Mulčování
V přírodě se s odkrytou půdou setkáme jen vzácně, buď je pokrytá rostlinami nebo suchým listím. Odkrytá půda je mnohem zranitelnější. Mulčování (nastýlání) nám ušetří okopávání i zalévání. Většinou se nastýlá organickou hmotou: vrstvičkou posekané trávy, sena, slámy, kůry, listím ze zdravých stromů, hrubým kompostem, apod. Mulč chrání půdu před vysycháním, je to potrava pro žížaly a další půdní organizmy, uvolňují se z něj pozvolna živiny. Půda pod mulčem zůstává kyprá a vlhká, jsou potlačeny plevelné rostliny.
Jahody je dobré zamulčovat chvojím nebo drcenou, nejlépe zkompostovanou, kůrou z neošetřených stromů. Obojí okyseluje, což mají jahody rády.
U stromků je možné také dát na půdu napřed vlhký karton, rozprostřít ho tak, aby se mezery cca 20cm překrývaly do šířky koruny stromku a přes karton navrstvit cca 5cm hrubého kompostu nebo jiného živného materiálu, na to přidat vrstvičku sena nebo slámy, která zabrání unikání živin do vzduchu a chrání vlhkost. Kolem kmínku je třeba dát kameny (stačí kolem 5cm), aby kmínek nezahníval, nebo aby nedošlo k okusu.
Nastýlka však láká plže nebo hlodavce. Proto po delší době deštivého počasí kontrolujeme, zda se v mulči neusídlili plži. Pokud ano, odstraníme jej a nahradíme novým, suchým, třeba senem, které přejedeme sekačkou. Takový ostrý materiál plže lákat nebude, navíc po dešti rychle uschne. Máte-li problémy s plzáky, je lepší půdu nenastýlat na zimu a nechat ji zmrznout na holo. Vysoká vrstva mulče kolem stromů může lákat hlodavce, nedávejte ji proto příliš vysokou vrstvu.
Na jaře je třeba mulč buď mělce zapravít do země (chceme-li sázet něco většího) nebo shrabat a zkompostovat (chceme-li sít třeba mrkev, která potřebuje půdu připravit). Nechat mulč na jaře po oteplení na záhonech nebo kolem stromů není dobré, oddálilo by to prohřátí půdy. Až je půda dostatečně prohřátá, nastýlka se obnoví.
