Ekologický institut Veronica používá soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i k anonymnímu monitorování návštěvnosti našich webových stránek. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ souhlasíte s využívaním cookies pro účely sledování návštěvnosti. Více informací o ochraně osobních údajů.
Dříve bylo praní dřinou, dnes je celkem snadné. Praní usnadnily pračky a prací prostředky, vlastně chemikálie. Ty se po práci dostanou do odpadních vod, na čističky a zčásti i do řek. Další prací chemikálie se uvolňují při sušení do ovzduší (a do plic, případně i dál do těla), při nošení oblečení se dostanou na kůži. Nejsou žádné stoprocentně ekologické prostředky, jen některé mohou být šetrnější než jiné. Proto je důležité dobře vybírat prací pomocníky a prát s rozmyslem.
Cílem praní je, aby se špína dostala z textilu do vody a zůstala tam. Dobrou polovinu pracího účinku zajistí teplá voda a točení prádla v pračce. Prací prostředky tomu jen víc nebo méně pomohou. Někdy jsou ty nejprostší a nejlevnější dost účinné a snadno dostupné. Jde zejména o prací sodu (krystalickou nebo práškovou), ocet (nejlépe 10%, nebarvený a neochucený) a mýdlo. Prací soda změkčuje vodu, odmašťuje a usnadňuje přechod špíny z prádla do vody. Je ale dráždivá (neplést s jedlou sodou!), nesmí se dostat do očí ani zůstat v prádle. Nejlépe se odstraní vymácháním prádla v octové vodě, která zároveň ustaluje barvy (vzpomeňte na máchání čerstvě obatikovaných triček právě v octu). Tyto výrobky nemají ekoznačky, jsou velmi levné a dostupné. Litr octa stojí cca 10–15 Kč, kilo sody cca 30 Kč. Na 25 litrů vody stačí cca 2 polévkové lžíce sody a do vody na máchání cca 0,2–0,25 l (dvě deci až čtvrt litru) octa. Je potřeba to vyzkoušet podle tvrdosti vody a druhu prádla.
Dobrou volbou jsou prací prostředky s certifikátem dokládajícím ekologickou šetrnost. Ten by měla garantovat nezávislá instituce, protože výrobci o svých produktech tvrdí jen to nejlepší. Certifikát musí obdržet každý výrobek zvlášť, nikoli například produktová řada. Nejčastější způsob prokázání parametrů ekologicky šetrného výrobku je pomocí ekoznačení, nejlepší způsob nezávislé certifikace. Mezi ekoznačkami hledáme kategorie pro prací prostředky, které mohou být sypké, tekuté nebo gelové. Kritéria ekoznaček pro prací prostředky hodnotí například ekotoxicitu pro vodní organizmy, rozložitelnost, jednotlivé složky receptury, druh a recyklovatelnost obalů nebo i přítomnost mikroplastů.
Ekoznačky pro prací prostředky byly jedny z prvních, které se u spotřebních výrobků začaly používat. Českou ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek mívalo několik výrobků. Aktuálně (2022) ji nemá žádný, musíme se podívat po zahraničních ekoznačkách a zahraničních výrobcích. Dobrá volba je nákup s německou ekoznačkou „Modrý anděl“, kterou mají i prostředky prodávané v ČR. Ekoznačku Evropské unie „Květina“ má asi 70 výrobků na praní, jsou tam i ze střední Evropy. Prestižní a velmi rozšířená je skandinávská ekoznačka „Severská labuť“, některé výrobky se dají sehnat i u nás. Zajímavou novinkou pro někoho může být soukromá ekologická certifikace NCP. V oblasti praní má certifikát přes 30 výrobků včetně těch, které se prodávají v ČR.
Zleva: ekoznačka německá, skandinávská, Evropské unie a certifikace NCP.
Ekoznačky neberou ohled na dopravní vzdálenost výrobku ke spotřebiteli. Je proto nutné zohlednit i místo výroby a dát přednost těm blízkým, protože jinak se "šetrnost" dost stírá. Příkladem mohou být prací prostředky z mýdlových ořechů: jde o extrakt ze slupek stromu, nicméně se dováží z Indie.
Běžný prací prostředek obsahuje řadu chemických látek. Některé z nich nemají na praní žádný vliv. Příkladem mohou být tzv. plnidla, která zajišťují dobrou sypkost prášku. Tyto chemické vycpávky jen zvětšují náklady na dopravu (vyšší váha), obaly (více prášku vyžaduje více obalů) a skončí na čističce odpadních vod. Koncentrované či jindy zvané kompaktní prací prostředky plnidla neobsahují a obvykle je jejich dávkování nižší. Koncentrované prostředky vyžadují přesné dávkování, protože prášek nepotřebný pro praní stejně skončí na čistírně a navíc ho zaplatíte. Koncentrát může být tekutý, gelový, i sypký, tedy v podobě běžného prášku.
Velmi vděčným ekologickým prostředkem užívaným hlavně pro ruční praní je mýdlo. Vyrábí se zmýdelňováním tuků živočišného i rostlinného původu působením louhu (hydroxid sodný či draselný) nebo slabších zásaditých látek (soda, uhličitan draselný) při teplotách 80-100 °C. Mýdlo se ve vodním prostředí velmi rychle a úplně biologicky rozkládá na látky v přírodě běžné. Optimální je mýdlo přírodní, nebarvené, neparfémované a bez konzervačních prostředků. Je dobré se vyhnout mýdlům z palmového tuku a dalších exotických surovin. Žlučové mýdlo obsahuje přídavek kravské žluči a účinně odstraňuje skvrny. Používá se ale jen v malém množství přímo na skvrny.
Za ekologické bělidlo se považuje perkarbonát sodný. Běžně se prodává se v chemických potřebách i v některých drogériích, cena je orientačně 50 Kč za 1 kg bělidla. Bohužel čeští a moravští výrobci pracích a úklidových prostředků toto bělidlo také „vyrábí", resp. jen přeprodávají za třikrát vyšší cenu! Nazývají ho třeba „bělidlo na bázi kyslíku“, „Puer“ či „Permon B – Percarbonát“. Ale je to jen čistý perkarbonát, který nakoupí ve velkém balení a přebalí do svých nádob. Totéž se děje s prací sodou, kdy stejná látka (dekahydrát uhličitanu sodného) stojí v běžném prodeji kolem 30 Kč/kg a u obchodníka s ekoprostředky ke stovce. Obáváme se, že jejich obrovské marže jen vytváří negativní obraz, že ekologické výrobky musí být drahé. Zde je vidět, že i ekologicky šetrný výrobek neznamená, že je zcela bezpečný. Zmíněný perkarbonát sodný nese povinně varovné značky „dráždivý“, „oxidující“ a „žíravina“.
Především je nutno vyjít ze zásady, že pereme jen skutečně špinavé věci a automatickou pračku spouštíme, až máme plný buben prádla. Nejmodernější pračky umějí samy poznat, kolik je v nich prádla, a podle toho perou a dávkují vodu,. Mnohdy stačí prádlo vyvětrat či vyslunit a není nutno je tak často prát.
Praní na 30 °C s běžným práškem odstraní až 99 % bakterií a ušetří přibližně 50 % energie oproti praní při vyšší teplotě. Praní na 30 °C je navíc šetrnější k pračce, která vám vydrží delší dobu. Prádlo nebude čistší, jen proto, že bylo vypráno v teplejší vodě. Vyváření na 90 °C má smysl jen u prádla nemocných nebo kojenců, při běžném praní znamená pouze plýtvání energií a penězi. Prací účinnost současných moderních pracích prostředků je přitom optimalizována na nízké teploty. Používejte krátký prací cyklus: Předpírka je nutná pouze ve výjimečných případech, například když je prádlo velmi špinavé. Špinavé prádlo nechte raději předem namočit ve studené vodě ve vaně či kbelíku.
Domácnost při čtyřech praních za týden při nižší teplotě může ročně ušetřit 600 korun!
Správné dávkování šetří na všech frontách: ušetří finance, šetří životní prostředí, méně se zanáší pračka a na prádle nezůstanou bílé mapy. Dávkování prostředku závisí především na tvrdosti vody. Tuto informaci vám sdělí příslušný vodárenský podnik. Na Brněnsku přibližně platí, že voda z Březovského vodovodu (v Brně, na Kuřimsku, Rosicku a Tišnovsku), mají vodu tvrdou až velmi tvrdou. Oproti tomu voda z Vírské nádrže (zásobuje Tišnov a obce proti proudu Svratky) je měkká.
Obecně platí, že při měkké vodě a prádle znečištěném jen prachem a potem stačí výrazně menší dávky pracího prostředku.
Na pracích prostředcích je uvedeno dávkování pro jednotlivé tvrdosti, podle tabulky si vyberte správný údaj. Prací prostředek nedávkujte odhadem, použijte odměrku, například kelímek (150–200 ml) nebo odměrku od výrobce.
Prášek navíc prádlo lépe nevypere, naopak může způsobit jeho zašednutí nebo vytvoří mapy.
Pokud dáte prášek přímo do bubnu pračky, můžete snížit dávku až o třetinu. Prášek je možné vložit do bubnu v jemném kapesníku či řidší tkanině. Silněji zašpiněné prádlo je lepší předem namočit (hodí se přidat i sodu na praní). Pak je možné použít na praní nižší dávku pracího prostředku. Případné skvrny se před praním vždy pokusíme odstranit použitím osvědčených receptů.
Dešťová voda je velmi měkká, prakticky bez minerálů. Nehodí se na pití, ale při praní funguje fantasticky. Velmi dobře poslouží i s tradičními pracími prostředky, třeba mýdlem.
Aviváže a optické zjasňovače jsou obtížně biologicky odbouratelné a na čistotu prádla nemají vliv. K měkkosti prádla pomůže nejlépe dešťová voda a také sušení na sluníčku či aspoň na čerstvém povětří. Účinku aviváže dosáhneme přidáním malého množství octa do přihrádky na aviváž. Pokud chceme prádlo opravdu voňavé bez dráždivých chemických přídavků, dáme do skříně voňavý sáček s levandulí či jinými bylinkami nebo ji provoníme přírodními květovými vodami (vonné výluhy na vodní bázi). Další možností je přidat pár kapek éterického oleje k pracímu prostředku.
Bez sušičky prádla se můžeme obejít. Když jí nemáte, ušetříte energii, peníze, prostor a životní prostředí. Navíc sušička zvyšuje vlhkost vzduchu v bytě, což je většinou velmi nežádoucí. Sušička hlučí a oblečení se rychleji opotřebovává a ztrácí barvu. Po sušení na sluníčku je prádlo krásně měkké a slunce zahubí mnoho mikrobů. Sušička je po chladničce a pračce spotřebičem s nejvyšší spotřebou energie a přitom nejlépe nahraditelná.
Typ: Tatínci i maminky vědí, že věšení a skládání prádla milují malé děti, je to pro ně skvělá aktivita: od podávání kolíčku až po nošení prádla. Přitom sluníčko (případné opakované kropení) krásně vybělí třeba i zašedlé a jinak zabarvené pleny a další dětské vybavení.
Většina prádla je barevná. Stačí je prát jen prostředkem na barevné prádlo. Prostředky na bílé prádlo jednak způsobují blednutí barevného prádla a jejich používáním zatěžujeme životní prostředí.
I další domácí čisticí prostředky používejte v co nejmenším množství. Čím méně chemických látek je ve vodě rozpuštěno, tím méně se jich musí odstraňovat. Což je ku prospěchu přírody i rodinného rozpočtu, protože za cena za čištění odpadních vod se jmenuje stočné.
A ještě jeden tip pro rodiče, kteří mají děti, co se rády rochní v blátě. Doporučujeme používat nepromokavé pogumované oblečení, které lze jednoduše mokrým hadříkem otřít a je zase čisté.
Ušetříte za opraváře i novou pračku. Pravidelně čistěte všechny filtry v pračce. Pračku je vhodné čas od času (pokud perete pravidelně, tak třeba 2× do roka) pročistit octem. Nalijeme asi dva hrnky octa (můžeme přímo do bubnu) a zvolíme program na 90 °C. Někdo k octu přidává i sodu. Je vhodné než začne máchání, přerušit praní a nechat pračku v tzv. v pohotovostním režimu a nevypouštět vodu (pokud pračka toto přerušení umožňuje). Takto nechte několik hodin, či klidně přes noc. Ocet bude působit delší dobu a velmi efektivně odstraňuje mastnotu i vodní kámen.
Výroba pračky je energeticky náročná. Kupujeme novou, až je stará definitivně „na odpis". Většina praček si vodu ohřívá sama, elektřinou. Některé mají ale dvojí přívod vody (teplé a studené) a je možné je připojit na teplou vodu z domácího zásobníku ohřívaného kotlem na biomasu nebo solárními kolektory. Velmi jednoduché vířivé pračky nepotřebují tlakovou vodu vůbec a horkou vodu je možné pro ně ohřát na kamnech a nalít z hrnce. Není to řešení pro každého, ale jde o velmi šetrnou variantu.
Při volbě nové pračky si vybírejte podle velikosti (množství prádla na praní) a energetické třídy. Od roku 2021 jsou ty nejúspornější značené jako A (už bez znamének +). Velikost pračky a množství náplně (4 nebo 8 kg prádla) hraje ve spotřebě větší roli než energetická třída! Rovněž je dobré ověřit možnost záručního servisu, oprav a dostupnost náhradních dílů.
Podpořeno Nadací Veronica prostřednictvím výtěžku sbírky Společně pro přírodu.