čistého rozvoje (článek 12) a Obchod s emisemi (článek 17).
Kjótský protokol
Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) byl přijat v roce 1997 v japonském Kjótu na Třetím zasedání (TS) Konference smluvních stran (COP) UNFCCC. Obsahuje právně vymahatelné závazky vedle těch, které jsou uvedeny v UNFCCC. Státy zahrnuté v Dodatku B protokolu (většina zemí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a zemí s transformující se ekonomikou) souhlasily se snížením svých emisí antropogenních skleníkových plynů (oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, hydrofluorouhlovodíků, zcela fluorovaných uhlovodíků a fluoridu sírového) o nejméně 5 % pod úroveň roku 1990 v závazném období let 2008 až 2012. Kjótský protokol vstoupil v platnost 16. února 2005.
Klima
Klima v užším smyslu je obvykle definováno jako průměrné počasí nebo přesněji jako statistický popis v pojmech střední hodnoty a proměnlivosti relevantních veličin přes časové období v rozmezí od měsíců po tisíce nebo milióny let. Klasické období pro průměrování těchto veličin je 30 let podle definice Světové meteorologické organizace (WMO). Relevantní veličiny jsou nejčastěji povrchové proměnné jako teplota, srážky nebo vítr. Klima v širším smyslu je stav klimatického systému zahrnující statistický popis. V různých částech této publikace jsou použita různá průměrovací období, např. dvacetileté období.
Klimatická zpětná vazba
Interakční mechanismus mezi procesy v klimatickém systému se nazve klimatická zpětná vazba, pokud výsledek výchozího procesu způsobí změny v jiném procesu, které znovu ovlivňují výchozí proces. Pozitivní zpětná vazba zesiluje původní proces a negativní ho oslabuje.
Klimatický model
Numerické vyjádření klimatického systému založené na fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech jeho složek, jejich interakcí a procesů zpětných vazeb a vysvětlující všechny nebo některé jeho známé vlastnosti. Klimatický systém může být reprezentován modely různé složitoosti, to jest, pro libovolnou složku nebo kombinaci složek může být identifikována paleta nebo hierarchie modelů, lišících se v takových aspektech jako počet prostorových dimenzí, stupeň, do něhož jsou fyzikální, chemické nebo biologické procesy explicitně vyjádřeny, nebo míra, do níž jsou zahrnuty empirické parametrizace. Modely všeobecné cirkulace s vazbou atmosféra-oceán (AOGCMs) poskytují zpodobnění klimatického systému, jejíž komplexnost je blízká maximu, které současné metody umožňují. Ve vývoji jsou ještě komplexnější modely se vzájemně působícím chemismem a biologií (viz kapitolu 8 WGI). Klimatické modely se využívají jako výzkumné nástroje ke studiu a simulacím klimatu i pro operativní účely zahrnující měsíční, sezónní a meziroční předpovědi klimatu .
Klimatický scénář
Pravděpodobné a často zjednodušené vyjádření budoucího klimatu založené na vnitřně konzistentním souboru klimatologických vztahů, které bylp vytvořeno za jasným účelem vyšetření potenciálních důsledků antropogenní změny klimatu a které často slouží jako vstup do dopadových modelů. Projekce klimatu často slouží jako podklad pro konstrukci klimatických scénářů, ale klimatický scénář obvykle vyžaduje dodatečnou informaci např. o pozorovaném současném klimatu. Scénář změny klimatu je rozdíl mezi klimatickým scénářem a současným klimatem.
Klimatický systém
Klimatický systém je vysoce složitý systém sestávající z pěti hlavních složek: atmosféry, hydrosféry, kryosféry, povrchu země a biosféry, a vzájemných vztahů mezi nimi. Klimatický systém se vyvíjí v čase vlivem své vlastní vnitřní dynamiky a v důsledku vnějšího působení, jako jsou vulkanické erupce, sluneční změny a antropogenní působení zahrnující změny složení atmosféry a změnu využití půdy.
Kogenerace tepla a elektřiny (CHP)
Využití odpadního tepla z tepelných elektráren v průmyslu nebo pro vytápění budov nebo městských čtvrtí. Tímto teplem je např. kondenzační teplo z parních turbín nebo horké kouřové plyny unikající z plynových turbín.
Kryosféra
Složka klimatického systému skládající se ze všeho sněhu, ledu a zamrzlé půdy (včetně permafrostu) na a pod povrchem země a oceánu. Viz též Ledovec; Ledový příkrov.
L.
Ledová čepice
Masa ledu ve tvaru kopule, obvykle pokrývající horskou oblast podstatně menšího rozsahu než ledový příkrov.
Ledovcové jezero
Jezero vytvořené vodou z tajícího ledovce, umístěné buď na čele ledovce (známé jako proglaciální jezero), na povrchu ledovce (supraglaciální jezero), uvnitř ledovce (englaciální jezero) nebo na ledovcovém podloží (subglaciální jezero).
Ledovec
Hmota pevninského ledu tekoucí z kopce působením gravitace (prostřednictvím vnitřní deformace a/nebo klouzáním po podkladu) a omezená vnitřním napětím a třením vespod a po stranách. Ledovec je udržován hromaděním sněhu ve vysokých nadmořských výškách v kombinaci s táním v nízkých nadmořských výškách nebo odlamováním do moře. Viz Bilance hmoty. (Ve starém českém názvosloví se jako ledovec označovala jakákoliv velká masa ledu, asi z nezvyku na jiné ledové útvary než alpské. Rozlehlejší útvary zakrývající i vrcholky hor, z nichž led odtéká do více stran, v překladech ale označujeme samostatnými pojmy ledová čepice a ledový příkrov (štít) – ty na okrajích obvykle obsahují řadu ledovců. Jako „ledovec“ se lidově označuje i plovoucí blok ledu odlomený z čela ledové masy, která se sune do moře, např. ze skutečného ledovce; takový blok se anglicky nazývá jako iceberg čili ledová hora. Liší se od (ploché, nízké) kry, která vnikla mrznutím moře, viz Mořský led. Chce-li autor českého textu zdůraznit, že má na mysli skutečný ledovec – glacier, může jej označit jako „horský ledovec“. – poznámky překladatele)
Ledové jádro
Led válcového tvaru vyvrtaný z ledovce nebo ledového příkrovu.
Ledový příkrov (štít)
Masa pevninského ledu dostatečně silná na to, aby zakryla většinu reliéfu podložní skály, takže její tvar je určen především její dynamikou (vnitřními deformacemim ledu a/nebo klouzáním po podkladu). Pevninský ledový příkrov teče směrem ven z ústřední náhorní plošiny s malým průměrným povrchovým sklonem. Okraje obvykle klesají strměji a většina ledu je odebírána vybíhajícími ledovci nebo rychle tekoucími proudy ledu, v některých případech do moře nebo do ledových šelfů plovoucích na moři. V současném světě jsou jen tři velké pevninské ledové příkrovy. Jeden v Grónsku a dva v Antarktidě: Východo- a Západoantarktický ledový štít, dělítkem mezi nimi je Transantarktické pohoří. Během dob ledových bylo ledových příkrovů více. Podobné útvary, ale s rozlohou menší než 50 000 km2, se nazývají ledové čepice.
M.
Makroekonomické náklady
Tyto náklady se obvykle udávají jako změna hrubého domácího produktu (HDP) nebo jeho růstu, nebo jako pokles bohatství či spotřeby.
Mechanismus čistého rozvoje (CDM)
Podle popisu v článku 12 Kjótského protokolu chce CDM dosáhnout dvou cílů: (1) pomáhat státům mimo Dodatek I v dosažení udržitelného rozvoje a v přispívání konečnému cíli dohody; a (2) pomáhat státům jmenovaným v Dodatku I v dosažení plnění jejich kvantifikovaných emisních omezení a redukčních závazků. Potvrzené jednotky snížení emisí (CERU) z projektů CDM podniknuté ve státech mimo Dodatek I, které omezí nebo sníží emise skleníkových plynů, pokud jsou uznány operačními orgány určenými Konferencí smluvních stran / Setkáním smluvních stran, mohou připadnout investoru (vládě nebo průmyslu) ze státu Dodatku B. Podíl na výnosu z uznaných aktivit projektu je použit na pokrytí administrativních nákladů a na pomoc těm rozvojovým zemím, které jsou zvláště ohroženy nepříznivými vlivy změny klimatu, nést náklady adaptace.
Metan (CH4)
Metan je jedním ze šesti skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu; je hlavní složkou zemního plynu a doprovází všechna uhlovodíková paliva, chov dobytka a zemědělství. Metan uhelných slojí je plyn vyskytující se v ložiscích uhlí.
Mitigace
Obecně znamená „zmírňování“.
V kontextu změny klimatu je mitigace soubor opatření ke snížení emisí, působení člověka na snižování zdrojů emisí (skleníkových plynů) a zvyšování jejich propadů. Příkladem mitigačních opatření je efektivnější využití zdrojů energie, využití solární či větrné energie, zateplení budov atd. V kontextu snižování rizik katastrof je mitigace soubor opatření ke zmírnění dopadů nastalých událostí na lidskou společnost nebo ekosystém.
Monzun
Monzun je sezónní obrat jak směru větru, tak doprovodných srážek v tropech a subtropech, způsobený rozdílným zahříváním povrchu země kontinentálního měřítka a přilehlého oceánu. K monzunovým dešťům dochází hlavně v létě nad pevninou.
Mořský led
Jakákoli forma ledu pozorovaná v moři, která vznikla zmrznutím mořské vody. Mořský led můžou tvořit nesouvislé kusy (ledové kry) pohybující se po hladině oceánu silou větru a mořských proudů, shluk takových (i navršených) ker (pole ledových ker), nebo nehybná ledová vrstva spojená s pobřežím (led držící se pevniny). Mořský led mladší než jeden rok se nazývá letošní led. Víceletý led je ten, který přežil aspoň jednu sezónu letního tání.
N.
Náhlá změna klimatu
Nelinearita klimatického systému může vést k náhlé změně klimatu, někdy nazývané prudká změna klimatu, náhlá událost nebo dokonce překvapení. Termín náhlá často odkazuje k časovým měřítkům rychlejším než je typické časové měřítko toho radiačního působení, které změnu vyvolá. Nicméně ne všechny náhlé změny klimatu musí být působeny vnějšími silami. Mezi uvažované možné náhlé události patří dramatické přetvoření termohalinní cirkulace, prudký úbytek ledu, masivní tání permafrostu nebo zvýšené půdní dýchání vedoucí k rychlým změnám v uhlíkovém cyklu. Další mohou být opravdu nečekané, vyplývající ze silného, prudce se měnícího působení v nelineárním systému.
Netržní dopady
Dopady, které ovlivní ekosystémy nebo lidský blahobyt, ale které nejdou jednoduše finančně vyjádřit, např. zvýšené riziko předčasného úmrtí nebo zvýšený počet lidí ohrožených hladem. Viz též Tržní dopady.
Průnik slané vody
Vytlačení sladké povrchové nebo spodní vody postupem slané vody vlivem její vyšší hustoty. Obvykle se to děje v pobřežních oblastech nebo v ústích řek následkem zmenšení vlivu pevniny (např. buď sníženým odtokem a s ním spojeným doplňováním spodní vody, nebo nadměrným odběrem vody ze zvodní) nebo zvýšení vlivu moře (např. relativním vzestupem výšky hladiny moře).
O.
Obchod s emisemi
Tržní přístup k dosažení environmentálních cílů. Umožňuje těm, kteří sníží své emise skleníkových plynů pod přidělenou hodnotu, aby využili tuto nadměrnou redukci ke kompenzaci emisí z jiného zdroje v dané zemi nebo mimo ni. Obecně se jedná o obchodování na vnitropodnikové, vnitrostátní a mezinárodní úrovni. Druhá hodnotící zpráva (SAR) IPCC přijala konvenci o používání povolenek pro tuzemské obchodování a kvót pro mezinárodní. Obchod s emisemi podle článku 17 Kjótského protokolu je systém obchodovatelných kvót založený na přidělených množstvích vypočtených ze závazků snižování a omezení emisí uvedených v Dodatku B protokolu.
Obchod s povolenkami
Obchod s povolenkami je nástroj ekonomické politiky, podle nějž lze s právem na vypouštění emisí – v tomto případě s množstvím emisí skleníkových plynů – obchodovat buď na volném nebo kontrolovaném trhu s povolenkami. Emisní povolenka je nepřevoditelné nebo obchodovatelné oprávnění přidělené vládou právnímu subjektu (společnosti nebo jinému emitoru) vypouštět určené množství látky.
Odlesňování
Přeměna lesa na bezlesé území. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití krajiny a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Odolnost
Schopnost společenského nebo ekologického systému tlumit nepokoje nebo poruchy při udržení stejné základní struktury a způsobu fungování, funkce samoorganizace a schopnosti přizpůsobení se stresu a změně.
Odtok
Část srážek, která se nevypaří z půdy ani z vegetace, ale teče po povrchu země a vrací se do vodních útvarů. Viz Hydrologický cyklus.
Okyselování oceánu
Pokles pH mořské vody následkem absorpce antropogenního oxidu uhličitého.
Opatření
Opatření jsou technologie, procesy a postupy, které snižují emise nebo vlivy skleníkových plynů pod předpokládané budoucí úrovně. Příklady opatření jsou technologie obnovitelné energie, metody minimalizace odpadů, dojíždění prostředky hromadné dopravy atd. Viz též Politiky.
Oxid dusný (N2O)
Jeden ze šesti druhů skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu. Hlavním antropogenním zdrojem oxidu dusného je zemědělství (zacházení s půdou a statkovými hnojivy), ale důležité příspěvky pocházejí též z čištění odpadních vod, ze spalování fosilních paliv a z chemického průmyslu. Oxid dusný je také produkován přirozeně širokou paletou biologických zdrojů v půdě a ve vodě, konkrétně činností mikrobů ve vlhkých tropických lesích.
Oxid uhličitý (CO2)
Přirozeně se vyskytující plyn, také vedlejší produkt spalování fosilních paliv z ložisek fosilního uhlíku, jakými jsou ropa, zemní plyn a uhlí, pálení biomasy, změn ve využití půdy a některých průmyslových procesů. Je to nejdůležitější antropogenní skleníkový plyn, který ovlivňuje radiační bilanci Země. Bere se za referenční plyn, vůči němuž jsou posuzovány ostatní skleníkové plyny, a proto má potenciál globálního oteplování roven 1.
Ozón (O3)
Ozón, tříatomová forma kyslíku, je plynná složka atmosféry. V troposféře se ozón tvoří jak přirozeně, tak fotochemickými reakcemi zahrnujícími plyny, které jsou výsledkem lidských aktivit (smog). Troposférický ozón se chová jako skleníkový plyn. Ve stratosféře se ozón tvoří interakcí slunečního ultrafialového záření s molekulárním kyslíkem (O2). Stratosférický ozón hraje rozhodující úlohu ve stratosférické radiační bilanci. Jeho koncentrace je nejvyšší v ozónové vrstvě.
P.
Paleoklima
Klima během období před rozvojem měřících přístrojů, které zahrnuje historickou a geologickou dobu, pro níž jsou k dispozici pouze nepřímé (proxy) klimatické záznamy.
Palivový článek
Palivový článek přímo a souvisle vyrábí elektřinu z kontrolované elektrochemické reakce vodíku nebo jiného paliva s kyslíkem. S vodíkem jakožto palivem emituje jen vodu a teplo (nikoli oxid uhličitý) a toto teplo může být využito. Viz Kogenerace tepla a elektřiny.
Permafrost
Země (půda nebo hornina a obsažený led a organický materiál), která zůstává pod teplotou 0 °C alespoň dva po sobě jdoucí roky (Van Everdingen, 1998). Viz též Zamrzlá půda.
Pohlcení, rozptyl a emise záření
Elektromagnetické záření může interagovat s hmotou např. ve formě atomů a molekul plynu (např. plyny v atmosféře) nebo ve formě pevných a kapalných částic (např. aerosolů) mnoha způsoby. Hmota jako taková emituje záření v souladu se svým složením a teplotou. Záření může být pohlceno látkou, přičemž pohlcená energie může být přeměněna nebo znovu emitována. A konečně, záření také může být odkloněno ze svého původního směru (rozptýleno) jako výsledek interakce s látkou.
Politiky
V jazyce Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) jsou politiky prováděny a/nebo zadávány vládou — často ve spojení s obchodní sférou a průmyslem vlastního státu, nebo s ostatními zeměmi — k urychlení zmírňujících a adaptačních opatření. Příklady politik jsou uhlíkové nebo jiné energetické daně, normy pro spotřebu paliva v automobilech atd. Společné a koordinované nebo sladěné politiky jsou takové, které smluvní strany zavádí jednotně. Viz též Opatření (a http://cs.wikipedia.org/wiki/Politika).
Posun klimatu
Náhlý posun nebo skok v průměrných hodnotách signalizující změnu režimu klimatu (viz Vzorce proměnlivosti klimatu). Pojem je nejčastěji používán v souvislosti s posunem klimatu v letech 1976/1977, který se nejspíše shodoval se změnou chování El Niňa-Jižní oscilace.
Potenciál globálního oteplování (GWP)
Ukazatel založený na radiačních vlastnostech skleníkových plynů dobře rozmíšených v ovzduší, udávající radiační působení jednotkové hmotnosti daného skleníkového plynu (dobře rozmíšeného v dnešní atmosféře) za celé zvolené časové období, relativně vzhledem k oxidu uhličitému. GWP představuje kombinovaný efekt rozdílných dob, po které tyto plyny zůstávají v atmosféře, a jejich relativní účinnosti v pohlcování odcházejícího tepelného infračerveného záření. Kjótský protokol je založen na GWP z jednorázových emisí za následujících sto let.
Potenciál zmírňování (MP)
V souvislosti se zmírňováním změny klimatu je potenciál zmírňování takové zmírnění, které může být – ale ještě není – uskutečněno v průběhu času.
Tržní potenciál je potenciál zmírňování založený na soukromých nákladech a soukromých diskontních sazbách, u něhož lze očekávat, že nastane za předpovídaných tržních podmínek při zahrnutí politik a opatření platných v dané době, s tím, že jejich skutečné přijetí je omezeno bariérami. Soukromé náklady a diskontní sazby odrážejí hledisko soukromých spotřebitelů a společností.
Ekonomický potenciál je potenciál zmírňování, který bere v úvahu společenské náklady a přínosy a společenské diskontní sazby, za předpokladu, že tržní účinnost je zlepšována politikami a opatřeními a že překážky se odstraňují. Společenské náklady a diskontní sazby odrážejí hledisko společnosti. Společenské diskontní sazby jsou nižší než ty, jež používají soukromí investoři. Studií tržního potenciálu se může využít k informování veřejných činitelů o potenciálu zmírňování s existujícími politikami a překážkami, zatímco studie ekonomického potenciálu ukazují, čeho lze dosáhnout, pokud by další vhodné a nové politiky byly uvedeny do praxe, aby odstranily překážky a zohlednily společenské náklady a přínosy. Ekonomický potenciál je tedy obecně větší než tržní potenciál.
Technický potenciál je velikost možného snížení emisí skleníkových plynů nebo vylepšení energetické účinnosti zavedením technologie nebo praxe, která již byla předvedena. Neuvádí jasný vztah k nákladům, ale zavedením „praktických omezení“ může vzít v úvahu implicitní ekonomické ohledy.
Pravděpodobnost
Pokud lze pravděpodobnost výskytu, výstupu nebo výsledku vyjádřit kvantitativně, pak se to ve zprávách IPCC činí použitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:
Projekce
Potenciální budoucí vývoj veličiny nebo souboru veličin, často spočtený pomocí modelu. Projekce odlišujeme od předpovědí, abychom zdůraznili, že do projekcí vstupují předpoklady týkající se například budoucího socioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit, a jsou proto vystaveny významné nejistotě. Viz též Projekce klimatu; Předpověď klimatu.
Projekce klimatu
Projekce odezvy klimatického systému na scénáře emisí nebo koncentrací skleníkových plynů a aerosolů, nebo scénáře radiačního působení, často založené na simulování klimatickými modely. Projekce klimatu jsou odlišné od předpovědí klimatu zdůrazněním toho, že projekce klimatu závisejí na použitém scénáři emisí / koncentrací / radiačního působení; jsou tak založeny na předpokladech týkajících se například budoucího socioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit; podléhají proto významné nejistotě.
Proměnlivost klimatu
Proměnlivost klimatu označuje kolísání průměrného stavu a dalších statistik (jako standardní odchylky, výskytu extrémů atd.) klimatu na všech prostorových a časových měřítkách delších než jednotlivé povětrnostní události. Proměnlivost může být dána přirozenými vnitřními procesy v klimatickém systému (vnitřní proměnlivost), nebo změnami v přirozeném nebo antropogenním vnějším působení (vnější proměnlivost). Viz též Změna klimatu.
Propad
Jakýkoli proces, činnost nebo mechanismus, který odstraňuje skleníkový plyn, aerosol nebo prekurzor skleníkového plynu nebo aerosolu z atmosféry.
Průmyslová revoluce
Období rychlého průmyslového růstu s dalekosáhlými sociálními a ekonomickými důsledky, začínající v Británii během druhé poloviny osmnáctého století a rozšiřující se po Evropě a později do dalších zemí včetně Spojených států. Důležitým impulzem tohoto rozvoje se stal vynález parního stroje. S průmyslovou revolucí započal silný nárůst využití fosilních paliv a tím i emisí zejména „fosilního“ oxidu uhličitého. V této Zprávě odkazují pojmy předindustriální a industriální zjednodušeně k obdobím před rokem 1750 a po něm.
Předpověď klimatu
Předpověď nebo prognóza klimatu je výsledek pokusu vypracovat odhad skutečného vývoje klimatu do budoucnosti, například v sezónních, meziročních nebo dlouhodobých časových měřítcích. Protože budoucí vývoj klimatického systému může být silně citlivý na počáteční podmínky, jsou takové předpovědi obvykle pravděpodobnostní povahy. Viz též Projekce klimatu, Klimatický scénář.
R.
Radiační působení
Radiační působení je změna bilance zářivých toků, rozdílu dopadajícího a odcházejícího záření (vyjádřená ve wattech na metr čtvereční, W/m2) v tropopauze následkem změny vnějšího činitele působícího změnu klimatu, například změny koncentrace oxidu uhličitého nebo slunečního výkonu. Radiační působení se počítá s hodnotami všech parametrů troposféry zafixovanými na jejich klidových úrovních poté, co se nechají teploty ve stratosféře, pokud byly vychýleny, znovu nalézt radiačně-dynamickou rovnováhu. Radiační působení se nazve okamžité, pokud neuvažujeme žádné změny teplot ve stratosféře. Pro účely této zprávy je radiační působení dále definováno jako změna vztažená k roku 1750, a pokud není řečeno jinak, odkazuje na globální a průměrnou roční hodnotu. („Ovlivnění“ by mohlo být výstižnější než „působení“, nicméně české názvosloví se již ustálilo; poznámka překladatele.)
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC)
Úmluva byla přijata 9. května 1992 v New Yorku a podepsána na Summitu o Zemi (ES) v Riu de Janeiru v roce 1992 více než 150 státy a Evropským společenstvím (EC). Jejím základním cílem je „stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zamezila nebezpečnému antropogennímu zásahu do klimatického systému.“ Obsahuje závazky pro všechny smluvní strany. Podle Úmluvy budou smluvní strany zahrnuté v Dodatku I (všechny členské země OECD k roku 1990 a státy s transformující se ekonomikou) usilovat do roku 2000 o návrat k takové úrovni emisí skleníkových plynů nekontrolovaných Montrealským protokolem, která odpovídá roku 1990. Úmluva vstoupila v platnost v březnu 1994. Viz Kjótský protokol.
Referenční hodnota
Vztažná hodnota pro měřitelné veličiny, od které může být počítán alternativní výsledek, např. bezzásahový scénář použitý jako základ pro analýzu scénářů se zásahy.
Resilience
Resilience je schopnost systému vyrovnat se se změnou a pokračovat v rozvoji. Resilientní systém je schopen využít otřesy a zvraty (jako je například klimatická změna) k podnícení inovativního myšlení, které mu umožní obnovu a další rozvoj. Systémem můžeme rozumět jednotlivce, obec, komunitu nebo třeba ekosystém či celou ekonomiku.
Riziko
Možnost vzniku nežádoucího specifického účinku, ke kterému dojde během určité doby nebo za určitých okolností a který se považuje za nežádoucí. Riziko je vždy spojeno s konkrétní hrozbou.
S.
Scénář
Přijatelný a často zjednodušený popis toho, jak se může vyvíjet budoucnost, založená na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o řídících silách a klíčových vztazích. Scénáře mohou být odvozeny z projekcí, ale často jsou doplněny dodatečnými informacemi z dalších zdrojů a někdy kombinované s popisem průběhu. Viz též Scénáře SRES; Klimatický scénář; Scénáře emisí.
Scénář emisí
Použitelné vyjádření budoucího vývoje emisí částic, které mají schopnost být radiačně aktivní (např. skleníkové plyny, aerosoly), založené na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o hnacích silách (jako jsou demografický a socioekonomický rozvoj, technologické změny) a jejich hlavních vzájemných vztazích. Scénáře koncentrací, odvozené ze scénářů emisí, jsou používány jako vstup do klimatických modelů k výpočtu projekcí klimatu. V IPCC (1992) byl představen soubor scénářů emisí, které byly použity jako základ projekcí klimatu v IPCC (1996). Tyto scénáře emisí jsou označovány jako scénáře IS92. Ve Zvláštní zprávě IPCC ke scénářům emisí (Nakićenović and Swart, 2000) byly publikovány nové scénáře emisí, takzvané scénáře SRES. Pro význam některých pojmů vztahujících se k těmto scénářům viz Scénáře SRES.
Setrvačnost
V souvislosti se zmírňováním změny klimatu se setrvačnost vztahuje k obtížnosti změn vyplývají z dosavadních podmínek ve společnosti, jako jsou fyzický kapitál vytvořený lidmi, přírodní kapitál a společenský nefyzický kapitál, zahrnující instituce, předpisy a normy. Existující struktury se ve společnostech ukotvují, a tím je změna ztížena. V souvislosti s klimatickým systémem se setrvačnost vztahuje k prodlevě ve změně klimatu poté, co bylo uplatněno vnější působení, a k pokračování změny klimatu ještě po tom, co bylo vnější působení ustáleno.
Schopnost adaptace
Souhrn způsobilostí, zdrojů a institucí státu nebo regionu pro zavádění účinných adaptačních opatření.
Schopnost zmírňování
Je to způsobilost státu snížit antropogenní emise skleníkových plynů nebo zvětšit přírodní propady; jde o dovednosti, způsobilosti, zdatnosti a odbornosti, kterých země dosáhla, a závisí na technologii, institucích, bohatství, spravedlivosti, infrastruktuře a vědomostech. Živnou půdou pro schopnost zmírňování je cesta udržitelného rozvoje, kterou daný stát zvolil.
Skleníkový efekt
Skleníkové plyny účinně pohlcují tepelné infračervené záření emitované povrchem Země, samotnou atmosférou vlivem těch samých plynů a oblačností. Záření atmosféry je emitováno všemi směry, tedy i dolů k povrchu Země. Skleníkové plyny tak zadržují teplo uvnitř systému povrch-troposféra. Toto se nazývá skleníkový jev. Tepelné infračervené záření v troposféře silně souvisí s teplotou atmosféry ve výšce, v níž je emitováno. V troposféře obecně teplota klesá s výškou. Úhrn infračerveného záření emitovaného do vesmíru býval takový, jako by pocházelo z výšky s průměrnou teplotou −19 °C, což bylo v rovnováze s přicházejícím slunečním zářením, zatímco povrch Země byl udržován na mnohem vyšší průměrné teplotě +14 °C. Nárůst koncentrací skleníkových plynů vede ke zvýšené neprůsvitnosti atmosféry v infračervené oblasti spektra, a tudíž k tomu, že do vesmíru odchází záření až z větší výšky s nižší teplotou. Tak vzniká radiační působení, které vede k posílení skleníkového efektu, takzvanému zesílenému skleníkovému jevu. (Mění se i záření z ovzduší na zem, které nyní pochází z nižších, a tedy teplejších vrstev ovzduší – pozn. překl.)
Skleníkový plyn (GHG)
Skleníkové plyny jsou takové přírodní nebo antropogenní plynné složky atmosféry, které pohlcují a emitují záření určitých vlnových délek v oblasti spektra tepelného infračerveného záření emitovaného povrchem Země, samotnou atmosférou a oblačností. Tato vlastnost způsobuje skleníkový efekt. Prvořadými skleníkovými plyny v atmosféře Země jsou vodní pára (H2O), oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan (CH4) a ozón (O3). Kromě toho je v atmosféře řada skleníkových plynů vytvořených výhradně člověkem, jako jsou halogenované uhlovodíky a další sloučeniny obsahující chlór a bróm, kterými se zabýval Montrealský protokol. Vedle CO2, N2O a CH4 se Kjótský protokol týká dalších skleníkových plynů – fluoridu sírového (SF6), hydrofluorouhlovodíků (HFCs) a zcela fluorovaných uhlovodíků (PFCs).
Sluneční aktivita
Slunce vykazuje období zvýšené aktivity projevující se v počtu slunečních skvrn, ale také v zářivém výkonu, magnetické aktivitě a emisemi vysokoenergetických částic. Tyto výkyvy se dějí na časových měřítkách od miliónů let po minuty.
Sluneční záření
Elektromagnetické záření emitované Sluncem. Označuje se také jako krátkovlnné záření. Sluneční záření má charakteristický rozsah vlnových délek (spektrum) určený teplotou Slunce; sluneční spektrum má maximum ve viditelné oblasti.
Snižování rizik katastrof
Rámec a nástroje, které určují stupeň rizika a popisují opatření, jež mohou zvýšit kompetence/kapacity a snížit dopad hrozby na ohrožené prvky tak, aby bylo možné katastrofě zabránit nebo její dopady zmírnit.
Spolehlivost (věrohodnost, jistota)
Úroveň důvěry ve správnost závěru je v této zprávě vyjádřena použitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:
Stabilizace
Udržování konstantních atmosférických koncentrací jednoho nebo více skleníkových plynů (např. oxidu uhličitého) nebo ekvivalentu CO2 skupiny skleníkových plynů. Analýzy nebo scénáře stabilizace se týkají stabilizace koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.
Stratosféra
Značně stabilně zvrstvená oblast atmosféry nad troposférou sahající od asi 10 km (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných šířkách do 16 km v tropech) až do cca 50 km výšky.
Strukturální změna
Například změna v relativním podílu na hrubém domácím produktu (GDP) vytvořeném průmyslovým či zemědělským odvětvím nebo odvětvím služeb v daném hospodářství; nebo obecněji, systémové transformace, při nichž některé složky jsou nebo by mohly být nahrazeny jinými.
Střední výška hladiny moře
Střední výška hladiny moře je běžně definována jako průměrná relativní výška hladiny moře za určité období, měsíc nebo rok, dostatečně dlouhé na zprůměrování přechodných jevů, jako vln a slapů. Relativní výška hladiny moře je výška hladina moře stanovená mareografem vzhledem k zemi, nad kterou se rozkládá. Viz Změna výšky / vzestup hladiny moře.
Suchá oblast
Oblast pevniny s nízkými srážkami, kde nízkými se obecně rozumí méně než 250 mm srážek ročně.
Sucho
V běžném vyjádření je sucho „dlouhotrvající absence nebo výrazný nedostatek srážek“, „deficit srážek vedoucí k nedostatku vody pro některé činnosti nebo skupiny lidí“ nebo „období neobvykle suchého počasí s nedostatkem srážek trvající dost dlouho na to, aby způsobilo vážnou hydrologickou nerovnováhu“ (Heim, 2002). Sucho bylo definováno mnoha způsoby. Zemědělské sucho se vztahuje k vlhkostnímu deficitu ve svrchním přibližně 1 metru půdy (kořenové oblasti), který ovlivní úrodu, meteorologické sucho je především dlouhodobý deficit srážek a hydrologické sucho se vyznačuje podnormálními průtoky a nízkou hladinou jezer a spodní vody. Velesucho je prodlužované a pronikavé sucho, trvající mnohem déle než běžné, obvykle desetiletí i více.
Suma tržních přínosů
Očekává se, že změna klimatu, zvláště pak mírná změna klimatu, bude mít pozitivní a negativní vlivy na tržně fungující odvětví, avšak se značnými rozdíly napříč různými odvětvími a regiony závisejícími jak na rychlosti, tak na velikosti změny klimatu. Součet záporných i kladných tržních přínosů a nákladů přes všechna odvětví a všechny regiony za dané období se nazývá suma tržních přínosů. Suma tržních přínosů nezahrnuje netržní dopady.
T.
Tepelná roztažnost
Ve spojitosti s vzestupem hladiny moře označuje nárůst objemu (a pokles hustoty), který je důsledkem oteplování vody. Oteplování oceánu vede ke zvětšení jeho objemu, a tudíž k vzestupu hladiny moří. Viz Změna výšky hladiny moře.
Teplota půdy
Teplota země těsně pod povrchem (často ve svrchních 10 cm).
Termohalinní cirkulace (THC, MOC)
Zonálně zprůměrovaná meridionální (sever-jih) třírozměrná cirkulace velkého měřítka v oceánech. V Atlantickém oceánu tato cirkulace unáší relativně teplé svrchní vody na sever a relativně chladné hlubinné vody na jih. Golfský proud tvoří část této cirkulace v Atlantiku.
Tropopauza
Hranice mezi troposférou a stratosférou.
Troposféra
Nejspodnější část atmosféry od povrchu do přibližně 10 km výšky ve středních šířkách (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných šířkách do 16 km v tropech), kde se tvoří oblačnost a počasí. V troposféře teplota obecně klesá s výškou.
Trvale udržitelný rozvoj (SD)
Koncept trvale udržitelného rozvoje byl zaveden ve World Conservation Strategy (IUCN 1980) a má kořeny v pojetí trvale udržitelné společnosti a v hospodaření s obnovitelnými zdroji. Byl přijat Světovou komisí pro životní prostředí a rozvoj (WCED) v roce 1987 a konferencí v Riu de Janeiru roku 1992 jako proces proměny, v němž využívání zdrojů, vedení investic, orientace rozvoje technologií a institucionální změny jsou všechny v souladu a zvětšují jak současný, tak budoucí potenciál k uspokojení lidských potřeb a snažení. SD propojuje politický, společenský, ekonomický a environmentální rozměr.
Tržní dopady
Dopady, které mohou být finančně vyčísleny a přímo ovlivňují hrubý domácí produkt (GDP) – např. změny v ceně zemědělských vstupů a/nebo zboží. Viz též Netržní dopady.
U.
Uhlíková intenzita
Množství emisí oxidu uhličitého na jednotku hrubého domácího produktu.
Uhlíkový cyklus
Termín užívaný k popisu toku uhlíku (v různých formách, např. jako oxid uhličitý) v atmosféře, oceánu, pevninské biosféře a litosféře.
Užitek adaptace
Náklady škod, kterým se zabránilo, nebo přínosy plynoucí ze schválení a uskutečnění adaptačních opatření.
V.
Vazba klima – uhlíkový cyklus
Budoucí změna klimatu vyvolaná emisemi skleníkových plynů do atmosféry ovlivní globální uhlíkový cyklus. Změny v globálním uhlíkovém cyklu postupně ovlivní podíl antropogenních skleníkových plynů, které zůstanou v atmosféře, a tedy atmosférickou koncentraci skleníkových plynů, vedoucí k další změně klimatu. Tato zpětná vazba se nazývá vazba klima – uhlíkový cyklus. První generace modelů počítajících s touto vazbou (propojených modelů klima – uh. cyklus) naznačuje, že s globálním oteplováním se bude zvyšovat podíl antropogenního CO2, který zůstane v atmosféře.
Vedlejší přínosy
Užitky z politik, které jsou uskutečňovány k dosažení několika cílů současně. Politiky navržené pro zmírňování množství skleníkových plynů mají většinou další, často nejméně stejně důležitá odůvodnění (např. vztažená k cílům rozvoje, udržitelnosti a spravedlivosti).
Vnější působení
Vnější působení označuje hybnou sílu, která není součástí klimatického systému, ale způsobuje v něm změnu. Jde zejména o vulkanické erupce, změny Slunce a antropogenní změny ve složení atmosféry a ve využití půdy.
Vodní stres
Stát zažívá vodní stres, pokud se dostupná zásoba sladké vody projevuje vzhledem k jejímu odběru jako významné omezení rozvoje. V globálním hodnocení se povodí s vodním stresem často definují tím, že mají méně než 1000 m3/rok dostupné vody na obyvatele (založeno na dlouhodobém průměrném odtoku). Také odběry přesahující 20 % obnovitelné vodní zásoby se používají jako indikátory vodního stresu. Plodina je vystavena vodnímu stresu, pokud množství dostupné půdní vody, a tím skutečné evapotranspirace, je menší než nároky potenciální evapotranspirace.
Využití půdy (krajiny) a
Změna využití půdy (krajiny)
Využíváním půdy se označuje celek opatření, činností a vkladů uskutečňovaných pro určitý typ půdního pokryvu (soubor lidských činností). Termín využití půdy je používán také ve smyslu společenských a ekonomických cílů, pro něž je půda obhospodařována (např. pastva, těžba dřeva či ochrana přírody). Změna využití půdy (či krajiny) znamená změnu ve využití nebo obhospodařování půdy lidmi, která může vést ke změně půdního pokryvu. Změna pokryvu a využití půdy (krajiny) může mít vliv na povrchové albedo, evapotranspiraci, zdroje a propady skleníkových plynů nebo na jiné vlastnosti klimatického systému, a může tedy radiačně působit a/nebo jinak místně nebo globálně ovlivňovat klima. Viz též Zprávu IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000).
Vzorce proměnlivosti klimatu
Přirozená proměnlivost klimatického systému se zvláště v měřítku ročních období a delším děje převážně v preferovaných prostorových a časových vzorech. Je to vlivem dynamických vlastností atmosférické cirkulace a interakcí s povrchem pevnin a oceánů. Takovéto vzorce se často nazývají režimy, módy nebo dálková propojení. Příkladem jsou Severoatlantická oscilace (NAO), Pacificko- Severoamerický mód (PNA), El Niňo – Jižní oscilace (ENSO), cirkumpolární módy proměnlivosti severní (NAM; dříve nazývaný Arktická oscilace, AO) a jižní polokoule (SAM; dříve nazývaný Antarktická oscilace, AAO).
Z.
Záchyt a ukládání uhlíku (oxidu uhličitého) (CCS)
Proces zahrnující oddělení oxidu uhličitého z průmyslových a energetických zdrojů, přepravu do místa skladování a dlouhodobou izolaci od atmosféry.
Zalesňování
Výsadba nových lesů v územích, na kterých v minulosti lesy nerostly (minimálně 50 let). Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Zamrzlá půda
Porézní půda nebo hornina s částečně nebo úplně zamrzlou vodou (Van Everdingen, 1998). Zamrzlá půda zahrnuje permafrost. Půda, která každoročně zamrzá a rozmrzá se nazývá sezónně zamrzlá půda.
Změna klimatu
Změna klimatu označuje změnu stavu klimatu, kterou lze rozpoznat (např. využitím statistických testů) ve změnách průměru a/nebo proměnlivosti jeho vlastností a která přetrvává po dosti dlouhé období, typicky desítek let nebo déle. Změna klimatu může být následkem přirozených vnitřních procesů nebo vnějších sil nebo důsledkem trvalých antropogenních změn ve složení atmosféry nebo ve využití půdy. Všimněte si, že Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) v článku 1 definuje změnu klimatu takto: „změna klimatu, která je přisuzována přímo nebo nepřímo lidské aktivitě, jež mění složení globální atmosféry, a která je navíc k přirozené klimatické proměnlivosti pozorována po úměrné časové období“. UNFCCC tedy rozlišuje mezi změnou klimatu, již lze připsat lidským aktivitám měnícím složení atmosféry, a proměnlivostí klimatu odpovídající přirozeným příčinám. Viz též Proměnlivost klimatu; Detekce a přisouzení.
Změna výšky / vzestup hladiny moře
Výška hladiny moře se může měnit, jak globálně tak místně, vlivem (i) změn tvaru oceánských pánví, (ii) změn celkové hmotnosti vody a (iii) změn v hustotě vody. Mezi činitele vedoucí k vzestupu hladiny moře při globálním oteplování patří jak nárůst celkového množství vody táním sněhu a ledu na pevnině, tak změny v hustotě vody vlivem vzrůstu teplot vody v oceánu a změnám její slanosti. Relativní vzestup hladiny moře nastává tam, kde roste místní výška hladiny oceánu vzhledem k pevnině, což může být způsobeno vzestupem hladiny oceánu a/nebo poklesem výšky pevniny. Viz též Střední výška hladiny moře, Tepelná roztažnost.
Zmírňování / Mitigace
Technologická změna a náhrada, která snižuje vstupy zdrojů a emise na jednotku výstupu. Ačkoli by ke snížení emisí vedlo vícero sociálních, ekonomických a technologických politik, pokud se týče změny klimatu, zmírňováním se rozumí zavádění takových politik, jejichž cílem je snížení emisí a zvětšení propadů skleníkových plynů. V češtině pod slovem mitigace rozumíme téměř vždy cílené snižování emisí skleníkových plynů.
Znovuzalesňování
Výsadba lesa na území, které bylo v minulosti zalesněné, ale bylo mezitím přeměněno k jinému využití. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Zpětná vazba albeda
Klimatická zpětná vazba zahrnující změny albeda Země. Obvykle se vztahuje ke změnám v kryosféře, která má albedo mnohem větší (~0,8) než průměrné planetární albedo (0,3). V oteplujícím se klimatu se očekává, že kryosféra bude ustupovat, celkové albedo Země se bude zmenšovat a více sluneční energie bude absorbováno, což povede k dalšímu oteplování Země.
Zpětná vazba oblačnosti
Klimatická zpětná vazba zahrnující změny jakýchkoli vlastností mraků jako odezvy na jiné atmosférické změny. Pochopení zpětných vazeb oblačnosti a určení jejich velikostí a znaménka vyžaduje porozumět tomu, jak změna klimatu může ovlivnit spektrum typů mraků, pokrytí oblačností, její výšku a radiační vlastnosti mraků, a také odhadnout dopad těchto změn na radiační bilanci Země. Zpětné vazby oblačnosti zůstávají v současnosti největším zdrojem nejistoty v odhadech citlivosti klimatu. Viz též Radiační působení.
Zranitelnost
Zranitelnost je mírou toho, nakolik systém podléhá nepříznivým vlivům změny klimatu včetně klimatické proměnlivosti a extrémů a je neschopný si s nimi poradit. Zranitelnost je funkcí povahy, velikosti a rychlosti změny klimatu, kolísání, kterému je systém vystaven, jeho citlivosti a schopnosti adaptace.
Zúrodňování oxidem uhličitým (CO2)
Posílení růstu rostlin jako důsledek zvýšené koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře. V závislosti na svém mechanismu fotosyntézy jsou určité druhy rostlin na změny v atmosférické koncentraci CO2 citlivější.
Postupně vytvářený, doplňovaný a aktualizovaný glosář vychází z glosáře 4. hodnotící zprávy IPCC, jehož pracovní překlad vytvořil v roce 2010 Jiří Došek, hypertextově zformátoval a text dále upravil Jan Hollan. V roce 2020 byl glosář v rámci realizace projektu Ochrana klimatu na místní úrovni - motivace a vzdělávání pro ambiciózní cíle podpořeného Ministerstvem životního prostředí velmi zkrácen pro učebnici Ochrana klimatu. Byla doplněna nová hesla, nadbytečná a pro zmíněnou potřebu nerelevantní hesla byla vypuštěna.
Vytvořeno v rámci projektu Ochrana klimatu na místní úrovni - motivace a vzdělávání pro ambiciózní cíle podpořeného Ministerstvem životního prostředí. Nemusí vyjadřovat stanovisko MŽP.