Ekologický institut Veronica používá soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i k anonymnímu monitorování návštěvnosti našich webových stránek. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ souhlasíte s využívaním cookies pro účely sledování návštěvnosti. Více informací o ochraně osobních údajů.
Nejvhodnějším obdobím pro vyvěšování budek je jednoznačně
podzim. Budky stihnou do jara takzvaně „opršet" a alespoň
částečně splynout s okolím. Navíc druhy u nás zimující
(např. sýkory či šoupálci) si vyhlížejí svou hnízdní dutinu
už od podzimu a budky vyvěšené na jaře mohou ignorovat.
Vyvěšování v období předjaří a časného jara je vhodné
zejména pro druhy, které se vracejí ze zimovišť. Pozdějším
vyvěšením těmto druhům zajistíme, že na ně nějaká volná
dutina zbude. Budky pro některé druhy se dokonce vyvěšují až v
době, kdy se tento druh na lokalitě už ozývá (např.
krutihlavi).
Budky má smysl vyvěšovat pouze v biotopech, kde chybí dostatek vhodných přirozených dutin, tj. v místech, kde jsou v převaze mladé a zdravé stromy. Takovými biotopy jsou např. kulturní hospodářské lesy, zahrady, parky, intenzivně obhospodařované sady, mladá stromořadí. Tam, kde je nabídka přirozených dutin dostačující, sice vyvěšením budek ptákům neuškodíme, ale ani moc nepomůžeme.
V lesích vyvěšujeme budky nejčastěji v liniích podél průseků, světlin či méně frekventovaných cest. Má to dvě výhody. Jednak budky lépe najdeme při jejich pozdějších kontrolách, jednak ptáci budky na takových místech osídlují raději než budky umístěné v hustém zapojeném porostu. Na okraji světlin a pasek je i pro ptáky o něco příhodnější mikroklima - menší vlhkost, lepší provětrávání, více světla a tepla.
Hustota vyvěšování budek se musí řídit především úživností biotopu. Např. v zahradách a sadech či smíšených lesích může být trochu vyšší než ve stejnověkých nesmíšených kulturních lesích. Pokud je hustota budek vyšší než kapacita prostředí, ptáci některé budky neobsadí. Zcela zbytečné je vyvěšování několika budek stejného typu na jeden strom, takové budky mohou obsadit pouze polokoloniálně hnízdící druhy, jako např. špaček obecný, vrabec polní nebo vrabec domácí. Budky je tedy potřeba vyvěsit alespoň 15-20 m od sebe, nebo ještě raději na opačných koncích zahrady. Hustá nabídka budek má smysl pouze v případě, že se pokoušíme některý cílový druh do budky přilákat, ať už za účelem zvýšení jeho početnosti či za účelem výzkumu.
Každý ptačí druh sice více či méně preferuje určitou výšku dutiny nad zemí, v praxi však ale osídlí i budky umístěné v jiných výškách. Nejčastěji používanou výškou pro drobné pěvce jsou cca 2-3 m (1-5 m). V místech, kde je velký pohyb lidí a hrozí vyrušování ptáků, dáváme budky spíše výš. Naopak budky, které chceme častěji kontrolovat, umísťujeme raději do výšky cca 2 m. Budky pro větší druhy ptáků (dravce, sovy, holuby, kavky) umísťujeme do výšky min. 6-8 m. Druhy jako např. úhelníček či dudek zase preferují dutiny nízko při zemi.
Není příliš důležitá, je ji však potřeba volit tak, aby otvor nebyl orientován ve směru převládajících srážek. V našich podmínkách je tedy asi nejvýhodnější směr jižní nebo východní (popř. jihovýchodní). Zejména v hustějších porostech je důležitější než světové strany orientace ke světlinám, průsekům apod. V zahradách aotevřených terénech na svazích je důležitá orintace směrem po svahu.
Při umísťování v terénu nesmíme zapomínat na bezpečnost hnízdících ptáků, jejich snůšek a mláďat. Budky nikdy nevyvěšujeme na místa, kde dochází k aplikaci pesticidů, nebo jiných jedů, které mohou proniknout do potravních řetězců a ptáky ohrozit. Budky se také pokusíme zamaskovat, či vyvěsit na nenápadné místo, pokud možno stranou frekventovaných cest. V místech s vyšším výskytem predátorů, např. na okrajích měst, musíme budku řádně zabezpečit před jejich útokem.
Zavěšení budky je možné mnoha způsoby - pomocí latě, drátu, háčku či přímým přibitím ke kmeni stromu. Při volbě způsobu musíme mít především na paměti bezpečnost a trvanlivost zavěšení. Je také potřeba vyřešit problém zarůstání hřebíků do stromu. V našich podmínkách se asi nejlépe osvědčilo používání závěsné lišty nebo drátu.
Dřevěná lišta: Nejznámější a nejčastěji používaný způsob. Lišta by měla být zhotovena z tvrdého (nejlépe dubového nebo bukového) dřeva, čímž si pojistíme její životnost. Doporučovaná šířka lišty je 4-6 cm a tloušťka min. 2 cm. Používáme-li měkčí dřevo, je potřeba volit šířku větší. Délka závisí na rozměrech budky a místu, kam budeme budky vyvěšovat (obvykle 40-70 cm). Lišta může být k budce připevněna buďto vertikálně (pro připevnění budky na kmen), nebo horizontálně (pro připevnění do rozsochy větví). Před vyvěšováním si do lišty předvrtáme otvory pro hřebíky, aby se při přitloukání nerozštípla. Abychom dali budce mírný sklon dopředu, můžeme vložit mezi budku a horní část lišty malý klínek (omezíme tím zatékání vody vletovým otvorem do budky).
Plechový závěs: Místo dřevěné lišty můžeme také použít pruh silnějšího nerezového plechu (šířka 2-3 cm, délka 40-50 cm). Do plechu předvrtáme nebo prorazíme otvory pro hřebíky a poté ho připevníme k zadní stěně budky podobně jako dřevěnou lištu. Výhodou tohoto závěsu je jeho tvárnost - dobře přisedne ke každému podkladu, při zavěšení můžeme určit optimální předklonění budky apod. Větší budky, např. pro dravce a sovy, se často připevňují ke kmeni pomocí 2-3 proužků plechu. Podobně můžeme využít i silnější drát.
Zavěšení na drát: Použijeme pevný a silný drát z nerezového materiálu, který k budce připevníme tak, aby visela rovně či mírně předkloněna. Tímto způsobem můžeme budku volně zavěsit na větev nebo za háček ke kmeni stromu. Ptákům nevadí, když se budka ve větru trochu pohybuje, v žádném případě však nesmí narážet na větve nebo kmen (mohlo by dojít k rozbití snůšky). Přesto se pokusíme budku připevnit tak, aby pohyb byl co možná nejmenší, tj. drát by měl být k budce připevněn ve dvou bodech, pokud možno by měl být dvojitý, optimálně dlouhý atd. Budky zavěšené pomocí drátu jsou mnohem mobilnější než budky napevno přibité - můžeme je snadněji sundat, přemístit apod.
Zavěšení na háček: Budku můžeme jednoduše také zavěsit tak, že na kmen stromu připevníme háček a na zadní stěnu budky malé očko. Vždy je však potřeba zvážit stabilitu budky a pevnost zavěšení. Můžeme také kombinovat použití háčku a drátu. Tento způsob má tu výhodu, že budky můžeme volně sundávat např. pomocí dlouhé tyče, aniž bychom museli na strom lézt. Háčky jsou jednoznačně nejvhodnějším způsobem při zavěšování budek na zdi staveb, např. pro rorýse, poštolky, rehky aj.
Další způsoby: Použití dalších způsobů, jako např. provázku, přímého přibíjení budky ke stromu aj., je až na výjimky (např. budky pro šoupálky) naprosto nevhodné. Podobně nevhodný způsob je I zavěšování budek za prodlouženou zadní stěnu, používaný např. poměrně často i v některých západoevropských státech (takového budky jsou občas nabízeny i v českých hobby marketech) - nejenže takovéto připevnění není příliš trvanlivé, budka většinou nepřisedne k podkladu tak pevně a může docházet i k zatékání vody do budky.
Čeští i jiní kutilové už vymysleli mnoho způsobů. Nejjednodušší způsob je když pod hřebíky, kterými připevňujeme lištu ke stromu, dáme plechové podložky, aby se při zarůstání vytahovaly a nedošlo k odtržení budky. Ještě lépe se pro tento účel osvědčily uzávěry pivních (i jiných) lahví; trvá totiž 2-3 roky, než hlavička hřebíku přitiskne prohnuté dno víčka k lati, přičemž dostatečně pevně drží lištu nebo háček přibitý ke kmeni. Nebo alespoň hřebíky nezatloukáme až po hlavičku, ale necháme je cca 0,5 - 1 cm povytažené.
ZASADIL P. [ed.], 2001: Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků. Metodická příručka č. 20. ČSOP Praha.