Co s organickým odpadem? Založte si kompost!
Každý občan (podle zákona o odpadech) má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství. Odpady, jejichž vzniku nemůže zabránit, by měl využít, případně odstranit způsobem, který neohrožuje lidské zdraví. Takže co s organickým odpadem? Do popelnic ne!
Především by do popelnic neměla být odkládána tráva, listí, plevel a další rostlinné zbytky z údržby zahrádek. Jedná se o materiál, který po zpracování na kompost představuje cenné organické hnojivo. Rozhodně by se tento materiál neměl spalovat či ukládat na skládky. Je třeba ho vracet do půdy, aby nedocházelo k její degradaci. Takže i když nepěstujete zeleninu a zahrádka je místem pro odpočinek a relaxaci, je dobré udělat si místo pro kompost. Vstupní materiál pro kompostování musí obsahovat organické látky pro výživu mikroorganismů (půdních bakterií, hub, červů, žížal atd.). Vlhkost materiálu je dobré udržovat asi 50%. To neznamená, že každý kbelík budete měřit, ale je dobré vědět, že dobře usušené seno má vlhkost asi 20 %, zatímco hromada slupek od brambor asi 80 %. Takže když to smícháte – bude to padesát. I v průběhu kompostování je třeba kontrolovat vlhkost kompostu (kompostovaný materiál by měl být na dotek vlhký jako „dobře vyždímaný ručník“). Je třeba umožnit přiměřený přístup kyslíku a hrubší suroviny je před kompostováním vhodné podrtit na malé části. Pro urychlení procesu kompostování je dobré přidat malé množství hotového kompostu.
…voní po lesní půdě
Proces rozkladu probíhá v kompostu postupně. Organické látky nejdříve napadají půdní bakterie a při jejich činnosti se začne zvyšovat teplota až na 50 °C. Tato teplota je příznivá pro množení takzvaných termofilních bakterií, které dále zvyšují teplotu až na 70 °C. Při tomto takzvaném horkém kvašení rychle dochází k rozkladu organických látek a zároveň vznikají příznivé podmínky pro činnost hub. Houby pokračují v rozkladu organických látek, pokud jich je ještě dostatek. Jejich význam je i v tom, že vlákna podhoubí zachycují čpavek, který by unikal do vzduchu a tak vlastně kompost obohacují o dusík. Kromě toho mají příznivý vliv na vytvoření drobtovité struktury kompostu. Teplota začíná postupně klesat a kompost získává hnědou barvu a zemitou strukturu. Ihned poté, co kompost zchladne, osídlují ho drobní živočichové – svinky, hlístice, stonožky, chvostoskoci, žížaly a spousta jiných živočichů, kteří se živí právě půdními bakteriemi a opět se podílí na rozkladu organických látek. Ve třetí fázi kompostování, obecně je to 6 – 12 měsíců od založení kompostu, má zralý kompost homogenní strukturu a voní po lesní půdě.
Doporučený poměr uhlíku a dusíku pro materiál dávaný do kompostu je 30:1. Zase – není potřeba to měřit. Můžeme to ovlivnit přidáváním organických látek uvedených v tabulce. Materiál zelený, čerstvý, šťavnatý obsahuje obvykle hodně dusíku, materiál hnědý, starší, dřevnatý je bohatý na uhlík. Obecným pravidlem kompostování je přidávat 2-3 díly hnědého materiálu na 1 díl zeleného materiálu.
Pokud má kompost typický sulfanový zápach (jako zkažená vejce), znamená to, že v něm převládá materiál s nadměrným obsahem uhlíku. V tomto případě přidáme posekanou trávu nebo listí. Vysoký obsah dusíku zase signalizuje zápach po amoniaku (jako žumpa), do kompostu tedy přimícháme dřevěné třísky, kůru nebo piliny.
Většinou se uvádí, že při kompostování je důležité pravidelné míchání kompostu z důvodu rovnoměrného přístupu kyslíku, přibližně jednou až čtyřikrát do měsíce. Není to ale pravda. Pokud materiál dobře namícháte při ukládaní do kompostu, přehazovat kompost nemusíte vůbec. Kompostovaní však trvá o něco déle. Doba potřebná k přeměně odpadu v plnohodnotný kompost záleží na mnoha faktorech, jako je teplota, složení kompostu, postup při kompostování atd. Proces kompostování lze urychlit použitím kompostérů (zkrácení doby kompostování až o polovinu). Pro kompostování nepotřebujete nutně zahradu nebo pozemek. Je možné kompostovat i doma v bytě pomocí malých domácích kompostérů.
