Říjen - Hrátky se semínky
Během vaší procházky přírodou nebo zahradou si můžete všimnout, že byliny, stromy a keře kolem nás jsou již ve stádiu dospělosti - to znamená, že si vytvořily semena a pomocí nich se snaží si zajistit generaci svých nových potomků.
K tomu, aby se jejich semínka dostala na nová místa a vyrostli z nich nové rostliny používají rostliny různé strategie. Některé semínka se šíří pomocí vody, jiná zase pomocí větru nebo živočichů.
S dětmi se můžete podívat na příběhový obrázek, kde jsou nakresleny různé způsoby, které rostliny využívají k rozšiřování svých semínek. Jednotlivé strategie jsou zobrazeny jako příběh. Děti můžou pomocí obrázku příběh “číst” a postupně ho rozvíjet. Jednotlivé příběhy se dají také nastříhat a potom postupně skládat jako puzzle nebo třeba barevně vybarvit, fantazie se meze nekladou a určitě najdete i další způsoby využití.
Badatelská aktivita: Vítr a semínka
Co budeme k aktivitě potřebovat: semínka, lupu, kus kartonu nebo fén, metr, pastelky, tužky a badatelský pracovní list
Během další badatelsky orientované aktivity se děti mohou na chvíli stát živlem vzduchu - větrem a vyzkoušet si, jak vítr roznáší různé druhy semínek.
Stačí, aby si v nejbližším okolí nasbíraly semínka. Na podzim jsou ideální kaštany, semínka dýně hokaido, semínka řepíku, měsíčku a mnohé další. Děti si samy nebo s pomocí rodičů mohou zformulovat badatelskou otázku, která je k šíření semen vzduchem napadá.
Například otázky typu: Když do semínek foukneme, poletí všechna semínka?
Doletí semínka stejně daleko? Které doletí nejdál? Závisí vzdálenost doletu na tvaru,
velikosti apod. ? Zapíši si svou domněnku, jak podle nich pokus dopadne. K zapisování a samotnému pokusu mohou použít přiložený pracovní list. Do něho si vybrané semínka můžou i nakreslit. Ještě před začátkem pokusu si pomocí lupy, nejlépe botanické, mohou prohlédnout strukturu, povrch a barvu semínek zblízka.
Následuje realizace samotného pokusu. Semínka si děti dají na rovnou plochu na pomyslnou startovní čáru a pomocí fénu nebo tvrdého papíru si vytvoří “vítr” a do semínek fouknou. Teď přichází chvíle napětí a to jakou vzdálenost semínka uletěla a jestli všechno dopadlo podle předpokladu dětí. Vzdálenosti, které semínka urazila, děti změří pomocí metru nebo dlaní. Výsledky jejich pokusu potom srovnají se svou původní domněnkou a zhodnotí jestli semínkový pokus dopadl tak, jak předpokládali.
Díky této badatelce se děti dozví a přesvědčí, že vítr pomáhá s rozmnožováním rostlin, semínko může zakořenit daleko od mateční rostliny. V přírodě se vše děje přirozeně. Tento způsob přenosu semen se jmenuje Anemochorie.
Soběstačného ducha u dětí můžete podpořit tím, že s dětmi začnete sbírat semínka, ať je nemusíme kupovat. Postupně si můžeme vytvořit semínkovou banku. Semínka potom můžeme i vyměňovat s ostatními, třeba na takovém semínkovém swapu.
Tak hurá do semínko-hraní!