Kalendář přírodního zahradníka - květen
V květnu je důležitým milníkem období kolem ledových mužů. S výsadbou choulostivějších zelenin, jako jsou rajčata, papriky, okurky, cukety a tykve, počkáme až po něm. Také fazole jsou citlivé na mráz a potřebují ke klíčení prohřátou půdu.
K mulčování můžeme hojně využívat i plané rostliny, pokud jsme je všechny nesnědli. V této době se jim obzvláště daří a tak je musíme trochu hlídat, aby zeleninu nepřerostly, ale nepřeháníme to s pletím, dokud nekvetou, chrání totiž půdu před výparem a jejich přítomnost je pro vzrostlejší zeleninu přínosná. Pozor je třeba dát jen u vzcházející zeleniny, tam je lépe několikrát prokypřit půdu hned jak zeleninu rozeznáme, tím ji snadno konkurence planých rostlinek zbavíme.
FOTO 1: Bylinky, které někdo může považovat za plevel, lze využít jako ozdobu drobného občerstvení.
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat nově vysazeným stromům; pokud nějaký neraší, ale jeho větvičky nejsou ještě suché, můžeme podniknout „záchrannou akci“. Vyjmeme ho opatrně ze země a zkrátíme mu kořeny až do zdravého dřeva. Pak ho v chladné místnosti namočíme na několik dní do kbelíku s vodou, a pokud pak přece jen vyraší, znovu ho zasadíme.
Pro rozkvetlé ovocné stromy představují nebezpečí pozdní jarní mrazíky, které poškozují květy, někdy i pupeny a mladé plody. Určitou ochranou proti takovýmto prudkým výkyvům počasí bylo dříve vykuřování, pomůže však i postříkání vodní mlhou. I když voda na větvičkách zmrzne, nedojde k poškození rostliny, protože při mrznutí vody se uvolňuje teplo.
Doba květu je nejlepší pro řez peckovin, protože v té době se nejlépe hojí řezné rány. Hlavním cílem řezu je udržení vzdušné koruny jako prevence proti rozšíření houbových chorob.
Zalévání raději nepřeháníme. Tak si naše rostliny vytvoří hluboké kořeny a najdou si vláhu v hlubších vrstvách půdy. Pokud nemáme půdu zamulčovanou, je lepší „zalévat“ motykou, tedy kypřit povrch půdy tak, aby nevznikl škraloup. Pokud půdu chrání mulč, zůstane vlhká a kyprá. Zvláště pro jahody je nastýlka dřevitou vlnou nebo kvalitní slámou zároveň dobrou ochranou proti zahnívání plodů. Jahody můžeme nastýlat i chvojím, kterým jsme je měly zakryté přes zimu. Jehličí, které postupně z větviček opadá, chrání půdu a při pozvolném rozkladu ji také okyseluje, což mají jahody rády. Při velmi suchém počasí samozřejmě vydatně zalijeme. Jen pozor na rajčata a okurky, ty zásadně nezaléváme na list, mokré listy jsou totiž rejdištěm pro plísně. Jahody zase nezaléváme na květy a ani plodům přílišná vlhkost nesvědčí.
FOTO 2: kvetoucí jahodníky
Sklízíme první plody raných odrůd zimolezu kamčatského. Ze zářivých květů pampelišky na počátku měsíce připravujeme med. Do poloviny května můžeme také sbírat kopřivy, pak už jen jejich obrážející boční výhonky. Později můžeme na špenát i do salátu využít lebedu zahradní. Než nám naroste karotka, petržel a pastinák, lze je v polévce nahradit kořeny lopuchu. O listové zeleniny teď není nouze a začínáme využívat v kuchyni i aromatické rostliny, jako je kerblík, meduňka, máta, kopr, estragon, libeček, tymián a šalvěj. Delikatesou je chřest, sklízíme jednotlivé „fazochy“, hned jak se jejich vrcholek objeví nad zemí. Zelený chřest je velmi zdravý, pokud však chceme i vybělený, zakryjeme polovinu země tmavou fólií a její okraj zatížíme třeba prkýnkem. Na způsob chřestu si můžeme připravit i mladé konečky výhonků chmele. Využít lze i jinak invazní mladou křídlatku. Na koláče je možné upotřebit také rebarboru, která v květnu ještě obsahuje snesitelné množství kyseliny šťavelové.
FOTO 3: semenáček tykve
