Nebezpečný odpad
Objem vyprodukovaného nebezpečného odpadu činí cca 4 kg na jednoho obyvatele ročně. Vzhledem k obsahu škodlivých látek musí být bezpodmínečně tyto zvláštní odpady sbírány odděleně od ostatního domovního odpadu, aby se zabránilo znečištění vzduchu, vody a půdy. Na zamezení vzniku nebezpečného odpadu by se zásadně mělo dbát již při nákupu.
Doporučujeme
- vyhledávejte výrobky, které neobsahují toxické látky (barvy ředitelné vodou; články či baterie neobsahující rtuť (Hg) a kadmium (Cd))
- zvažte dobře množství výrobku, které potřebujete (barvy, ředidla ap.)
- nevylévejte do výlevky či toalety chemikálie, ředidla ap.
- nebezpečné typy odpadů odevzdávejte na příslušném místě - informujte se na obecním (městském) úřadě.
Toxické látky obsahují zejména tyto typy v domácnosti se vyskytujících výrobků
- chemikálie k čištění a údržbě domácích předmětů, autokosmetika,
- nátěrové hmoty a prostředky k úpravě povrchových ploch,
- ochranné prostředky pro údržbu dřeva),
- chemikálie pro domácí dílny,
- rostlinná hnojiva a prostředky na ochranu rostlin,
- rtuťové teploměry,
- různé spotřební předměty (baterie, akumulátory, zářivky),
- starší typy chladniček a mrazáků, televizory, displeje a obrazovky počítačů.
Polyvinylchlorid (PVC)
PVC jak při výrobě, tak při zneškodňování způsobuje značné zatížení životního prostředí. Protože čisté PVC není příliš vhodným materiálem, jsou k němu přidávány přísady, jež jsou rovněž částečně problematické.
Z pohledu průmyslového zpracování se rozlišuje mezi měkkým a tvrdým polyvinylchloridem. Při výrobě ohebného měkkého PVC se často přidává značné množství změkčujících prostředků, které nejsou chemicky vázány v PVC. Zatímco u tvrdého PVC vznikají problémy až při jeho odstraňování, je u měkkého PVC povážlivé již jeho použití. Karcinogenní monomer vinylchlorid obsahuje změkčovadla, která se mohou dostat do potravin obsahujících tuky a z hraček se mohou uvolňovat do slin dětí. Představují tak nebezpečí vyvolání rakoviny jater.
V domácnostech nachází PVC uplatnění v těchto formách: láhve a nádoby na vodu, pokrmové tuky a oleje, láhve na ocet, kečup a led, obaly léčiv, přebaly čerstvého masa a drůbeže, gramofonové desky, nábytek, jeho obložení a politury, podlahové krytiny, sprchové závěsy, ubrusy, tapety, hygienické rukavice, kabely, hadice, peněženky, obaly, fólie, sáčky a pytle, roury, profily oken, rolety, různé hračky a kutilské potřeby.
Doporučujeme
- vyhýbejte se PVC - způsobuje problémy při výrobě, používání i likvidaci.
Chemické zdroje
Chemické zdroje poskytují elektřinu velmi drahou (1 kWh až za tisíce korun). Mnohé obsahují škodlivé látky a je nutné je sbírat odděleně od ostatního domovního odpadu. Oprávněné jsou jen tehdy, když je skutečně nutné provozovat nějaký elektrický spotřebič mimo elektrickou rozvodnou síť. Jednorázové jsou oprávněné jen výjimečně.
Doporučujeme
- omezovat používání přístrojů, které nejsou napájeny rovnou ze sítě
- spotřebiče na nízké napětí napájet síťovými adaptéry
- když to není možné, používat vhodný typ akumulátorů
- mít ke každému typu akumulátorů patřičnou nabíječku a správně ji používat
- jednorázové elektrické články použít jen u přístrojů s velmi malou spotřebou
Nenabíjecí, čistě chemické zdroje elektřiny se zdá oprávněné používat tam, kde není žádná možnost akumulátory znovu nabít. Vzhledem k dostupnosti solárních nabíječek to už není vůbec nikde, ani na letních dětských táborech ap. Jediné zbývající rozumné použití nenabíjecích elektrických článků (či baterií) je tam, kde je spotřeba elektřiny nesmírně malá. Pak je ale nezbytné použít tzv. alkalické články, které se nevybíjejí samovolně a opravdu mohou sloužit několik let. U těch nejmenších knoflíkových článků (např. v hodinkách) si typ obvykle vybírat nemůžeme, a víceletá životnost tam bývá samozřejmá.