Proč (ne) Temelín?
Když jsem od poloviny osmdesátých let přemýšlel a mluvíval o globálním oteplování, zdůrazňoval jsem, že fosilní paliva je nutné přestat používat. Speciálně pokud jde o elektřinu, jakkoliv ta je z hlediska emisí fosilního uhlíku podružná: dokud ji nebude možné všechnu získávat z existujících přírodních toků energie, je nutné mít nějaké jiné nefosilní alternativy, to jest jaderné. Přes všechna nebezpečí a problematické odpady jsou jaderné technologie méně škodlivé než mobilizování fosilního uhlíku do přírodního koloběhu. Jaderné odpady jsou nepříjemný odkaz potomkům, ale technicky zvládnutelný, na rozdíl od změny klimatu, která přinese rozvrat lidských i přírodních společenství (většina z nás se jej dožije).
Ještě koncem osmdesátých let si toho asi čeští pánové a dámy z jaderného světa nebyli vědomi, všimli si toho až někdy během let devadesátých.
Když na stinné stránky jaderných technik začala poukazovat česká občanská sdružení, tvrdil jsem, že mají mylný cíl: jde přece daleko víc o to, potlačit užívání uhlí.
Dnes si to už nemyslím. Jaderná elektrárna, která je v provozu, sice škodí mnohem méně než uhelná, to ale není případ elektrárny, která se teprve staví.
Největší škodlivost výstavby nové elektrárny není v tom, že tak chystá nové ohrožení. Výstavba vadí tím, že orientuje pozornost všech zcela nesprávným směrem. Je pokračováním budovatelského nadšení typického pro doby modernismu. Je symptomem víry v pokrok, který vyžaduje růst. Chceme se přece mít lépe, to znamená, že budeme potřebovat mnohem více elektřiny a musíme si ji tedy pro budoucnost dostatek zajistit. Ono vůbec světlá budoucnost, to je prostě elektřina, jakoby ani o jiné toky energie nešlo -- ostatně v technické novořeči se často setkáváme se ztotožněním elektřiny (či přesně „práce střídavého sinusového proudu“) s energií jako takovou.
Takové ztotožnění je zcela chybné fyzikálně (energie je veličina charakterizující nějaký stav, elektrická práce je spojena s procesem), hlavně však maskuje velmi podstatnou skutečnost, že v tocích energie, které pro svou potřebu používáme, tvoří elektřina pouhou desetinu a je tedy v prvním přiblížení téměř zanedbatelná! Pravda, pro její zajištění pálíme ne desetinu, ale celou pětinu fosilních paliv, to už tak zanedbatelné není.
Místo důrazu na stavbu elektrárny měl celá devadesátá léta mohutnět důraz na omezení nezřízeného plýtvání, mimo jiné i elektřinou. Opak byl skutečností: jako vládní „ekologický“ program se odehrávala podpora nejnehoráznějšího plýtvání vůbec, totiž elektrického vytápění.
Stavba temelínské elektrárny tak vedla k identifikací národa s naprosto anachronickou cestou vývoje. To je ta největší škoda, kterou přinesla, sto miliard korun je proti tomu drobnost.
V sousedním Rakousku kdysi po referendu o spuštění hotové jaderné elektrárny drobnost podobného řádu obětovali. Tehdy to vypadalo jako nedozírná ztráta, dnes víme, že to byla úspěšná investice.
I když tehdy hlasování dopadlo téměř napůl (odpůrci spuštění elektrárny zvítězili jen o chlup) dnes se s nejadernou cestou identifikují téměř všichni Rakušané. Díky tomu se na svět dívají úplně jinak než my. Snaží se neplýtvat. A tu elektřinu a hlavně teplo, které dosud potřebují, se snaží získávat ze zdrojů přírodě přátelských. Sice dosud neplatí, že každý nový dům má celého půl roku všechnu teplou vodu ze slunce, ale každý druhý už ano! V dobách, kdy impuls odmítnutí jaderné elektrárny silně působil, trvale rostl podíl domácností, které byly vytápěny dřívím. Až během devadesátých let mírně klesal, z více než jedné pětiny klesl na jednu šestinu -- Rakušané jsou stále bohatší a reálné ceny fosilních paliv nerostou. I tak je podíl dřeva mezi palivy aspoň dvacetkrát větší než u nás, při obdobném podílu zalesněné plochy a hůře přístupných lesích. Je navíc reálná šance, že se trend brzy zase obrátí, díky boomu plně automatických kamen a kotlů na pelety z pilin.
Jak jsou takové ohromné rozdíly možné? Jedno vysvětlení souvisí s další ztrátou z výstavby jaderné elektrárny. Ona totiž nejen poutá nezaslouženou pozornost, ale i váže spoustu velmi schopných lidí. Kdyby své schopnosti a vynikající kvalifikaci věnovali mnohem důležitějším věcem, mohla být naše vlast po deseti letech svobody o dost jiná. Už mohlo být běžné stavět domy s pětinovou ba i desetinovou potřebou vytápění, mnohé panelové domy se mohly proměnit v luxusní obydlí, kde se topit téměř nemusí, většině lidí na venkově by mohly být rostoucí ceny zemního plynu lhostejné, protože by topili dřívím a vařili na bioplynu. Emise oxidu uhličitého mohly začít trvale klesat, nejen na čas poklesnout díky propadu zaostalého průmyslu. Ony jsou totiž i přes onen propad pořád evropsky rekordní.
Jak na to, to si lze přečíst, hlavně když člověk čte nejen česky, ale běžně i anglicky a německy. To jaderní experti obvykle umějí... Je jich opravdu hrozná škoda. Chytrých, pracovitých a kreativních lidí totiž není nikdy dost, a může jich být i kritický nedostatek. Tak je tomu u nás ve všech oborech, které se týkají efektivního zacházení s toky energie, a bohužel nejen u nás.
Kdybychom stáli před rozhodnutím, zda stavět novou jadernou elektrárnu nebo ne, bylo by to snadné: ta stejná investice do moudrého hospodaření by uspořila několikrát více elektřiny, než by nová elektrárna vyrobila. Ve skutečnosti by ale i pouhé nespuštění elektrárny u Temelína, pokud by se k němu po důkladné diskusi v referendu národ rozhodl, mohlo být moudré: kdyby otevřelo lidem oči a duše. Já vím, ono by to asi tak nedopadlo, provoz hotové jaderné elektrárny, povede-li k uzavření elektráren uhelných, je docela rozumný. Podstatné není samotné spuštění, ale diskuse o něm a o tocích energie vůbec. Je otázka, kdy k ní v Česku dojde.
Čeští fyzikové dnes asi většinou nevidí perspektivu v budování dalších jaderných provozů (urychlovačové štěpení asi vyvíjet nebudou), jen někteří američtí jsou nově omámení např. myšlenkou kolonizace Marsu. Nemusí být frustrovaní, když se k takovému dobrodružství nedostanou. Mohou se s využitím vší své erudice začít rozhlížet kolem sebe, jak docílit vyššího komfortu na Zemi se čtvrtinovou nebo desetinovou potřebou práce, tepla či surovin. Pár takových už na světě je, ale mělo by jich být tisíckrát víc. Jinak jsou šance lidstva na slušné jedenadvacáté století nevelké.
Jan Hollan, 30. ledna 2001
PS.
Pár impulsů k činnostem, o které opravdu jde, lze najít i na stránkách autora, http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/e_papers/, ohledně změny klimatu pak viz http://amper.ped.muni.cz/gw