Ekologický institut Veronica používá soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i k anonymnímu monitorování návštěvnosti našich webových stránek. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ souhlasíte s využívaním cookies pro účely sledování návštěvnosti. Více informací o ochraně osobních údajů.
Zařízení místností, ve kterých trávíme v průměru 80–90 % dne, má velký vliv na naše fyzické i duševní zdraví. Výběrem vhodných materiálů můžeme vytvořit prostředí přátelské jak k nám, tak i k životnímu prostředí. Dobré prostředí může také snížit naši nemocnost.
Dlouhodobá trvanlivost vybavení našich interiérů pomáhá snižovat energetické, ale i finanční náklady vynaložené na konečnou likvidaci.
Když si kupujeme nábytek, dáváme přednost dřevu před plasty či kovy. Dřevo je krásný přírodní materiál a obnovitelná surovina. Těžba nerostných surovin často způsobuje více škod než kácení. Při nákupu dřevěného nábytku hledáme výrobky s logem FSC. Tento certifikát zaručuje, že dřevo pochází z lesů obhospodařovaných podle důsledných mezinárodních ekologických a sociálních pravidel. Dáváme přednost domácím dřevěným výrobkům. Čím blíže je země původu, tím lépe. S klesající přepravní vzdáleností se snižuje znečištění, které doprava způsobuje. Také tím podpoříme místní ekonomiku třeba na našem venkově.
Při nákupu nábytku dáme přednost domácím druhům dřevin (buk, borovice atp.) před stromy, které u nás nerostou (zejména tropickými). Určitě se vždy vyhýbáme koupi výrobků z tropických dřevin (týk, eukalyptus, mango, mahagon aj.) bez značky FSC. Často pocházejí z devastovaných či ilegálně těžených tropických lesů. Pozor na skrytě užívané tropické dřevo – zadní strany výrobků, dna zásuvek, přepážky mezi regály jsou někdy vyrobeny z tropického dřeva. Je třeba se ptát obsluhy či přímo vedení obchodu.
Pokud musí být nábytek vyroben z dřevotřísky, vybíráme tu s co nejnižším obsahem unikajících škodlivin, které mají negativní vliv nejen na životní prostředí, ale i na zdraví lidí. Hlavní škodlivinou v dřevotřísce je formaldehyd, a proto pokud možno hledáme nábytek bez formaldehydu nebo s jeho velmi nízkou koncentrací. Jde o látku pravděpodobně karcinogenní, vystavení malým dávkám vyvolává bolesti hlavy a záněty sliznice. Nakupujeme výrobky v „lepší“ emisní třídě formaldehydu (E1); garancí nízkého obsahu formaldehydu je nákup produktů se značkou EŠV (kategorie „aglomerované materiály na bázi dřeva a výrobky z nich“). Vhodný je i nábytek určený pro kojence a děti – značka CE. Jako povrchová úprava jsou doporučovány nátěry přírodní nebo s nízkým vlivem na životní prostředí a zdraví – přírodní oleje a včelí vosk, případně alespoň nátěry vodou ředitelné. Nábytek by měl mít co nejméně hliníkových a plastových dílů. Někdy vyjde překvapivě nejlevněji, když nám pěkný dřevěný nábytek vyrobí místní truhlář.
Při lepení dřeva k sobě nebo při výrobě desek se historicky používal přírodní kostní klih, dnes se využívá snad jen při restaurování nábytku či na spojení svlakem. To se se používá na spojení širokých fošen dveří či stolů. Někde se stále ve velkém používají polyuretanová lepidla (PU), která obsahují některé problematické látky (problém při výrobě lepidel i při použití). Tyto PU lepidla se běžně nahrazují disperzními vodou ředitelnými polyvinylacetátovými (PVAC či PVA) lepidly, které lze považovat za ekologicky šetrnější.
PVAC lepidla se výborně hodí třeba k výrobě spárovek, ze kterých se dělají třeba policové desky, boky skříní z masivu či desky stolu. Na spárovce z masivních vlysů je přitom potřeba je minimum lepidla. Disperzním PVAC lepidlem lze dále k sobě skvěle slepit dřevěnou konstrukci, není třeba PU lepidlo. Toto PU lepidlo se bohužel používá při lepení dřeva s ostatními materiály nebo např. pro dřevo již s povrchovou úpravou z důvodu toho, že přilnavost disperzního lepidla je velká jen ke dřevu.
Jako podlahovou krytinu volíme pokud možno přírodní, netoxický materiál – dřevo, korek, přírodní linoleum. Vhodné jsou i keramické dlaždice nejrůznějších tvarů a povrchů.
Kupujeme-li si například do kuchyně „lino“, zvolíme vždy přírodní linoleum. Je omyvatelné, vydrží 30 let, je nestudené, netoxické, z přírodních látek a pěkně voní. Jak napovídá jeho název, je na bázi lněného oleje. Dále obsahuje kalafunu, dřevitou moučku, jutovou tkaninu. Jeho údržba je dnes bezproblémová, jelikož navrchu je mikroskopická vrstva plastu, která ho chrání. Velkou výhodou linolea je rozmanitost vzorů a intarzií, což zlepšuje vzhled interiérů. Jako lino si nekoupíme náhražku z PVC, která navíc obsahuje jako změkčovadlo problematické ftaláty. V obchodě se často musí říci „přírodní linoleum“, pod slovem linoleum u nás bohužel zdomácnělo PVC, což je bohužel nejhorší volba. Linoleum se u nás prodává pod řadou různých obchodních jmen.
Koberce by měly být přírodního původu. Rizikem může být výskyt roztočů a možné zdravotní problémy spojené s alergií. Spodní vrstva špatných koberců může obsahovat ftaláty, podobně problematické může být lepidlo, kterým se lepí na podklad.
Řada nátěrových hmot obsahuje značné množství pro životní prostředí i zdraví škodlivých látek. Hlavním zdrojem rizika jsou zejména těkavé organické látky jako rozpouštědla a ředidla, které mohou tvořit 40–60 % hmotnosti výrobku, pokud nejde o nátěrovou hmotu vodou ředitelnou.
Rady při nákupu:
Kromě používání vodou ředitelných nátěrových hmot doporučujeme na napouštění zejména savých materiálů (dřevo, cotto aj.) napouštědla na bázi rostlinných olejů, nebo přímo rostlinný olej. Dostupný a lokální je především lněný olej. Na otěrem namáhané povrchy je vhodné používat tzv. tvrdé oleje (směs olejů s vyšším obsahem pryskyřičných látek) a nebo vosky. V oleji mohou být rozpuštěny nejrůznější přírodní barevné pigmenty, např. horninového původu, čímž se dosáhne řady krásných odstínů.
K povrchové úpravě dřeva je možné použít také šelak. Tato pryskyřice živočišného původu je prodávána v tuhém stavu a je rozpustná v lihu, který může být též rostlinného původu. Šelak je možné zakoupit v potřebách pro restaurátory.
Podpořeno Nadací Veronica prostřednictvím výtěžku sbírky Společně pro přírodu.