Zimní zamyšlení nad přírodní zahradou
Zima je pro zahradu obdobím klidu. Dnešní doba se však do téhle poklidné a přirozeně plynoucí melodie zamíchala s razancí sobě vlastní. A tak kolem sebe vidíme stále více reklam na aktivní stáří, nabízejících šplhání po horách, jízdu na kole... Neměli bychom však někdy také přijmout přirozenost přírodního vzoru a podporovat seniory k tomu, aby se sklonili k vnoučatům a místo počítačových her je naučili zklidnění? Kdo jiný má čas jim přiblížit podivuhodné zázraky a dobrodružství objevování přírody? Naučit je, že právě v přírodní zaradě mohou najít uvolnění a co je pro ně důležité, také inspiraci. A taky je naučit si vážit plodin, které si sami mohou vypěstovat nebo které pro ně vypěstoval někdo jiný. Třeba hruštiček staré odrůdy, kterou pro ně kdysi s láskou zasadil pradědeček. Vždyť právě v tom mohou najít svobodu a nezávislost, kterou podvědomě hledají. Pokud zažijí radost spolutvoření, nikdo jim ten pocit už nikdy nevezme. A třeba i sami přijdou na to, že ta stará jablíčka s libozvučnými názvy „jadernička“ nebo „panenské“ jim chutnají lépe, než nablýskaná „obrjablka“ ze supermarketu.
Možná pochopí i to, proč v přírodě většinou nenajdeme pravé úhly. To jen člověk se v poslední době snaží všechno nalinkovat, aby co nejvíce zkrátil vzdálenosti mezi body…i záhonky na svých zahradách linkujeme do poctivých obdélníků a pro urychlení sklizně dodáváme chemikálie podle zaběhaného vzoru socialistické velkovýroby. Nebo ne? Nemohli bychom si i tady dopřát zklidnění? Pro rostliny je přirozenější pozvolný přísun živin v podobě kompostu a cestička se může klidně klikatě vinout…a objímat záhonek třeba ve tvaru květiny nebo lístku. A tak jako v přírodě zde mohou růst rostliny pospolitě, květiny, zeleniny, medonosné, kořeninové, léčivé i ovocné. Možná právě teď v zimě je čas si zavzpomínat na barevnou zahrádku našich babiček a popřemýšlet, zda by si i naše zahrádka nezasloužila ozvláštnit nějakým přírodním koutem. Pokud jste měli to štěstí se v dětství přitulit k babiččině sukni a svoji malou ručičku vložit do velké mozolnaté ruky dědečkovy, možná jste měli i možnost procítit jejich lásku k půdě, jejich sounáležitost s přírodou. Máte-li vnoučata, předejte jim, prosím, ten vzácný dar, aby nezapadl v balastu „moderních vymožeností“. Možná jste to nezažili, ale třeba jste to vytušili prostřednictvím četby nebo jste k tomu došli sami. Nestyďte se za to.
Příčí se vám používání rychlých chemických řešení v podobě postřiků a hnojiv? Je vám líto přírody zjizvené kvůli těžbě rašeliny? Snažíte se poskytnout ve své zahradě místo k životu i rozmanitým volně žijícím živočichům a rostlinám?... Sklízíte za to od svého okolí nedůvěru a pomluvy, že vaše zahrada působí zanedbaně? Pak se rozhodně nedejte. Nepatříte mezi černé ovce, ale naopak. V České republice zdobí stovky zahrad plakety s nápisem Přírodní zahrada, který naznačuje, že zahrada, možná na první pohled trochu zanedbaná, je ve skutečnosti svým majitelem ošetřována v souladu s přírodou.
Pokud chcete svoji zahradu přizpůsobit přírodním vzorům, je zrovna teď ideální doba na to, abyste si naplánovali, co všechno by se dalo vylepšit či změnit. V zimě nám totiž námraza nebo sníh nejlépe prozradí, kde jsou v naší zahradě přirozeně teplejší místa, případně mrazové „kotlinky“, kde se studený vzduch drží déle. Podle toho pak můžeme upravit i náš plán výsadby a vybrat pro každou rostlinu to nejlepší místo. Děti vás na zahradu určitě rády doprovodí. Na místě, které potřebuje více vláhy s nimi můžete postavit sněhuláka nebo třeba eskymácké iglů…ze stop na sněhu pak si můžete číst jako v detektivce, kdože tu vaši zahradu navštěvuje, když tu nejste. A pak pro ty vítané živáčky můžete spolu s dětmi třeba nazdobit vánoční stromeček nebo připravit pamlsky do krmítka. A tiše a v klidu pozorovat, jak jim chutná. Stačí tak málo… Přeji šťastné naplnění roku a do toho nového hodně radosti z vnoučat i zdravé zahrady.
Helena Vlašínová
