Historie Ráječku
Kdyby člověk do krajiny nepřišel a nepřizpůsoboval ji svým potřebám, v okolí řek by se nacházely převážně lužní lesy a mokřady. Ty jsou typickou vegetací plochých záplavových území v říčních nivách a jsou přizpůsobené vysokým hladinám spodní vody a celkovému zaplavování.
Pravidelné jarní záplavy přinášely množství živin. Úrodná půda byla základem neobyčejně bujného růstu vegetace, proto také brzy člověk začal ve velkém rozsahu nivy odlesňovat a zemědělsky je využívat. V nivách vznikala také sídla, procházely jimi obchodní cesty a s technickým pokrokem byly prováděny úpravy vodních toků jako ochrana před záplavami.
Regulace řeky Svitavy do dnešní podoby s rovným úzkým korytem se strmými břehy proběhla v polovině 19. století. Les v této době pokrýval téměř celý Ráječek. Ještě na počátku 20. století měl rozlohu 60 hektarů, celek lesa ovšem rozdělila stavba železniční trati Brno – Přerov na dvě části. V 50. letech byla větší severní část přeměněna na skládku odpadů, na které dnes stojí průmyslová zóna. Jižní část byla nadále zmenšována: v 60. letech o plochu zahrádkářské kolonie při ulici Vinohradská, v 80. letech výstavbou dálnice a na počátku 90. let byl les rozdělen elektrovodem.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
