Hliník - zbytečný odpad
Co je zač?
Hliník (lat. Aluminium, chemická značka Al) je třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi. Tento kov byl objeven roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Oerstedem. Hliník se získává nejčastěji z bauxitu, horniny těžené v povrchových dolech. Vyznačuje se výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, malou hmotností, kujností, tažností a odolností vůči korozi. Pro své vlastnosti je hliník vhodným konstrukčním a obalovým materiálem.
Hliník v číslech a faktech
-
Získávání hliníku zpracováním rudy je energeticky náročný proces.
-
Na výrobu hliníkové plechovky se spotřebuje ropa, která tuto plechovku zaplní do poloviny.
-
Aby mohl vzniknout jeden kilogram hliníku z rudy, je třeba 171,2 MJ (megajoulů) energie.
-
Pro srovnání, spotřeba energie na výrobu PET (polyetylentereftalát) činí 69,5 MJ/kg a výroba pozinkovaného plechu si vyžádá 33,3 MJ/kg.
-
Hliník se na skládce téměř nerozkládá.
-
Lze jej velmi dobře recyklovat (na rozdíl od obalů z kombinovaných materiálů - např. tetrapak).
-
Množství energie spotřebované na zisk čistého kvalitního kovu recyklováním (přetavením v peci) je ve srovnání s výrobou primárního hliníku o 90 - 95 % nižší.
-
Bauxit se v naší republice nikde netěží, proto jej musíme dovážet v podobě rudy či hotového kovu. Těžba bauxitu a nutnost dopravy hliníku či bauxitu je zátěží pro přírodu. Doprava znamená další emise a spotřebu pohonných hmot.
-
Ze zpracování 4 tun bauxitu získáme pouze 1 tunu čistého hliníku.
-
Při výrobě hliníku vznikají emise znečišťujících látek, například sloučeniny fluoru, které mohou být příčinou vzniku alergií.
Co můžete udělat vy?
Z výše uvedených informací vyplývá, že hliníku je nejlepší se vyvarovat. Spotřebovávané množství tohoto kovu můžete snížit hlavně upřednostněním nehliníkových materiálů. Nápoje lze koupit místo v hliníkových plechovkách ve vratných skleněných lahvích, případně v PET-lahvích, které jsou v porovnání s hliníkem či s obaly z kombinovaných materiálů (např. tetrapak) k přírodě šetrnější alternativou. Jen stěží se nám však podaří veškeré spotřebě hliníku zcela vyhnout. Některé výrobky nelze zakoupit v jiném než hliníkovém provedení, vybrané potraviny se neprodávají v jiném než hliníkovém obalu. Vedle snahy vyhýbat se hliníku hraje proto důležitou roli třídění tohoto kovu za účelem recyklace.
Jak ho poznáte?
Není hliník vše, co se třpytí. Chcete-li jej správně třídit a šetřit tak přírodní bohatství, je třeba umět hliník poznat. Co vám v tom pomůže? Některé obaly jsou (nepovinně) označeny číslem 41 v trojúhelníku, popřípadě ještě nápisem ALU (viz obrázek). Fakt, že máme co do činění právě s hliníkem, si radějme ověřme třeba testem s magnetem. Hliník na rozdíl od železa či jiných kovů není magnetem přitahován. Setkáme-li se s lesklým víčkem třeba od jogurtu, které může být z hliníku, ale také z plastu, stačí předmět pouze zkusit zmačkat a máme jasno. Hliník se na rozdíl od plastu do původního tvaru nevrátí, zůstane zmačkaný. Další praktickou pomůckou jak odlišit hliník od stejně lesklé, avšak plastové fólie, je zkusit daný obal roztrhnout. Nebude-li při trhání klást odpor, je to on, hliník.
Co patří do tříděného hliníku
nápojové plechovky, víčka od jogurtů, termixů apod., obaly od měkkých sýrů, paštik, čokolád atd., šroubovací uzávěry od nápojů a zavařovací víčka, tuby od léčiv; hliníkové nádobí a příbory, žaluzie, stanové konstrukce, lehátka apod.
Co nepatří do tříděného hliníku
fólie spojené s papírem a plastem (obaly od žvýkaček, vnitřní obal cigaretové krabičky, pytlíky od kávy, polévek, obaly od arašídů, mražených krémů, obaly od trvanlivého mléka v krabicích); nádoby nebo jiné předměty kombinované s železnými či jinými prvky apod.
Kam s ním?
S většími kusy hliníku budete vítáni v každé sběrně druhotných surovin. Tenkostěnný hliník (obaly od čokolád, tavených sýrů či víčka od jogurtů) nevykupuje každá sběrna. Jeho nevýhodou je především to, že samotný v peci shoří, tedy z něj téměř nic nezískáme. Jinak je tomu v případě, kdy se tenkostěnný hliník přidá do natavené hliníkové hmoty, ztráty jsou při tomto postupu menší. Zájem o tenkostěnný hliník v současné době roste a firem, které jej odebírají a umějí zpracovat, přibývá. Třídit tenkostěnný hliník má tedy jistě smysl. Máte-li možnost, staňte se sběrným místem, jste-li větší instituce, škola, úřad, ale i bytové družstvo, sbírejte hliník hromadně. Nejlepší je slisovat hliník do koulí nebo jej ukládat do nalezené hliníkové plechovky. Odvoz většího množství vytříděného kovu lze s dotyčnou zpracovatelskou firmou dohodnout. Vytříděný hliník by měl být očištěný od zbytků potravin, cenovky na víčkách od jogurtů apod. není nutné odlepovat.
Bydlíte-li v Brně, tak tenkostěnný hliník patří odnést do nejbližšího sběrného střediska odpadů (ekodvorů), od roku 2022 i do všech žlutých kontejnerů rozmístěných po městě.